Vědci z Norwegian University of Life Sciences a University of Oxford publikovali začátkem tohoto roku studii, v níž shrnují, jak to ve skutečnosti může vypadat při ledabylé implementaci projektů s cílem adaptovat znevýhodněné komunity na klimatickou změnu. Nesprávné postupy podle nich v mnoha případech zranitelnost těchto komunit ještě zvyšují.
Klimatická změna nedoléhá na celou společnost stejnoměrně. Často jsou to okrajové sociální skupiny či různé komunity v rozvojových zemích, jež jsou náchylnější k jejím dopadům. Mohlo by se zdát, že jakákoliv dobře míněná pomoc nemůže být ke škodě. Avšak projekty, které mají pomoci, ve skutečnosti mohou mít řadu negativních důsledků.
Studie posuzuje výsledky klíčových mezinárodně financovaných intervencí, jež měly za úkol adaptovat nejzranitelnější populace na klimatickou změnu. Autoři ve svých závěrech poukazují, že některé zásahy nejenže bývají naprosto neúčinné, ale dokonce mohou situaci v dotyčných komunitách zhoršit či vytvořit nové problémy v jiných místech.
„Fakt, že kvůli adaptačním projektům se lidé čelící klimatické změně mají hůře než předtím, je znepokojující. Naše zjištění sahají za nezamýšlené negativní důsledky, a připouštějí, že intervence se mohou stát nástrojem marginalizace a zneužívání moci,“ říká pro web oxfordské univerzity Lisa Schipper, výzkumnice působící na oxfordském Environmental Change Institute.
Jako nejextrémnější příklad špatné adaptace je zmíněna politika přesídlení. Například v Etiopii tyto programy vedou k většímu upozadění a zranitelnosti odsunutých obyvatel, kteří přicházejí o své pozemky, jsou nuceni změnit živobytí, a mají ztížený přístup k potravinám.
Mezi nejčastější příčiny nezamýšlených negativních dopadů některých projektů patří zejména:
-
nevšímavost vůči specifickým problémům, které trápí konkrétní komunity v konkrétních místech, jako například genderová či rasová nerovnost nebo nerovný přístup k přírodním zdrojům;
-
nezahrnutí místních, jichž se opatření přímo dotýkají, do procesu návrhu a implementace projektů;
-
použití již existujících rozvojových projektů bez ohledu na to, zda v nové situaci mohou skutečně pomoci;
-
neporozumění tomu, co přesně znamená „úspěšná“ adaptace.
Cestou ven je podle autorů větší zapojení místních populací do celého intervenčního procesu, spolu s lepším porozuměním klíčových faktorů (jako je chudoba nebo nerovné příležitosti) způsobujících lokální zranitelnost. Do doby, než se to podaří, budou zřejmě v části projektů opakovány stále stejné chyby.