S narůstajícím věkem jaderných areálů i vlně politických rozhodnutí v reakci na jadernou havárii v japonské Fukušimě se zvyšuje potřeba postupné likvidace nukleárních dómů.
Přestože se o možnostech prodloužení doby provozu jaderných reaktorů vede celosvětová diskuze, jejich životnost dosahuje nejvýše 50 let. První jaderná elektrárna na světě přitom byla postavena v roce 1954, v následujících letech tak za každé situace vyvstane potřeba odpojení některých z nich. Pro doplnění, průměrný věk jaderného reaktoru činí podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii přes 31 let.
Areály duchů
Přestože některé elektrárny byly uzavřeny před desítkami let a nikdy nebyly uvedeny do provozu, dodnes představují zátěž pro své okolí. Rozebrat tuny železa a betonu vyžaduje další velké investice. Relikty jaderných areálů se tak dodnes nacházejí v Polsku i Rakousku, nejdražší nedokončený jaderný blok pak stojí na území anektovaného Krymu, kde kvůli nestabilnímu podloží bylo nakonec od stavby odstoupeno.
Ne náhodou tak na pražském ČVUT vznikl nový obor magisterského studia Vyřazování jaderných zařízení. „Pod oborem si lze představit bourání jaderné elektrárny, ale také likvidaci jaderných zařízení v nemocnicích, které slouží pro práci s radioaktivními látkami pro léčbu,“ vysvětluje Ondřej Novák, výzkumný pracovník ČVUT. Dodává, že už dnes je velká poptávka po odbornících, kteří dokážou bezpečně nakládat s vyřazenými komponenty na Slovensku nebo v Německu. Spolková republika plánuje odpojit všechny jaderné bloky od elektrické sítě už v příštím roce, bez využití se tak ocitne na dvě desítky tamních jaderných areálů.
Hned nebo po letech
Radioaktivní části jaderné elektrárny je možné rozebrat dvěma způsoby: okamžitě za větších nákladů kvůli většímu riziku ozáření, či několik desetiletí po vyřazení, kdy už míra radiace na daném místě klesne. Některé části se i tak musí uložit vcelku do jaderného úložiště, jiné však lze po ošetření povrchu recyklovat. Podle Institutu jaderné energie se v současnosti podařilo na světě kompletně rozebrat pouze deset reaktorů.
Je navíc jasné, že i přes narůstající podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie na celém světě se ani do budoucna některé země s jadernou energií nebudou chtít jen tak rozloučit. Ostatně energie vzniklá štěpením atomových jader uranu nalézá využití i v zemích, které dosud svůj energetický mix stavěly na jiných komoditách. První jaderné bloky začaly dodávat do sítě elektřinu ve Spojených arabských emirátech v polovině loňského roku jako první podobné zařízení v arabském světě, své vlastní projekty pak do budoucna plánuje Saúdská Arábie, Egypt i Jordánsko.
Problém v budoucnu
V příštích letech je s ohledem na technologický vývoj možné předpokládat významný nárůst samotného počtu reaktorů s nižším výkonem, které bude možné vyrábět sériově s mnohem menšími náklady na výstavbu. Likvidace takového množství reaktorů ovšem dosud vyřešená není.
Ostatně, problematika recyklace obrovských energetických konstrukcí se řeší všude na světě. I přestože firmy vyvíjí různá inovativní řešení a některá z nich se uplatňují také v praxi, vysloužilé turbíny větrných elektráren dlouhé až stovky metrů se dosud ukládají převážně pod zem do vyhloubených jam.