Vědci přitom podobný objev nepředpokládali. Atmosférická sonda Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) a Německého střediska pro letectví a kosmonautiku tak poprvé dokázala přítomnost molekuly kyslíku s vodíkem mimo místa s velmi nízkou teplotou.
Americký úřad oznámil nález molekul životadárné tekutiny v kráteru Clavius, který se nachází na jižní polokouli v rozmezí 50. a 60. stupně selenografické šířky. Důkazy o přítomnosti vody přinesly výsledky průzkumu Stratosférické observatoře pro infračervenou astronomii (SOFIA), jejíž pozorovací základnu tvoří modifikovaný letoun Boeing 747. Vědci během letů zemskou atmosférou využívají k pozorování vesmíru dalekohledy citlivé na infračervené záření, které uvolňují nejrůznější objekty ve vesmíru. Z výšky více než 13 km nad zemským povrchem tak dokážou identifikovat i ve viditelném spektru běžně nepozorovatelné objekty.
Nezodpovězené otázky
Právě na snímku v dlouhovlnném spektru objevili výzkumníci také stopy po molekulách vody na měsíčním povrchu v koncentraci několika stovek molekul na milion částic. Nevelký objem odpovídá asi 350 mililitrům vody, i malé množství však znamená důkaz o prvním pozorování výskytu vody na straně Měsíce osvícené Sluncem, kde teplota vystupuje i nad 100 °C. Výzkumníci přitom dosud měli za to, že se působením slunečního záření za takových podmínek od sebe atomy kyslíku a vodíku oddělí. „Voda se tam nyní opravdu vyskytuje. Nějak se vytvoří a něco ji tam musí udržet,“ odkrývá dosavadní neznámé Casey Honniball, postdoktorandka NASA a hlavní autorka odborného článku prezentující výsledky výzkumu.
Oblasti věčného stínu
Objevy vody na pólech NASA definitivně potvrdila už v srpnu 2018, první důkazy o možném výskytu sloučenin kyslíku a vodíku na povrchu přirozeného satelitu však astronomové získali před více než deseti lety. V roce 2009 přístroj Moon Mineralogy Mapper popsal v rámci první indické lunární mise mineralogické složení Měsíce. Z chemických analýz jednotlivých materiálů nepřímo vyplývala přítomnost vody, která se také potvrdila na pólech a na dně kráterů, kde nikdy nesvítí Slunce.
Nynější objev překvapil i fyziky samotné. „Měli jsme indicie, že voda může být přítomna na osvícené straně Měsíce,“ říká Paul Hertz, ředitel Astronomického oddělení na vedení vědeckých misí NASA. „Teď už víme jistě, že se tam voda opravdu nachází. Tento závěr může vést k dalším výzvám k porozumění měsíčního povrchu a vybízí k otázkám o zdrojích důležitých pro podrobný výzkum vesmíru,“ dodává vědec.
Dlouhodobý pobyt na přirozeném satelitu země tak může být z hlediska získání životodárné tekutiny oproti dosavadním domněnkám snazší, než se dříve lidstvo domnívalo. Stěžejní tekutina pro život, jaký na Zemi známe, kromě Měsíce v led krystalizuje také na pólech Marsu. Její výskyt se předpokládá také pod povrchem jednoho z měsíců Jupitera, Europy.