V České republice jsou budována nová výzkumná centra s podporou Evropské unie. V mnohém se vyrovnají svým světovým protějškům, v mnohém je i překonávají. To mimo jiné přispívá k návratu českých vědeckých kapacit ze zahraničí zpět do vlasti.
V roce 2008 byl v Ostravě slavnostně zahájen Operační program Výzkum a vývoj pro inovace (VAVPI), který úspěšně pokračuje a klade si za cíl zajistit konkurenceschopnost České republiky. Díky tomuto programu přiteče do České republiky celkem 53 miliard korun z evropských fondů na vědu a výzkum. Pět let po jeho spuštění již nejsou projekty jen na papíře, ale postupně jsou i realizovány. Kupříkladu ostravské centrum IT4Innovations, kde je umístěn superpočítač, by se mělo podílet i na výpočtech a modelování situace v případě povodní, což poskytne drahocenný čas pro případnou evakuaci. „Laserové centrum v Dolních Břežanech u Prahy stojí na dvou projektech, a to na ELI beamlines, který se zabývá základním výzkumem a projekt HiLASE, který se věnuje aplikaci v průmyslu,“ objasňuje funkci nově budovaného výzkumného centra, které by mělo být kompletně hotovo v roce 2015, technologický skaut pro projekt HiLASE inženýr Roman Švábek.
Málo nebo dostatečně?
Diskuse se neustále vedou o tom, zdali stát vynakládá na vědu a výzkum financí dostatek. „Peněz je dost, jen se s nimi špatně hospodaří,“ prohlásil premiér v demisi Jiří Rusnok ohledně množství finančních prostředků, které plynou na výzkum ze státního rozpočtu. Proti tomuto prohlášení se následně vzedmula vlna nesouhlasu. Kupříkladu hlavní ekonom Patria Finance David Marek v jednom ze svých článků píše: „Česká republika si docela dobře vede v parametrech makroekonomické stability. Trh práce má své problémy a stejně tak i nezaměstnanost a příjmová nerovnost patří mezi relativně nízké. Chybějí nám však dostatečné investice do vědy a výzkumu.“ Co se týče statistik zveřejněných na stránkách Rady pro výzkum, vývoj a inovace pozorujeme od roku 2011 pokles ve výdajích. Hodnotě 3% HDP investovaného do vědy se tak Česká republika přestala přibližovat. „Nemyslím si, že prostředků je nedostatek. Výtěžnost z těchto prostředků je bohužel malá. Je to dáno zejména tím, že se hodnotí výzkum plošně a neukazuje se na to, co je průměrné a podprůměrné. Je třeba se soustředit především na to, co je excelentní, konkurenceschopné, užitečné,“ odpovídá na otázku, zda se stát dostatečně podílí na financování vědy a výzkumu, profesor Vladimír Mařík, který stojí za projektem nového kybernetického centra na Praze 6 v Dejvicích. Jak ovšem můžeme rozeznat, co je excelentní, užitečné a co nikoliv? V případě základního výzkumu to skutečně není lehké, neboť se jedná svým způsobem o loterii. Desítky projektů jsou neúspěšné, ale pak může přijít jeden, jako kupříkladu projekt v minulém roce zesnulého profesora Antonína Holého. Licence na jeho léky proti AIDS a hepatitidě jsou jedním z primárních zdrojů AV ČR dodnes.
Kafemlýnek
Systém financování byl ovšem kritizován i samotnými vědci. V podstatě fungoval na bázi přidělování bodů takřka za cokoli. Stačilo vydat několik publikací, které ani nikdo nečetl, nebo třeba i napsat nekrolog zemřelého kolegy, a potřebný bodík k zajištění financování projektu byl jistý. Bodový systém byl de facto aplikován plošně. To znamená, že kniha týkající se fyziky je stejně bodově ohodnocena jako kniha zabývající se tématem z pole humanitních věd, což k povaze obou věd zní absurdně zejména v případě stejného bodového ohodnocení pro patenty i knihy. Tento problém by měl být nově řešen tzv. Metodikou 2013, obsahující tři pilíře hodnocení. První pilíř, kudy proteče 70% veškerých financí, prošel revizí a udělování bodů bude méně plošné. Druhý pilíř se pak bude zaměřovat na hodnocení výsledků a třetí pilíř se týká míry uplatnitelnosti nápadu v praxi. Třetí pilíř bude rovněž posuzovat, kolik finančních prostředků dokázali vědci získat z jiných než státních zdrojů. Soukromý sektor je dalším ze zdrojů celkového rozpočtu výzkumných center, zejména díky licencím a patentům. Vědci však stále nejsou dostatečně znalí v případě licencování a žádostí o patentování výsledků svých výzkumů, potvrzuje Roman Švábek. Úřad patentové ochrany a průmyslového vlastnictví pořádá množství seminářů, které se mají postarat o osvětu. Můžeme tedy očekávat, že se i toto postupem času zlepší, jako se zlepšuje i ona problematická bruselská administrativa.
Naše budoucnost závisí na exportu duševního vlastnictví
Přes všechny problémy, s kterými naše země stále zápasí, se objevuje naděje na světlou budoucnost, jíž se stává česká věda. Zdá se, že je to skutečně jediná „via lucis“. „Montovat automobily již stačit nebude, my musíme začít vyvážet duševní vlastnictví,“ shrnuje profesor Vladimír Mařík.