Lukáš Sedláček, který vede spolek absolventů univerzit Oxford a Cambridge v České republice, založil před třemi lety spolu s Irenou Kalhousovou institut pro přípravu a realizaci projektů podporujících vzdělávání European Leadership & Academic Institute. V letošním roce institut připravil sérii přednášek, jejichž prostřednictvím mají přednášející absolventi špičkových univerzit poskytnout potenciálním zájemcům o tato studia informace a zkušenosti jak o přijímacím řízení a studiu samém, tak o následných možnostech uplatnění.
Dalším zamýšleným efektem je prostřednictvím osobního „svědectví“ těch, kteří se zpravidla stanou „patrioty“ svých univerzit či kolejí, české studenty podpořit v jejich úmyslu sebrat odvahu a sebevědomí a o přijetí na některou z významných škol se pokusit. Záměrně uvádím „pokusit o přijetí“, protože, jak uvedl hlavní protagonista poslední přednášky prof. Rudolf Haňka z Cambridge na otázku, zda se vrací poskytnutá stipendia v případě nedokončení studia, úspěšnost těch, kteří se konkrétně na Cambridge dostanou, je 99,1% a nedokončení zde má pouze dva důvody – tragédii v rodině, nebo se student zblázní. Takže – uspěje-li student při přijetí a následně se nezblázní z množství práce, které po něm univerzita bude požadovat, má v zásadě vyhráno.
Zatím poslední přednáška proběhla v pátek 28. června 2013 v sídle institutu – v HUBu Praha na Smíchově. Moderoval a základní otázky kladl Lukáš Sedláček, jehož hostem byl zmíněný tituly ověnčený profesor univerzity v Cambridge Rudolf Haňka, jenž je současně hlavním vědeckým poradcem vlády ČR. Přednáška se – vzhledem k absolutoriu moderátora a působišti hosta – týkala univerzit britských, resp. rámcově britského školství a reálií univerzity v Cambridge.
Britské versus české školství
Za typický rys britského školství lze označit cílevědomé zaměření a spolupráci. Školní vzdělávání je povinné od 5 do 16 let, uvažuje se o prodloužení až na 18 let. Velmi rozšířené je soukromé školství, které přijímá děti již od 4 let. Střední vzdělávání je zakončené obdobou naší jednotné maturitní zkoušky. Má 4 typy podle obsahu a rozsahu. Předměty si student vybírá podle svého zaměření (až 11 předmětů) a požadavků univerzity, na kterou se bude chtít hlásit; výsledky zkoušek jsou pro přijetí na univerzitu velmi důležité. Úroveň zkoušek pro zájemce o univerzity je podstatně vyšší než u nás, např. součástí zkoušky z matematiky jsou diferenciální rovnice. Všechny zkoušky jsou zásadně písemné, rozhodně v nich nelze po českém způsobu „okecávat“, stejně jako nejsou „zaškrtávací“, takže odpovědi nelze natipovat. V Británii je 123 univerzit, z nichž snazší jsou bývalé polytechniky (praktičtěji zaměřené školy).
Od roku 1992 Británie poskytuje studentům půjčky na živobytí. Tyto půjčky se poskytují všem studentům, včetně studentů z České republiky. Poskytují se při věku žadatele do 42 (!) let a splácejí se tak, že po dosažení určité hranice příjmu začne absolvent splácet půjčku 9 procenty z příjmu přesahujícího tuto hranici. Po 30 letech nároky z této půjčky zanikají. V současné době je přepočet hranice příjmu 53.000 Kč (uvažuje se ovšem o snížení). Vedle toho od r. 1997 v Británii existuje školné, původně 1.000 liber, dnes ovšem již ve společnosti silně diskutabilních 9.000 liber. Málo známou skutečností je, že skotský parlament školné neschválil, a tak zatímco Skot na žádné univerzitě školné neplatí, Angličan zaplatí školné v popsané výši i na skotské univerzitě. Pro českého studenta může být zajímavé, že tyto svérázné okolnosti se týkají i jeho, tj. přihlásí-li se na univerzitu ve Skotsku, např. v Edinburgu, žádné školné neplatí.
Přijímací řízení na britskou univerzitu
Když se rozhodnete pokusit se na jednu z prestižních univerzit dostat, klíčem k úspěchu je věnovat všem požadovaným částem přijímacího procesu maximální úsilí. Mimo přihlášky, jazykového certifikátu, prokázání finančního zajištění a podrobného výpisu předchozího studia se klade velký důraz na motivační dopis. Podle přednášejících motivačním dopisem musíte ZAUJMOUT. P. Sedláček doporučuje stejnou strategii „jako při balení žen“, tj. něčím – čímkoli - originálně zaujmout, abyste vyvolali zájem zajímat se o vás dále; můžete stejně tak napsat, že dobře lyžujete a získali jste tu a tu cenu, jako projevit znalost koleje, kam se hlásíte, nebo jejích konkrétních vyučujících („chcete jít za nimi“). Další zásadní součástí jsou minimálně 2 referenční dopisy, ideálně od respektovaných osobností na akademické půdě nebo v daném oboru. Přičemž se nedoporučuje jít cestou připravit si „sebepopis“ sám a nechat si ho tuzemským vyučujícím potvrdit - tato praxe je v Británii nemyslitelná.
