V srpnu to bude třináct let, co se potopila ruská ponorka Kursk. Od té doby byla vylovena, dovezena do přístavu, rozřezána, roztavena a teď se z ní dělají koleje. Potkal ji hrozný osud, za který může smůla, nedbalost, naivita a ruský přístup k životu lidí.
Bohužel se už nikdo nedozví, co se doopravdy stalo. Většina důkazů už byla z mořského dna vylovena a zničena nebo schována někam hodně hluboko. Informací ale prosáklo dostatek a dá se z nich postavit pravděpodobný logický závěr celé nehody. Upřesněme si tedy data, ať máme z čeho vycházet.
Největší své doby
Kursk byla opravdu velká ponorka dlouhá 154 metrů, široká 18 m s ponorem 9 metrů. Byla to největší útočná ponorka, jaká byla kdy postavena. Díky dvojitému trupu se označovala jako „nepotopitelná“. Měla odolat i přímému zásahu torpéda a díky silné vrstvě gumy na vnějším plášti, byla neviditelná pro sonary jiných plavidel. Pohon zařizovaly dva jaderné reaktory, které dodávaly energii lodním šroubům a elektřinu pro obsluhu lodi. Díky tomu mohla zůstat pod vodou prakticky neomezeně, limitována jen pitnou vodou a jídlem pro posádku. Trup byl rozdělen na devět částí kvůli vyšší bezpečnosti. Na svou dobu velmi vyspělá ponorka a Rusové si toho byli vědomi.
Není nepotopitelná
Kolem roku 2000 prožívalo Rusko těžké časy, nebyly peníze na údržbu zařízení, takže kromě nejdůležitějších částí ponorky se to moc neřešilo. Kursk se zúčastnil bojového cvičení, měl zaútočit na křižník. Všechno šlo výborně, první střelu vypálil z raketového sila bez problému. Další úkol byl nabít cvičné torpédo (bez výbušné hlavice) a vystřelit. Ponorka se přiblížila k dostřelu v periskopové hloubce, kapitán si ověřil periskopem cíl, posádka vsunula torpédo do torpédometu. BUM! První výbuch, v přední části lodi všichni okamžitě mrtví, tlaková vlna prorazila až na můstek, kde všechen personál odhodila. Prostor se rychle začal plnit jedovatým CO2 a čas utíkal. Kapitán dal příkaz k vynoření, ale nikdo neposlechnul, všichni byli v bezvědomí. Obsluha reaktoru měla plné ruce práce s kontrolou poškození. Reaktor naštěstí zůstal celý a provozu schopný. Ve vzduchu viselo rozhodnutí, jestli reaktor odstavit a odvrátit nebezpečí jaderného výbuchu, nebo ho nechat běžet a dodávat energii potřebnou k manévrování. Posádce bylo divné, že se ještě ponorka nevynořuje, což by byl logický krok. Místo toho se stále potápěla hlouběji, jak nabírala vodu dírou v přední části. Na můstku ale nebyl nikdo, kdo by to udělal. Ponorka klesla až na hloubku 108 metrů, kde si lehla na dno moře. Po 135 sekundách od prvního výbuchu přišel druhý, mnohem ničivější výbuch. Roztrhal přepážky až k reaktoru, který už byl zastavený. Celá přední část lodi byla zničena, jediní přeživší byli v 8. a 9. přepážce, kam se voda nedostala. Výbuch byl tak mohutný, že ho zaznamenal seismograf vzdálený 400 km od místa výbuchu.
Záchrana nepřichází
Záchranné práce začaly až po několika hodinách. Nikdo pořádně nevěděl, co se děje. Problém byl s vybavením. Rusko sice disponuje záchrannými ponorkami přesně pro tuto práci, ty si ale zrovna pronajala soukromá firma a studovala s nimi Titanic tisíce kilometrů daleko. Takže měli k dispozici jen staré zrezlé kocábky s posádkou bez řádného výcviku. Ponorky se nedokázaly propojit s únikovým poklopem deváté přepážky, kde byli poslední přeživší. Posádka záchranného člunu údajně slyšela, jak námořníci klepou do trupu lodi a prosí o záchranu. Ta však nepřišla. Rusko požádalo o pomoc až několik dní po výbuchu, ale to už bylo příliš pozdě. Když potápěči otevřeli nouzový poklop deváté sekce, byla už kompletně zatopená. Všech 108 členů posádky zemřelo.
Jak to vlastně bylo
Vznikla spousta teorií, proč to takhle dopadlo. Vyšetřování přineslo hodně závěrů, jediný je ale nejpravděpodobnější. Toto je oficiální verze: všechno zavinilo cvičné torpédo. Typ použitého torpéda už byl dříve prohlášen jako poruchový a většina z nich byla sešrotována. Kromě tohoto kusu - bylo pouze cvičné. Pláště torpéd byly špatně svařeny a často z nich prosakoval peroxid vodíku, který sloužil jako okysličovadlo při spalování petroleje v pohonu torpéda. I tento pohon už ostatní země zavrhly, právě kvůli nestabilitě peroxidu vodíku. Rusko ho ještě používalo a draze na to doplatilo. Peroxid vodíku totiž velmi silně reaguje s kovy a rzí, začne se rozkládat na vodík a páru a uvolňuje se přitom hodně tepla. Přesně to se (pravděpodobně) stalo v torpédometu po jeho nabití. V uzavřeném torpédometu při reakci okamžitě vznikl obrovský tlak, který roztrhal obal torpéda a petrolejovou nádrž, horká pára petrolej zapálila, tlak vyrazil víko a torpédo vybuchlo uvnitř lodi. Tento výbuch utrhl kus trupu a odhodil ho daleko do moře. Dírou začala proudit dovnitř voda a loď se začala potápět. Problém byl, že požár ve zbrojnici, kde bylo naloženo dalších 24 funkčních, bouchacích torpéd, znamenal další problémy. Po 135 sekundách se plášť torpéd ohřál na 400 stupňů Celsia a tak v jednom momentě vybuchlo najednou dalších 6 - 7 torpéd. Výbuch byl srovnatelný s 5 tunami TNT a roztrhal celou přední část lodi. Jediní přeživší zůstali v 8. a 9. sekci. Ti se snažili přežít, jak dlouho to šlo, byli připraveni otevřít poklop a v záchranných oblecích vyplavat na hladinu. Tam by je ale moře odneslo pryč a umrzli by. Čekali na záchrannou loď, ta ale nepřiplula. V zadýchaném prostoru si rozvěsili superoxidové patrony, které požíraly kysličník uhličitý a uvolňovaly kyslík. Naneštěstí velmi prudce reagují s vodou. Po tmě se špatně manipuluje s čímkoli a snadno patrona spadla do vody. Oheň rychle zachvátil celou místnost a museli se před ním schovat pod vodu, kde unikli plamenům, oheň mezitím ale spotřeboval všechen kyslík v místnosti. Udusili se.
Nepoučitelní
Vyšetřování trvalo velmi dlouho a pravdu už nezjistí nikdo, loď byla recyklována a celý předek byl odstřelen. Proč se tak stalo, nikdo neví, v Rusku je utajování informací na denním pořádku. Jestli se tento národ z katastrofy poučil, to vidíte každý den ve zprávách. Evidentně jejich přístup „Nas mnógo" se jen tak nezmění.