Kolo jako běžný dopravní prostředek, a nejen jako sportovní disciplína či rekreační činnost, se stalo realitou mnoha evropských měst. Zdá se, že v posledních letech se i v českých městech, především v Praze, začíná něco dít a pomalu se probouzí nová generace „městských cyklistů“.
Stane se to vždycky jednou, dvakrát za rok, kdy dopravní provoz v Praze je k nepoznání. Ať už to bylo při stávce odborů proti vládním reformám před dvěma lety, kdy prakticky nefungovala městská hromadná doprava, nebo při již pravidelných „cyklojízdách“ organizovaných sdružením Auto*Mat, najednou jsme si mohli okusit trochu z atmosféry nizozemským měst. Do ulic v těchto dnech vyjíždí méně aut a až desetinásobek cyklistů, než obvykle.
I mimo tyto více či méně organizované „cyklosvátky“ se množí akce podporující pravidelnou dojížďku na kole a vnímání kola jako běžného dopravního prostředku. Mnoho z nich vzniká díky zmíněnému Auto*Matu. Jednou z těch větších, která se těší každým rokem větší oblibě, je akce Do práce na kole, v jejímž rámci jste mohli na ulicích 11 českých měst v sedle potkat i pražského primátora, velvyslance Spojených států i ředitelku Vodafonu. „Cestování do práce na kole zažívá boom. Dorazil k nám trend, který mění atmosféru metropolí západní Evropy a činí je příjemnějšími místy pro život. Stát hodiny týdně v dopravních zácpách a marně hledat místo k parkování už není moderní,“ říká manažerka kampaně Do práce na kole Iva Nevečeřalová. Stejně tak již proběhlo či probíhá několik pilotních projektů bike sharingu – tj. možnosti volně využívat (často na základě registrace) kola ze stojanů umístěných ve vybraných lokalitách - první pilotní projekt NiKOL měl stojany na pražské náplavce, další z nich, „Kola narůžovo“ byl spuštěn v Praze - Suchdole. V posledních letech se také objevily nové společnosti pronajímající kola ve městě - především pro turisty, od kterých je po pronájmu kola na pár dní poptávka. Na turismus na kole jsou totiž z jiných evropských metropolí zvyklí.
Zdá se tak, že se u nás pomalu usazuje trend městské cyklistiky, kdy na ulicích nepotkáváme pouze cyklisty v barevných trikotech, kteří vypadají, že právě dorazili z Tour de France, ale zkrátka lidi, kteří jedou do školy nebo do práce na kole. Třeba ekonoma Tomáše Sedláčka, který pravidelně brázdí centrum v obleku na své „skládačce“.
Nicméně při pohledu na tvrdá data bez růžových brýlí je samozřejmě přehnané srovnávat Prahu s městy jako Amsterdam, Kodaň, nebo Vídeň, kde dojížďka na kole má jednak mnohem větší tradici a současně tato města pro cyklisty nabízí mnohem příjemnější podmínky a infrastrukturu. V Praze existuje stále bezpočet problémů a obtíží, které cyklisty při každé cestě otravují, nebo mnoho lidí odradí vůbec na kolo sednout. Přestože Magistrát a městské části v posledních letech poměrně masivně investovaly do nových opatření pro cyklisty, v Praze zatím existuje dost nečitelný a nespojitý systém cyklotras a cyklostezek. A přestože se tabulkově rychle znásobily délky tras pro kola, často jde o levná a bezkoncepční řešení, kdy se kola mísí s těžkou dopravou a před nepřehlednými místy či velkými křižovatkami „cyklopruh“ prostě zmizí.
Častým argumentem proti větším investicím do cyklodopravy v Praze je tvrzení, že v tak kopcovitém městě se to nevyplatí, protože bude podíl cyklodopravy vždycky spíše zanedbatelný. Pravdou je, že rovinatá města jsou z pohledu cyklistů pochopitelně vždy ve výhodě, nicméně města jako Bristol, Innsbruck či Bern, všechna v obtížnějším terénu, než je Praha, mají podíl cyklodopravy 10-15%. Aby Praha jednou mohla vykazovat podobné statistiky, bude muset podstatně zapracovat na kvalitní infrastruktuře pro cyklisty. Ostatně náklady na investice na cyklistickou infrastrukturu jsou řádově nižší než náklady na kapacitní komunikace nebo i stavby pro veřejnou dopravu.
Zdroj: www.automat.cz, www.dopracenakole.net, www.prahounakole.cz