Zásadním rozdílem mezi českými univerzitami a britským systémem je, že Britové vychází z toho, že ZNALOSTI studentů jsou prověřeny na základním a středním stupni vzdělání. Univerzitu při přijímacím řízení zajímá, JAK MYSLÍTE. Často uchazeč dostane zadanou otázku, která se může jevit zcela irelevantní (např. co by se stalo, kdyby se přestala točit zeměkoule); posuzuje se, jak zadanou otázku uchazeč uchopí, v kolika vrstvách a do jaké hloubky myšlení se v odpovědi dostane. Obsah přijímacího řízení je zcela na univerzitě (koleji), tj. může zájemce přijmout jak bez zkoušek, tak jej pozvat na ústní pohovor (pro zahraniční studenty vč. telefonického), tak zadat zkoušku písemnou.
Studium a život v Cambridgi
Univerzita v Cambridgi má spolu se stejně uspořádaným systémem v Oxfordu zcela specifický charakter nejen mezi světovými univerzitami, ale i v systému univerzit britských. Má 33 tzv. kolejí, které jsou samostatnými institucemi – samostatně hospodaří, mají vlastní přijímací řízení, mají své vyučující a studenty, atd. Přihláška ke studiu se tedy nepodává na „Cambridge“, ale na konkrétní vybranou kolej. Přičemž se nedoporučuje vybírat z nejznámějších kolejí, na které se hlásí nejvíce studentů a šance na přijetí je malá (Trinity, St John´s). Naopak lze doporučit vybrat si okrajovější kolej, třeba s přihlédnutím k jejím finančním podmínkám, protože různé koleje nabízejí různě vysoká stipendia, kterými lze pokrýt okolo třetiny školného.
Každá kolej má svého Director Studies a kolem 750 studentů. Tento člověk si také studenty do koleje vybírá. Vybírá zpravidla z 30 – 50 přihlášených; z nich 1-2 bývají přijati bez dalších procedur, dalších 4-5 je pozváno k pohovoru. Zde přijde na pořad vaše celková osobnost vč. zájmů, uchazeč může být dotazován na sport či dovednost hry na hudební nástroj. Jiný postup může probíhat v případě, hlásíte-li se prostřednictvím konkrétního studijního programu. Potom vaši přihlášku posuzuje oborová fakulta a vybírá si vás konkrétní člověk, který vás na ni chce; kolej vám v tom případě najdou sami. Člověk, který si vás vybral, se stává vaším supervizorem.
Supervizor je vaším učitelem-průvodcem po celou dobu studia. 1x týdně vás pozve na hodinové posezení, na kterém vedle vás budou nejvýše 2 další studenti. Bude-li učitel chtít probrat něco, co se bude týkat jen vás, budete spolu mluvit o samotě. Bude se vás ptát, proč nechodíte na přednášky, jestli nemáte nějaký osobní problém. Odhadne-li, že máte, propracováváte se k němu společně přes skleničky Sherry nebo dobrého vína. Mimochodem, jejich privilegovaná cena je zde rovna nákupní ceně dodavatele. Vedle učitele-průvodce jsou základním a zcela zásadním specifikem Cambridge (a Oxfordu) společné místnosti jednotlivých kolejí, kde se dnes a denně potkáváte se studenty jiných oborů, zcela přirozeně mezioborově diskutujete, vyměňujete si informace, navazujete pověstné kontakty na celý život.
Finance
Zřejmě nejstinnější stránkou studia na britské univerzitě jsou náklady. Ale jak píše Irena Kalhousová z vlastní zkušenosti, jak vyjít s penězi je mezi studenty častým tématem takže v tomto ohledu se český student nemusí cítit méněcenně. Student nesmí při studiu pracovat, a lze se i spolehnout, že bude studiem natolik vytížen, že na jinou práci nebude mít čas. P. Sedláček přitom upozorňuje, že vedle školného jsou vysoké měsíční náklady zejména na potraviny. Nicméně, a to bylo dalším záměrem přednášky, finanční náročnost studia na prestižních britským školách by neměla být tím, co talentované studenty odradí vůbec se zkusit přihlásit. Vedle přímých stipendií vybrané College a půjček od britské vlády se v posledních letech objevilo v České republice několik nadačních fondů cílících na studenty prestižních zahraničních škol – jsou to především The Kellner Family Foundation, Nadace Zdeňka Bakaly a Krsek Foundation.
Info na závěr
Na webu projektu www.yys.cz (Yes You Should – Studium na zahraničních univerzitách) najdete výčet top škol v USA, EU a Asii s odkazy na internetové stránky, stejný výčet podle oborového zaměření, přehled českých organizací, které udělují stipendia, přehled zahraničních organizací stipendia udělujících, odkaz na organizaci řešící studentské půjčky a přehled nejčastěji požadovaných certifikovaných testů jazykových i jiných. Zájemcům o studium v zahraničí, přinejmenším na určitém okruhu škol, lze kontakt s institutem a informace dostupné přes program Yes You Should rozhodně doporučit.