... říká Jan Šedivý, vedoucí katedry kybernetiky na ČVUT, zakladatel eClubu.
Do zahraničí jste odešel počátkem 90. let. Jak se to tenkrát stalo, dostal jste nějakou nabídku?
V letech 81 až 83 jsem byl v Japonsku, kde jsem dělal rozpoznávání ručně psaných signálů a seznámil jsem se s Frederikem Jelínkem, bývalým nestorem rozpoznávání řeči. Řídil výzkum rozpoznávání řeči v IBM více jak 20 let. A protože byla revoluce a on se stavil v Čechách, tak jsem se ho zeptal, co by řekl, kdybych za ním přijel do USA. A Fred říká: ,,No tak přijeď.“
Jak jste se sžíval s novým prostředím?
Určitě jsem tehdy neuměl tak dobře anglicky jako umím teď. Ale víceméně jsem neměl žádné problémy. Dobře mi zaplatili a IBM se o mě postaralo ve všech směrech.
Moje práce spočívala v rozpoznávání řeči. To jsem dělal už v Čechách. Mohlo mi trvat asi půl roku, než jsem se do práce dostal úplně. A v roce 95 už byly na světě moje vlastní patenty.
Co Vám Vaše zahraniční zkušenosti přinesly?
Poznání, že bez práce nejsou koláče. Tehdy jsem dělal ve výzkumu a na základě výzkumu vznikají produkty. Tenkrát se nám podařilo vytvořit první produkt svého druhu, který skutečně fungoval.
Jak se ten produkt jmenoval?
Původně VoiceType, poté VaiVoice. Původní myšlenka byla, že to bude program, který nahradí psaní na stroji a sekretářky budou prostřednictvím programu zapisovat vše potřebné. Měli jsme tehdy jiný cíl než například hlasové vyhledávání, které máme dnes v mobilech. Vše bylo založeno na bázi izolovaných slov, takže diktující musel mezi slovy dělat mezery.
Kam jste zamířil po práci v IBM?
Do Googlu na post vysokého manažera. Staral jsem se o spoustu produktů zacílených na Evropský trh. Původně jsem šel do Googlu s tím, že se založí technologická laboratoř v Čechách. Ale to se nepodařilo. Takže jsem po dvou letech z Googlu odešel, protože už jsem nechtěl tolik cestovat.
Důvodem, proč jste se vrátil do Čech, bylo příliš velké vytížení?
Ve všech amerických firmách se pracuje hodně. Tím nechci říct, že se v českých firmách nepracuje, ale Evropa je jiná. V Evropě se zakořenily věci jako je dlouhá dovolená a obrovské sociální výhody. To v USA není. Tam je vše směřováno na výsledek.
A kdybyste měl srovnat pracovní výkonnost Američanů a Čechů?
Češi jsou jednoznačně lepší týmoví hráči a daleko více si vzájemně pomáhají. V USA je na pracovišti obrovská konkurence. I lidé, kteří pracují spolu v týmu mezi sebou neustále soutěží. V Čechách tohle není. Ne, že by v USA byla taková konkurence, aby se v týmech mezi sebou podřezávali, ale nikdy jsem neměl dojem, že by se podporovali tak, jako my tady.
Dále si myslím, že Češi jsou pracovití. Když přijedou do USA, tak si řeknou: ,,My jim ukážeme.“ A opravdu pracují dobře a samozřejmě jsou za to oceňovaní.
V poslední době se změnil žebříček hodnot v celé Evropě. Na prvním místě je osobní zábava, na druhém rodina a teprve na třetím místě (v nejlepším případě) je práce. V USA je tento žebříček jiný a určitě v něm hraje velkou roli strach před nezaměstnaností. Práce tam má větší důležitost než v Evropě.
Zkuste srovnat absolventa techniky z USA a absolventa technického oboru od nás.
Obecně vzato se absolventi moc neliší. V Čechách určitě nedosahujeme kvality nejšpičkovějších amerických univerzit. To je však dáno obrovskými finančními prostředky. Americké školy jsou super vybavené, mají nejlepší učitele na světě, to nepřebijeme... Ale neřekl bych, že ČVUT je, co se obsahu výuky týče, nějak výrazně horší.
