Může něco tak hrozného jako válka přinést pro lidstvo něco pozitivního? Studená válka ukázala, že ano. Byla vlastně hnacím motorem vesmírného soutěžení dvou velmocí, ze kterého vzešlo nejen dobytí Měsíce, ale i spousty vynálezů a zlepšení, které se velmi rychle prosadily v běžném životě. Historie této soutěže je více než zajímavá, posuďte sami.
První byl Sputnik
Jen prožité hrůzy druhé světové války a paradoxně také účinky výbuchu nukleárních bomb v Hirošimě a Nagasaki ochránily lidstvo před dalším velkým konfliktem, před kterým nevyhnutelně stálo. Porážkou fašismu přišly dva odlišné světy o společného nepřítele, který je dočasně spojil. Navíc se tyto světy ocitly velmi těsně u sebe a napětí na sebe nedalo dlouho čekat. Na jedné straně USA a jejich spojenci, představující západní demokracii, a na druhé straně SSSR a jeho satelity.
Plánovačům budoucí války z obou táborů bylo jasné, že v nové době bude mít strategickou výhodu ten, kdo ovládne nejen nebe, ale i vesmírný prostor kolem naší planety. Na tomto „území“ se povedou největší údery případné nukleární války. Závody o obsazení nejbližšího okolí Země začaly velmi záhy.
4.října 1957 vstoupil do dějin „pípavý signál“, který vydala první umělá družice Země – sovětský Sputnik. I když družice byla takové opravdu malinké nic, které jen vydávalo pípavé zvuky v pravidelných intervalech, zavládlo v Bílém domě zděšení. Nikdo v USA neměl tušení, že Sověti dokáží tak rychle postavit a uvést do provozu umělou družici. Zběsilé závody o ovládnutí vesmíru se již nedaly zadržet.
Fenka Lajka - první živý tvor ve vesmíru
Základy k tomuto závodu byly položeny daleko dříve, od prvních pokusů o výrobu létajících strojů na tekuté palivo do historie v roce 1932 vchází Werner von Braun, který začíná pro německou armádu vyvíjet rakety. Jeho nejznámějším produktem pak byla raketa V2, která za druhé světové války ve svých 4 300 kopiích zasáhla území Velké Británie. Ke konci války se o tento tajný Hitlerův projekt zajímal celý svět, Američanům se povedl husarský kousek a třetí pozemní divizi se podařilo téměř před Stalinovým zrakem část celé raketové základny rozmontovat a převést do Antwerp. Tato akce s krytým názvem „Paperclip“ (česky „kancelářská svorka") byla nadmíru úspěšná a 118 předních německých vědců během ní uteklo před Rudou armádou a zakotvilo v USA. Zbytek raket a vědců si pak odvezla Rudá armáda a Sověti začali budovat tajnou základnu v Kazachstánu, proslavený „Bajkonur“. Zajímavé je, že kvůli utajení byl pojmenován po městu nacházejícím se 370 km od samotné základny. Dílo von Brauna rozdělila železná opona na dva projekty.
Nastal čas studené války. Von Braun nyní pracoval v Americe, ale narážel na předsudky kvůli svému německému původu. Již v roce 1953 chtěl na svou upravenou raketu přimontovat umělou družici, tento rpojetk ale byl právě pro jeho původ zamítnut: Vlna nacionalismu v 50. letech nedovolovala povolit toto prvenství německému občanovi. Mezitím Sovětský svaz úspěšně vypustil Sputnika a sovětský vůdce Nikita Chruščov měl pro své vědce další úkol – vypustit na oběžnou dráhu živého tvora. Sergej Korolojov, který byl vůdčí osobností sovětského vesmírného projektu, se tohoto úkolu úspěšně zhostil a v listopadu 1957 se do vesmíru podívala fenka Lajka. Američané stále přešlapovali na místě, a to měly další rány teprve přijít.
Po neúspěchu s vypuštěním nové rakety, kterou sestrojil jenom americký tým, se s prosíkem vrátili k von Barunovi. Ten konečně mohl do vesmíru vypustit svou družici, v únoru 1958 začala kolem země kroužit družice Explorer 1. V tomto roce také Američané zakládají agenturu NASA. A podařilo se jim do vesmíru dostat také zvířecí posádku. Šimpanz Ham se dostal do vesmíru sice rychleji a dokonce výše než se předpokládalo, ale po přístání do moře byl živý zachráněn.
Sověti vítězí na celé čáře
Po úspěšných pokusech se zvířaty před oběma velmocemi teď ležel další mezník, vypuštění člověka na oběžnou dráhu. Souboj byl tentokrát velmi těsný, ale nakonec byli opět úspěšnější Rusové. 12. dubna 1961 obletěl Zemi Jurij Gagarin v kabině lodi Vostok a byl tak prvním člověkem, který vstoupil do vesmíru. Program Vostok měl pak ještě pět pokračování, při nich byla do vesmíru poslána i první žena – Valentina Těreškovová. Následoval program Voschod, v rámci něhož byly do vesmíru poslány vícečlenné posádky a došlo i k prvnímu výstupu člověka do volného prostoru. Američané svého soka napodobili až o rok později, kdy 20. února 1962 John Glenn třikrát obletěl Zemi v kabině lodi Mercury v rámci projektu Gemini.
