Na hvězdné obloze se letošní léto odehraje hned několik událostí, které si zaslouží pozornost. Ideální příležitost se tak naskýtá pro návštěvu hvězdárny, mnoho objektů však lze pozorovat i pouhým okem.
Jednou za sedm tisíc let
Kometa Neowise je považována za nejjasnější pozorovatelnou kometu od roku 2003. Mediální pozornost si zasloužily zejména její fotografie pořizované astrofotografy pomocí dlouhé expozice, právě ve třetím a čtvrtém červencovém týdnu by však měla být na jasné obloze viditelná nejlépe i pro pozorovatele bez speciální techniky. Najít ji lze na sever jen několik stupňů nad obzorem, postupem času se přesouvá mírně směrem na západ. Detailnější pozorování objektu z prachu a ledu umožňuje i díky Měsíci v novu již běžný triedr.
Kometa C/2020 F3, jak zní její přesný název, astronomy svou viditelností překvapila. Objevena byla teprve v loňském roce. Nejblíže Slunci se oběžnice nacházela 3. července, kdy se přiblížila jediné hvězdě Sluneční soustavy blíže než planeta Merkur. Nyní se již od Země postupně vzdaluje, což způsobuje také její zdánlivé stoupání na obzoru. Vědci s jejím návratem ke Slunci počítají asi v 9. tisíciletí.
Perseidy během novu
Tradičně atraktivní podívanou nabídne pozorování meteorických rojů, které se periodicky vyskytují na obloze v polovině srpna. V noci z 12. na 13. srpna bude možné spatřit kolem 70 meteorů za hodinu. Dobrou pozorovatelnost by mohl zajistit Měsíc v novu. „Podmínky podobné těm letošním jsou poměrně vzácné, další takové nastanou až v srpnu roku 2023, kdy nov nastane jen tři dny po maximu roje,“ vysvětluje astrofyzik Petr Horálek na stránkách České astronomické společnosti.
Muskovy hvězdné vláčky
Mnohem menší radost způsobuje astronomům pozorování jednotlivých družic zapojených do projektu Starlink pod taktovkou firmy Elona Musky. Kompletní pokrytí planety internetovou sítí by mělo v budoucnu zajistit téměř dvanáct tisíc vesmírných objektů, již před vypuštěním několika stovek z nich v loňském a letošním roce se jejich přítomnost na obloze nesla ve víru nelibosti astronomů, kteří v satelitech spatřují element rušící pozorovávání ostatních objektů na hvězdné obloze.
Vesmírné vláčky, jak se objektům přezdívá, ke svému provozu využívají také sluneční energii generovanou rozměrnými solárními panely, které světlo ze Slunce odráží až na zemský povrch. Při vypuštění tisíců satelitů na oběžnou dráhu tak hrozí, že Starlinky zaplaví noční oblohu zcela. Kromě toho umělé družice pohání ještě Hallův motor, který vyrábí energii díky principu urychlení kladně nabitých částic v elektrickém poli.
Několikaminutová cesta satelitů mezi hvězdami však nicméně platí za zajímavou podívanou. Přesné časy přeletu 550 km vzdálených družic lze podle zeměpisných souřadnic vyhledat na speciálních k tomu určených internetových stránkách.
Astronomický advent
Výhled dalších událostí nabízí zajímavou podívanou na noční obloze i mimo období prázdnin. Unikátní příležitost se naskytne především 21. prosince, kdy se na obloze dostanou velmi blízko k sobě dvě největší planety Sluneční soustavy – Jupiter a Saturn. Konjunkce těchto dvou planet, jak vzájemné úhlové přiblížení astronomové nazývají, podle Pavla Suchana z Astronomického ústavu Akademie věd přitom nastala naposledy v roce 1623 a znovu ji bude možné spatřit ze Země až za dalších 60 let. Výjimečně dobře pozorovatelný bude také meteorický roj Geminidy v noci z 13. na 14. prosince.