Vzpomeňte na základní školu, jak jste se na přírodovědě učili koloběh vody a ekosystém planety. Zaprší, voda se vsákne, vypaří se, zaprší, voda se vsákne… Rostliny spalují oxid uhličitý a vyrábí kyslík, v noci obráceně. Tento koloběh znáte z naší planety. A co ho mít v obýváku?
Sežeňte velikou skleněnou láhev, čím větší tím lepší. Naházejte dovnitř trochu hlíny, zasaďte kytku, trochu vody a zavřít. Voilá, vytvořili jste si vlastní soběstačný ekosystém. Teď stačí nechat to nějaký ten čas růst a máte do pokoje krásnou ozdobu.
Není to tak nemožné, jak to zní. Vlastně je to výborná volba pro „líné“ botaniky. Já na zalévání moc nejsem, dokážu usušit kaktus, ale tohle mě nadchlo. Kouzlo je v tom, že uzavřete prostor a izolujete ho od okolního světa. Nic nesmí ven, ani jedna molekula vody. Rostlina si vezme ze země potřebné živiny k růstu, voda se opakovaně vypařuje a kondenzuje na stěnách nádoby. Jediné, co dodáváte, je světlo. To je pro rostlinu životně důležité, díky světlu probíhá fotosyntéza a rostlinka si vytváří energii. Je to dokonalá kytka pro chlapy. Oživí to pokoj troškou zeleně a je bezúdržbová. Jestli vám uschne, tak jsou jen dva možné důvody. Špatné utěsnění nebo sabotáž.
Tento nápad není nijak revoluční, zahrad v lahvi už vzniklo velmi mnoho, nejslavnější vypěstoval David Latimer, dnes už důchodce. Sazeničku zasadil v roce 1960, když mu bylo 27 let a naposledy ji zalil v roce 1972. Poté láhev utěsnil a rostlina si žije ve vlastním ekosystému už 41 let. V deseti galonové nádobě dnes roste džungle, sazenička poděnka (Tradescantia) obsadila celou lahev. Je to krásný příklad, jak dokáže příroda recyklovat.
Zkusme si vytvořit vlastní zahradu v lahvi, nic na tom není. Ideální je na to demižon. Pro neznalce to je nádoba, která se používá na uskladňování kapalin, často vína, moštu, pálenky, kyselin… Má široké hrdlo a velký objem, pro naše potřeby ideální. Začneme trochou písku, který přijde na dno. Další vrstvou bude kompost, země bohatá na živiny, rostlina z nich bude žít dlouhé roky. V této fázi zasadíme rostlinku. Vyberte si dle libosti, mějte ale na paměti, že nebude mít příliš prostoru. Nedoporučuji palmy ani jiné stromy, mohly by vám poškodit strop. Zkuste třeba poděnku, nebo zelenec, soleirolia (domácí štěstí), kapradí… Fantazii se meze nekladou. Koneckonců, vám to bude strašit v obýváku. Zasaďte rostlinky na to správné místo (vemte si na to nástroj, třeba vařečku) a opět přikryjte trochou písku, aby se stabilizovaly.
Teď přijde zásadní krok, voda. Musíte zvolit správné množství, akorát. Nesmí mít žízeň, ale nesmí se ani utopit. David Latimer to vyřešil logicky, nezavřel nádobu hned, ale počkal, až rostlinka vyroste. Průběžně ji zalíval a čekal, až bude mít dostatek zeleně na vlastní recyklaci vzduchu. Když se dostatečně rozrostla, dal ji naposledy napít a uzavřel hrdlo.
Tímto vyhlašuji soutěž o nejkrásnější zahradu v lahvi. Zúčastnit se může kdokoliv, vyhlášení proběhne na začátku dubna roku 2053.