Vědci ze Sloan Digital Sky Survey (SDSS) se dlouhodobě věnují mapování vesmíru a tvorbě jeho 3D mapy. 20. července letošního roku však odhalili komplexní analýzu zatím nejobsáhlejší trojrozměrné mapy vesmíru a tím doplnili mezery, které zaujímaly prostor 11 miliard let. Během 5 let mravenčí práce tak více jak 100 astrofyziků uskutečnilo jeden z největších objevů posledních let.
Spektroskopický výzkum baryonové oscilace (eBOSS) popisuje detailní měření více jak 2 milionů galaxií a kvasarů. Díky tomu bylo možné doplnit mezeru mezi již známými údaji z dávné minulosti vesmíru, z období bezprostředně po Velkém třesku, a posledními miliardami let.
„Detailní analýza eBOSS mapy společně s dřívějšími SDSS výzkumy poskytuje nejpřesnější údaje o expanzi vesmíru v doposud nejširším spektru,” říká Will Percival z University of Waterloo podílející se na eBOSS výzkumu.
Zmíněná mapa je výsledkem více jak dvacetiletého zkoumání a mapování vesmíru za pomoci teleskopu Sloanovy nadace, která mimo jiné odhalila, že před 6 miliardami let se vesmír začal rozpínat rychleji než kdykoli předtím a tato rychlost se neustále zvětšuje. Toto zrychlení je podle všeho zapříčiněno neviditelnou proměnnou, tzv. temnou silou, která je v souladu s Einsteinovou teorií relativity. Naše chápání této veličiny je však omezené kvůli našemu dosavadnímu porozumění částicové fyziky.
Poslední výzkum mimo jiné odhalil také odchylku v Hubbleově konstantě. Nynější rychlost vesmírné expanze je o 10 % nižší, než hodnota naměřená u vzdálených galaxií.
„Jen díky mapám jako je tato, je možné s jistotou tvrdit, že existuje odchylka v Hubbleově konstantě. Nejnovější eBOSS mapy tuto skutečnost dokládají přesněji než kdykoli dřív,” doplňuje Eva-Maria Mueller z Oxfordské univerzity, která stála v čele interpretace dat získaných z SDSS.
Pro zmapování období před 6 miliardami let využil eBOSS tým velké červené galaxie, pro úsek historie od tohoto data po dnešní dobu, se výzkumníci zaměřili na mladší modré galaxie. Pro cestu do období před 11 miliardami let posloužily kvasary, které jsou galaxiemi s obří černou dírou ve svém středu, do které postupně padá okolní hmota.
„Spojením dat z SDSS, reliktního záření, supernov a dalších výzkumů jsme schopni současně měřit hned několik základních proměnných vesmíru,” dodává Mueller. „SDSS data pokrývající tak velký úsek vesmírné historie, představují zatím největší pokrok v měření geometrické křivosti vesmíru a dokládají jeho plochost. Tato data nám také mimo jiné umožňují měřit lokální rychlost expanze s přesností do jednoho procenta.”
S prezentací nynějších závěrů však vědecké snahy o co nejpřesnější zmapování vesmíru nekončí. SDSS bude pokračovat i v dalších letech a společně s dalšími výzkumy přinese nové objevy z prostoru kolem naší planety.