Zlom ve vesmírném souboji přišel s nástupem prezidenta USA J.F.Kennedyho, který okamžitě mobilizoval nejpřednější americké mozky, aby našly způsob, jak předstihnout Rusy. Byl to opět von Braun, kdo navrhnul let na Měsíc. Roku 1961 prezident John Kennedy vyhlásil program letu člověka na Měsíc za národní úkol. Podle smělých plánů měl první člověk vstoupit na Měsíc již v roce 1965 a o rok později měla začít výstavba lunární stanice. Prezident J. F. Kennedy pronesl 25 května 1961 historický projev: "Ještě před koncem tohoto desetiletí musíme dokázat, aby člověk přistál na Měsíci a v pořádku se vrátil na Zemi." Situace se změnila. Zaostávat začali Sověti.
Ve stínu amerického úspěchu se zapomíná na to, že i Sověti usilovně pracovali na dopravení člověka na Měsíc. Jejich lunární projekt dostal označení L-3. Z počátku to vypadlo nadějně, v roce 1968 loď Zond obletěla Měsíc a bezpečně se vrátila na Zemi, na její palubě byl ovšem pouze hmyz a želvy. Testování rakety pro let na Měsíc bylo spuštěno v témže roce, ale hned se objevily problémy a první starty dopadly katastrofálně. 21. února 1969 nosná raketa N-1 ve 14 km explodovala a při druhém pokusu v prosinci téhož roku raketa explodovala dokonce už 100 m nad povrchem a zcela zničila startovací zařízení. Dokázali pak sice dostat na Měsíc sondu Lunu 15 bez posádky, ta se však při přistání zřítila. Po dalších dvou neúspěšných startech byl v roce 1974 program zrušen.
Program Apollo - američané definitivně vyhrávají
Američané přišli s projektem Apollo. První prototyp lodi Apollo byl schválen a vyzkoušen již roku 1963, první Apollo se do kosmu vydalo v květnu roku 1964. Pak následovalo několik zkušebních bezpilotních letů. První let s posádkou dopadl tragicky. V kabině usazené na raketě Saturn 1B došlo k požáru ještě před startem. Samotný letový plán byl zahájen až v roce 1968 startem rakety Saturn 1 B, která vynesla na oběžnou dráhu Apollo 7. Ještě téhož roku raketa Saturn V navedla Apollo 8 na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Z lodi se vysílal první kosmický přímý televizní přenos.
Přesně 16.7.1969 odstartovala mise Apollo 11 a 20.7. se do éteru ozvala památná věta: „Je to malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“ Tu pronesl bezprostředně po svém výstupu na měsíční povrch astronaut Neil Amstrong. Za ním vystoupil Buzz Aldrin, společně pak vztyčili americkou vlajku a plnili připravený program – fotografovali a sbírali vzorky hornin, celkem jich přivezli na Zem 22 kg. Po tomto epochálním úspěchu zájem o lety na Měsíc brzy vyprchal. Ukázalo se, že veřejnost vnímala projekt Apollo jako jakousi „soutěž“ se Sovětským svazem a jelikož USA nakonec vyhrály, ztratily pro obyčejné lidi další výstupy na Měsíci kouzlo. Když jedna televize přerušila důležitý fotbalový zápas a zařadila přímý přenos výstupu na měsíční povrh, byla poté dokonce zaplavena telefonáty nespokojených sportovních fanoušků. 11. prosince 1972 přístál výsadkový modul Chalenger v oblasti kráteru Taurus-Littroe a tím skončilo velké dobrodružství letů na Měsíc ve 20. století.
Zdálo se, že když Sověti vzdali lety na Měsíc, měl by vesmírný závod skončit. Sověti se však nevzdali a připravovali plány na kosmickou stanici. V polovině roku 1975 se uskutečnil významný krok k ukončení studené války. Na zemské orbitě došlo ke spojení sovětské lodi Sojuz 19 a americké Apollo. Tento let předznamenal budoucí kosmickou spolupráci. Počátek letu spadá do šedesátých let, kdy byla v roce 1962 podepsána první dvoustranná smlouva o kosmické spolupráci mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. Následovala řada vzájemných návštěv vědců i samotných kosmonautů.
A co dál?
Po pádu komunismu v Sovětském svazu začali mít Rusové problémy s financováním kosmické stanice MIR. Byli proto nuceni nabídnout Američanům místo na kosmické stanici. Ti toho využili a začala tak nová etapa vývoje kosmického výzkumu. Spoluprací největších kosmických rivalů. V současné době se kosmického výzkumu účastní americká NASA (družice, sondy, ISS, raketoplány), evropská ESA (lety rakety Ariane), Rusko a Čína.