Dokázal byste říct, co českým vysokým školám s technickým zaměřením chybí?
Já studenta ani tak nehodnotím podle vědomostí. Když je někdo pracovitý (a většina lidí není hloupých), tak se to, co potřebují, doučí. Největší propast mezi námi a USA vidím v komunikaci.
V Česku studenti sedí v lavicích jako minerály a nikdo ani nehlesne, kdežto v USA neustále probíhá nějaká diskuze. A právě v té diskuzi se lidé mnoho věcí dovědí. V USA se všichni lidé snaží, aby je znali jiní lidé, protože to je přeci velká výhoda. Kdo mě zná, pomůže mi spíše než ten, kdo mě nikdy neviděl.
Také je to v sounáležitosti studenta a vysoké školy. V USA jsou všichni studenti pyšní na to, že studují Stanford. V Česku tohle chybí. Studenti se se svými univerzitami neidentifikují. Každému je jedno, jakou VŠ studuje. Jde mu jen o ten papír. Studenti neprojevují vášeň pro studium a nadšení pro svůj obor.
Studenti se liší i v sebeprezentaci. Američani mají prostě obrovské sebevědomí. Češi přijedou do USA a myslí si: „Američani,“ přitom umějí to samé jako oni.
V Čechách taky nad vším moc přemýšlíme místo toho, abychom něco dělali. Tady někomu zadáte úkol a on začne prolézat knihy a začne všechno podrobně studovat. V USA to prostě nějak zkusí a buď to vyjde anebo ne a zkusí to zase nějak jinak. Oni se s tím tolik nepárají.
V Čechách je také divný vztah k penězům. Historicky se mezi intelektuály vyvinul názor, že o penězích se nemluví. Že mít hodně peněz a ukazovat to, je nevkusné. Všimněte si, že v USA všichni Steva Jobse obdivují. On vydělával hodně peněz a ostatní mu přáli, aby vydělal ještě víc, protože vydělané peníze mění za pracovní místa. A to lidé v USA cítí jako dobrou věc.
U nás se prostě závidí...
Představte nám eClub, vy jste ho přímo zakládal?
Zakládal. Nikoho jsem se neptal, ani nemám zakládací listinu. Já jsem prostě studenty svolal a bylo to.
Tenkrát jsem si říkal, že na ČVUT je spousta chytrých lidí, kteří mají za cíl získat zaměstnání ve firmách typu Oracle, HP apod. Dostat služební auto, telefon a mít vysoký plat.
To je chvályhodný cíl. Ale přesto si myslím, že existuje určitá skupina lidí, kteří chtějí pracovat na vlastních myšlenkách. Pro tyhle lidi už není zajímavé jít do velké korporace, kde je prostor pro uplatnění vlastních názorů zúžený.
V Čechách je strašně málo lidí, kteří chtějí vydělávat sami na sebe. Myslím si, že je potřeba studenty na tuto možnost upozornit, že je třeba tímto směrem studenty vychovávat.
Tak jsem založil eClub a začal tam zvát přednášející, úspěšné podnikatele…
Může na přednášku přijít kdokoliv?
Určitě může přijít kdokoliv.
Mimo přednášek poskytujete také granty...
Současně s přednáškami děláme každého půl roku soutěž o nejlepší podnikatelský záměr a týmům, které se umístí na prvních příčkách, dáváme stipendium.
Uvedl byste prosím nějaké nejzajímavější projekty?
Techambitions, to jsou kluci, kteří dělají výukové programy a chtějí do škol dělat program, který bude napříkad studentům demonstrovat goniometrické funkce na grafech.
Druhý tým byl BabyWebik, což je tým, který dělá stránky pro rodiče, kde můžou se svými známými sdílet fotografie svých dětí a přímo na webu mapovat jak dítě roste.
Třetí tým vyvíjí aplikaci CitySmartGo a ta hledá výhodné taxi.
Odkaz na eClub (Entrepreneurs Club): http://www.eclub.cvutmedialab.cz/