Již od prosince se pravidelně schází na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) expertně-pracovní skupina k novele zákona o vysokých školách.
Složení této skupiny je velmi rozmanité - jsou zde představitelé orgánů zastupujících univerzity - Rady vysokých škol a České konference rektorů, dále zde najdeme zástupce Akademie věd, Akreditační komise, Vysokoškolského odborového svazu, Svazu průmyslu a dopravy a jedno místo zde má také Česká studentské unie. Celý tým má jeden hlavní úkol: odborně zhodnotit plánované kroky novely. Redakce EkonTech.cz se snažila práci této skupiny kriticky zmapovat a zhodnotit.
Když se řekne „změna“
Nezasvěcený pozorovatel může být spokojen s tím, jak erudovaní jsou v této skupině. Zasvěcení však hovoří jinak. Největší nevýhodu celého týmu vidí právě v jeho „expertnosti“. Rektoři z řad České konference rektorů, zástupci Rady vysokých škol, Akreditační komise, Akademie věd a dalších jsou všichni velmi vzdělaní lidé hodni respektu, ale zároveň akademici tělem i duší. Představte si, že před touto skupinou přednesete slovo „změna“. Stane se jedině to, že se v mnoha podobách dozvíte, proč změna není možná.
V některých ohledech mají členové týmu pravdu, když říkají, že MŠMT připravuje věci „za pochodu“ a velmi narychlo. Ano, ale čas je dle mého to, co Česká republika a její občané nemají.
Vzdělání = největší lidský kapitál
Většina vyspělých států si pomalu ale jistě začíná uvědomovat, že vzdělání příští generace je alfou a omegou celé společnosti. Zavisí na něm ekonomický růst a celková konkurenceschopnost státu víc, než si myslíme. Jak se říká „starého psa novým kouskům nenaučíš“. Proto je vzdělávání již od prvního stupně základní školy naprosto zásadní.
Kromě toho, že vzdělání není společností patřičně ceněno, v posledních letech v mnoha ohledech zamrzlo. Společnost a technika se řítí kupředu, ale ve školách se však stále často učí „starým, osvědčeným způsobem.“ Tomu odpovídají i osnovy.
A univerzity nejsou výjimkou. Předměty, které nemají pro obor reálný smysl, mnoho zbytečné teorie, málo praxe. Ano, lepší se to, ale bude tato rychlost pro konkurenceschopnost ČR stačit?
Kompromis, kompromis, kompromis…
Pohnout akademickým prostředím by se měla snažit právě dlouho plánovaná novela. Předchozí variantou byl kompletně nový vysokoškolský zákon, který byl svrhnut ze stolu mimo jiné i kvůli masivním protestům akademické obce. Po odchodu ministra Dobeše vzal ministerstvo do ruky prof. Fiala, bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně a zkušený akademik.
Myšlenka je jasná – změny na VŠ zavést ne zákonem, ale novelou. Mezi hlavní změny by mělo patřit zavedení funkčních míst profesorů, posílení pravomocí rektora a správní rady, změna financování a akreditací. Školné či chcete-li zápisné bylo z novely takticky vyňato a bude se prý později projednávat zvlášť.
Většina z bodů novely by měla vést k tolik potřebným změnám. Kontraktové financování na 3 roky by umožnilo vysokým školám lépe plánovat, správní rada by se stala „pojistkou“ senátu a důležité dokumenty by tak posuzovaly orgány dva, funkční místa profesorů by zajistily větší konkurenci na těchto pozicích.
Nutno ovšem podotknout, že při diskusi se členy expertního týmu se dozvídáme, že již současné znění novely je velkým kompromisem. Správní rada měla mít v původní myšlence větší pravomoci než akademický senát, funkční místa měla být zavedena pro docenty i profesory a tak dále.
Pro nebo proti?
I přes to, že současné znění reformy již zdaleka není tak reformní, "osekává" se podle členů expertní skupiny stále dál a dál. MŠMT samozřejmě velmi záleží na názorech univerzitní reprezentace, ale externí pozorovatel se nemůže zbavit pocitu, že v některých bodech až příliš.
Otázka zní, v jaké míře by MŠMT mělo brát do úvahy názory zmiňované univerzitní reprezentace. Akademická obec totiž v těchto otázkách není zdaleka jednotná. Volení zástupci reprezentací zastupují jeden z proudů, a to "raději nic neměňme", přitom mnozí rektoři a další akademici vítají kroky, které právě volená reprezentace tvrdě odsuzuje.
Studentská reprezentace?
Samostatnou kapitolou expertní skupiny je zastoupení studentů. Kromě jednoho sdíleného místa České studentské unie, o které se na jednáních střídají dvě studentky třetího ročníku bakalářského studia. Studentka třetího ročníku učitelského dvojoboru Anglický jazyk a literatura a Základy společenských věd na Ostravské univerzitě, prezidentka Stavovské unie studentů Ostrava Jaroslava Kořená a předsedkyně Studentské unie Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích a zároveň současná předsedkyně ČeSU, studentka třetího ročníku oboru Konstrukce staveb Markéta Šestáková, zde má jedno místo také Rada vysokých škol, její studentská část. Tu na jednáních zastupuje „student“, který má již vystudován doktorský program na UK v Praze, kde je dle informací dostupných na internetu také nyní zaměstnán. Dle informačního systému UK pracuje na Odboru analýz a strategií, který má dle webu této školy na starost například přípravu podkladů pro hlavní strategické a poziční dokumenty UK. Aby mohl zastupovat studenty, stal se dle informací redakce zároveň studentem prvního ročníku programu bakalářského.
O zkušenostech a orientaci v problematice u tohoto zaměstnance UK nemůžeme pochybovat. Kamenem úrazu je ale to, že se nejedná o zástupce studentstva a to nejen podle věku, ale z diskusí s členy expertního týmu především způsobem myšlení.
Dle názoru naší redakce by studenti měli být hybateli, ne brzdiči. Těmi, kteří vychází vstříc novým nápadům, protože si uvědomují jejich důležitost ze své studentské praxe. Akademikům asi nikdo nemůže vyčítat jejich umírněnost, která patří k jejich profesi. Ale kdo jiný by měl myslet vpřed a podpořit změny, než studenti? Možná by expertní skupině pomohlo větší zastoupení opravdových studentů.
Ať už výsledná verze novely dopadne jakkoli, jedno je jisté. Velký převrat to nejspíš nebude a Česká republika si bude muset na výraznější změnu ve vysokoškolském vzdělávání ještě počkat. Kdo ví, zda se jí vůbec dočká…