…ale všechno má svá ale. Nový rektor ŠKODA AUTO Vysoké školy o českém školství.
Doc. Ing. Pavel Mertlík, CSc.
Docent Pavel Mertlík, bývalý místopředseda vlády, ministr financí a dlouholetý hlavní ekonom Raiffeisenbank, se v únoru 2015 stal novým rektorem ŠKODA AUTO Vysoké školy. V oblasti vědecké a pedagogické se specializuje na obory mikroekonomie, makroekonomie, institucionální ekonomie, hospodářské politiky či dějin ekonomických teorií.
Pane docente, co byste řekl jako nový rektor o ŠKODA AUTO Vysoká škola (ŠAVŠ)?
Jsem přesvědčen o tom, že ŠAVŠ je jedna z třech nejlepších soukromých VŠ v ČR. Nejsme lehká škola a máme poměrně vysoký počet studentů, kteří školu nedokončí. Samozřejmě se jim snažíme pomoci opakovacími a podpůrnými kurzy a individuálním přístupem, nicméně myslím, že zde máme ještě co zlepšovat. Naším cílem je připravit kvalitní absolventy, kteří se dobře uplatní na trhu práce i v dalším studiu, a to se nám daří. Nezaměstnanost absolventů máme prakticky nulovou. Je to dáno tím, že učíme smysluplné obory, které svou náročností a zaměřením odpovídají tomu, co trh práce potřebuje. Zkrátka přicházím na dobrou školu a mým úkolem je ji dál rozvíjet.
Vidíte již nějaký prostor pro zkvalitnění výuky na ŠAVŠ?
Právě vedeme diskuzi, jak pojmout výuku matematiky a kvantitativních metod obecně - co studenti z látky opravdu potřebují a je pro ně užitečné a jestli některá látka studentům naopak nechybí. Nejsme Matfyz. Z matematiky se, stejně jako na VŠE a dalších ekonomických školách, učí výběrově určité partie, které jsou potřebné v ekonomických předmětech. Dále máme cíl zvyšovat podíl výuky v angličtině i v rámci českých studijních oborů. Ne vždy jsou na to ale středoškoláci dobře připraveni. Proto se se studenty snažíme pracovat tak, aby se podíl předmětů v angličtině mohl zvyšovat alespoň ve vyšších ročnících studia. Povinné je studium angličtiny a další jazyk si studenti volí.
Jaká je podle vás úroveň výuky matematiky v ČR?
Mám dojem, že se matematika učí až moc vědeckým způsobem: věta – důkaz. To je správný systém z hlediska povahy vědy a je naprosto adekvátní například při výuce matematiky na Matfyzu. Ale pro školy ekonomického zaměření a mnoho dalších škol je matematika pouze pomocná disciplína. Cílem ekonoma není rozvíjet matematickou teorii, ale užívat matematické metody. Mnoho studentů současná výuka matematiky odrazuje. Tím vznikají různé paradoxy – člověk si matně vzpomene, jak se počítá integrál, ale nerozliší procento a procentní bod. Myslím, že je třeba výuku restrukturalizovat a na ŠAVŠ se o to budeme postupně snažit.
Myslíte, že je dobrý nápad zavést povinnou maturitu z matematiky?
Myslím si, že by maturita z matematiky měla být povinná, ale ne na všech typech středních škol. Pokud studuji taneční konzervatoř, nevidím důvod, proč bych měl dělat maturitu z matematiky. Takových oborů je ale málo. Na většině škol by maturita z matematiky povinná být měla, ale v různém rozsahu. Nikdy to nebylo tak, že by úroveň matematiky na obchodních akademiích byla stejná jako na gymnáziích. Pro studenty to je samozřejmě po nástupu na vysokou školu hendikep, ale zrovna tak mají hendikep absolventi gymnázií třeba v účetnictví. To je normální stav, protože zaměření středních škol je různorodé. Myslím ale, že maturitu z matematiky by měli mít například i řemeslníci. Nejenom, že je v jejich oboru v nějaké míře potřeba, ale také řemeslné školy připravují často člověka na to, aby podnikal. Umět dělat třeba zlaté šperky a neumět si spočítat tržbu asi není v pořádku.
Jaký máte pohled na financování českého vysokého školství?
Myslím, že není tak podfinancované jako základní a střední školství. Tam je situace mnohem horší. Vysoké školy mají určité vlivové postavení ve společnosti. To vede k tomu, že veřejné vysoké školy si dokáží určitý podíl na HDP z veřejných zdrojů vybojovat. Navíc existuje celá řada grantových programů, na které vysoké školy dosáhnou lépe než nižší stupně školství. Absurdní je, že soukromé vysoké školy nedostávají od státu žádné nárokové dotace, zatímco soukromé mateřské, základní, střední a vyšší odborné školy ano. Tato diskriminace soukromého vysokého školství musí skončit.
Bezesporu největší bolest jsou platy učitelů. Není v pořádku, že výše platů akademiků je nutí k tomu, že mají dva až tři pracovní poměry a podobně. To není normální stav a je třeba vytvořit takové ekonomické podmínky, aby byli spokojení a nemuseli si přivydělávat jinde. Nikdo, kdo pracuje na VŠ, jistě nepředpokládá, že z něj ta činnost udělá milionáře, ale člověk potřebuje určitý standard, aby sobě a své rodině zajistil slušnou životní úroveň.
Co si myslíte o povinném školném na vysokých školách? Zavést, nezavést?
Myslím, že zavést. Hodně se to ale liší podle studovaného oboru. Například průměrné mzdy absolventů ekonomických vysokých škol jsou vysoko nad národním průměrem. Tím, že za veřejné peníze vystudovali, vytvářejí vysokou přidanou hodnotu. Významná část této přidané hodnoty jde ale do jejich kapes a školné může být způsobem, jak za to z části zaplatit. Takto pojaté školné by mělo být chápáno jako jakákoliv jiná investice. Jsou tu ale i jiné obory, například špatně placení učitelé na základních školách. V takovém případě by měl školné platit ten, kdo si přeje, abychom takové absolventy měli, a to je stát. U nekomerčně orientovaných oborů si tedy umím představit financování pouze z veřejných peněz, u komerčních, pro absolventy lukrativních oborů, by se měl student na financování podílet. Mám ale třeba bývalou kolegyni, která se po absolvování velmi prestižní ekonomické fakulty rozhodla odjet do Afriky a stará se tam o nemocné děti v rámci neziskových projektů. Takto nastavené školné má tedy i stinné stránky. Ekonomická realita je opravdu složitá. Jinou alternativou by mohlo být progresivní zdanění příjmů. Ten, kdo má vysoké příjmy, je většinou ten, kdo má dobré vzdělání. Většinou to tedy koreluje a vzdělání by bylo daní zaplaceno.
Na závěr byste se mohl pokusit zhodnotit, jací byli podle vás studenti dříve a jací jsou dnes?
Studenti jsou pořád stejní v tom, že nejsou stejní. Je těžké je házet do jednoho pytle. Obecně jsou asi trochu samostatnější a možná asertivnější. Jinak jsou ale stále studenti na jedné straně hloubaví, introvertní, spíš analytické typy a na druhé straně extroverti, kteří jsou „víc do světa“. Od toho se zcela přirozeně vyvíjí i jejich budoucí pracovní pozice.
Za který z těchto dvou typů osobností se považujete vy sám?
Já jsem introvert. Jsem zvyklý celá léta přednášet, pohybovat se na veřejnosti, komunikovat s novináři, ale jsou to naučené schopnosti. Spokojenější jsem třeba u počítače.