Anonymita je základním pilířem internetu. Pokud však zrovna neoplýváte IT skills, tak vlastně moc anonymní nejste. Jenže teď je tu síť Tor. Vítejte ve světě totální anonymity!
Digitální stopa
Každý uživatel celosvětové sítě po sobě zanechává otisk své činnosti, kterému se již od osmdesátých let říká „digitální stopa“. O tom, jak velkou stopu po sobě na internetu zanecháme, rozhodujeme v první fázi do jisté míry sami - nastavením prohlížeče či instalací proxy serveru, jenž zprostředkovává komunikaci mezi vnitřní sítí a internetem a umožňuje řadu bezpečnostních nastavení. To jistě nezaručí úplnou anonymitu, ale pro běžné užívání internetu je to dostačující ochrana soukromí.
Větší ochrana
Někdy na začátku nového století se anonymita internetu dostala do popředí. Vzniklo několik projektů, které měly zajistit uživatelům co největší soukromí. Mezi nimi nejvíc vyčníval projekt sítě Tor (The Onion Routing) a to hlavně z důvodu, že ho sponzorovala a plně podporovala americká vládní agentura Naval Research Laboratory. Primárně měl fungovat jako ochrana vládní komunikace ve Spojených státech. Tor získal finanční podporu rovněž od neziskové organizace Electronic Frontier Foundation, která se zabývá ochranou práv v digitálním světě.
Uzel vedle uzlu
Jak to vlastně ve zcela anonymní síti funguje? Princip zabezpečení je založen na velkém počtu uzlů, přes které data putují. Veškerá komunikace je asymetricky šifrována a servery mezi sebou sdílejí veřejné klíče a vyměňují si generované dynamické klíče pro přenášené řetězce. Každý uzel je zcela autonomní a o tom, kam má řetězec vyslat dál, se dozví pouze z hlavičky zprávy. Tedy jeho informovanost o cestě datového toku končí u dalšího uzlu. Zjednodušeně to znamená, že server ví, komu co poslat a komu vrátit odpověď, ale tím jeho možnosti končí. Čím víc uzlů, tím větší anonymita. Uživatel sítě si sám určí jakou trasou a přes jaké uzly budou data putovat.
Falešné stopy
Komplikovanost přenosu dat přes anonymní servery by na první pohled mohla být dostačující, ale Tor jde dále. Servery mohou odesílat pakety v jiném pořadí, než je přijaly, nebo mezi odesílané řetězce vložit falešné pakety, které mohou případné „sledování“ datového toku odklonit zcela mimo skutečnou trasu. Nevýhodou je delší odezva sítě Tor.
Vynález zkázy?
Každý dobrý lidský vynález lze zneužít. I v případě Toru sílí kritické hlasy, že je sice fajn poskytnout uživatelům internetu větší míru soukromí, ale že si tuto vymoženost velmi rychle oblíbí i uživatelé, kteří používají internet pro nelegální činnost. Díky anonymitě lze na této síti obchodovat prakticky s čímkoli od omamných látek až po těžké zbraně. Tor je také výborný nástroj pro činnost hackerů, kteří síť využívají například pro rozšiřování škodlivých kódů. Hackeři zůstávají v naprosté anonymitě a síť Tor kryje jejich vzájemnou komunikaci.
Světlá strana
Tor ale neslouží jen temným silám, stal se oblíbeným v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Užívají ho firmy nebo různé organizace pro utajené zjišťování informací či pro skrytou komunikaci. Velmi oblíbeným se stal u některých ekologických organizací a bojovníků za lidská práva. Je to logické. Především druhá zmíněná skupina může předávat skrytě informace do zemí, kde jsou tyto základní občanská práva porušována. Není tedy divu, že prezident Ruské federace Vladimir Putin vypsal odměnu pro toho, kdo objeví, jak identifikovat uživatele sítě Tor. A jako záminka posloužil fakt, že je Tor využíván pro kriminální činnost.