Koncem roku 2015 definitivně vyschnou bohaté proudy eurounijních dotací do české vědy. Otázka, z čeho se vědecká centra a projekty budou po tomto datu platit, začíná být velmi ožehavá. Jak zastavení přísunu eur z Bruselu ovlivní budoucnost české vědy?
Evropské miliardy
V současné době běží v České republice výstavba několika velkých vědeckých center, dá se říci, že běží doba velkých investic do vědy. Jen tento a příští rok je na další výstavbu a provoz vědeckých center připraveno 55 miliard korun a z této astronomické sumy je 85% hrazeno z fondů Evropské unie. Peníze musí být proinvestovány do konce roku 2015. Peníze nebudou použity pouze na samotnou výstavbu, ale také na nákup kvalitního vybavení a hlavně na startovní podporu budoucích badatelů.
Plány předběhly dobu
Je velmi pravděpodobné, že existence nových vědeckých center velmi pozmění mapu české vědy. Zvláště silná šestka velkých center (ELI, CEITEC, BIOCEV, IT4Innovations, ICRC, SUSEN) bude přímo předělem v historii českých vědeckých institucí. O některých jsme se v našem časopisu v nedávné době již zmínili. Je samozřejmě přímo skvělé, že se dočkáme supermoderních vědeckých center, která si v ničem nezadají s nejlepšími centry na světě, ale pomalu se otevírá nepříjemná otázka. Z jakých zdrojů se budou hradit provozní náklady těchto nových výzkumných kapacit po roce 2015?
Budou peníze problém?
Nesmíme si myslet, že vědecká centra vznikala naslepo s tím, že nikdo netušil, co s nimi bude v horizontu deseti, dvaceti let. To určitě ne, každé centrum mělo velmi podrobný tzv. „plán udržitelnosti“, kde muselo být přesvědčivě dokázáno, kolik mohou tyto ústavy očekávat rozpočtových prostředků od svého zřizovatele (většinou jde o vysokou školu, nebo Akademii věd) a kolik peněz dokáží získat z různých mezinárodních i tuzemských grantových zdrojů, kolik ze smluvního výzkumu, patentů a licencí, atd. Jenže i přes tyto plány se ukazuje, že pokrýt provoz těchto supercenter bude problém. Pročpak?
No jasně, krize!
V první rovině můžeme nesoulad plánů a skutečnosti svést na mantru všech neúspěšných ekonomických podniků, na probíhající hospodářskou krizi. V době, kdy se vědecká centra plánovala, byla jiná doba. Stát se choval velkoryse, a dokonce zaznamenával nárůst rozpočtových výdajů na vědu, a to až o 10% každý rok! Česká akademická obec se opíjela přesvědčením, že to tak bude i nadále, a tudíž nebude žádný problém nová centra nejen ufinancovat, ale i v pohodě zaručit finance pro jejich provoz. Jenže přišla krize a najednou se číslo státních dotací do vědy přestalo zvyšovat, ba dokonce se objem dotací snížil. A to ještě nesmíme zapomenout, že stát musí k evropským pětaosmdesáti procentům přidat těch svých 15%, a to v celkovém množství rozhodně není zanedbatelná částka. Na samotný provoz vědeckých zařízení pak už finance nezůstávají.
Co nás tedy čeká?
Rok 2016 bude rozhodně pro českou vědu přelomem a je nutné se na něj připravit už teď. Neexistuje snad ekonom, který by doufal, že se vrátí zlaté časy let na začátku tisíciletí, musíme se poohlédnout jinde. V prvé řadě musíme přesvědčit Evropskou unii, že nově vzniklá vědecká centra jsou vlastně jejím dítětem a že budou přínosem pro celý kontinent. Tak by se mohlo podařit zajistit speciální programy z unijních peněz na podporu a provoz až do roku 2020. V druhé rovině se musíme podívat do českých luhů a hájů a ne jen na výsledky jednání s Bruselem.
Pokud se tak nestane, nebo se peníze nenajdou v dostatečném množství, je tu další cesta k financování, která ale bude více bolet. Je tu možnost přesunů peněz v rámci rozpočtu na českou vědu. V překladu to znamená, že se uberou peníze již stávajícím vědeckým institucím a projektům na úkor moderních center. Podpora nových institucí bude muset být vysokou státní prioritou – pokud by se nepodařilo udržet a rozvinout jejich funkčnost, musely by se desítky miliard dotací vrátit do Bruselu.
Zastavit „špatné“ projekty
Zastavme se ještě u možnosti financovat nová centra na úkor stávajících. To na první pohled vypadá dost hrozivě, zavedený projekt najednou bude muset utlumit svou činnost kvůli tomu, aby se udrželo nové moderní centrum. Jenomže každá mince má dvě strany. Je to velká příležitost jak celkově zkvalitnit naši vědu. Tím, že musíme sebrat část peněz něčemu, co už funguje, je třeba se pečlivě rozhodnout, kdo to vlastně odnese. A tak se nabízí velká příležitost ukončit staré neefektivní projekty. Na tomto místě je dobré připomenout, že objem „špatných“ projektů je odhadován až na jednu třetinu celkového objemu české vědecké kapacity. A najednou, i když to vypadalo na katastrofu vědecké obce, dalo by se z „krize“ vytěžit řešení hned dvou problémů najednou. Zaplatili bychom nová centra, ve kterých je jasná budoucnost vědeckého bádání, a zároveň se zbavili černých děr ve financování české vědy.
Více prostoru pro firmy
Myslím, že právě v tomto vědecko-ekonomickém sítu by mohly uváznout ty projekty, které suplují vývoj a inovaci průmyslovým vývojem a inovacemi. To jsou takoví malí paraziti na obecních penězích, skrytí za vědeckou prací a bádáním. Tyto směry by měly totiž zcela pokrýt firmy, které se příslušným odvětvím zabývají. Společnosti bezostyšně využívají možnost požádat o vědecké granty na pseudovývoj nějaké inovace. Jenže než žádost projde byrokratickou mašinérií, konkurence je už dávno jinde a celý projekt přestává mít smysl. Nebo to, co mělo být projektem vyvinuto, je již dávno neprodejné. Firmy se musí naučit jasnou matematiku - své inovace si musí hradit zcela ze svého a ne parazitovat na státních nebo unijních penězích.
Budoucnost je růžová
I přes očekáváné potíže máme stále obrovskou příležitost velkého rozvoje české vědy. Je jen na odpovědných institucích a na akademické obci samotné, jak se k celému problému financování postaví. A tak se začtěme do plánů nových vědeckých center, nových pracovních příležitostí a do počtu supermoderních přístrojů a aspoň na chvilku si nasaďme růžové brýle.