Lidé často stojí před volbou, jestli budou jednat v zájmu společnosti anebo dají přednost vlastnímu prospěchu, bez ohledu na druhé. Podle výsledků počítačových modelů je pro podporu spolupráce ve společnosti klíčové, aby byly dobře viditelné instituce, které trestají provinilce za antisociální chování, ať už je to plýtvání vodou v době sucha anebo vyhýbání se placení daní.
V současné společnosti lidé často čelí sociálním dilematům. Rozhodují se, zda budou spolupracovat ve prospěch celé society anebo zda budou podvádět systém kvůli vlastnímu prospěchu. Příkladů je celá řada, od nadměrného užívání vody v době omezení kvůli suchu, až po vyhýbání se placení daní či neúčasti ve volbách.
Jednou z možností, jak se s tím může společnost vypořádat, jsou prosociální instituce, které nějakým způsobem trestají ty, jejichž jednání jde proti zájmům společnosti. Zavést takové instituce ale není úplně jednoduché.
Podle nového výzkumu, který uskutečnili Julian Garcia z australské Monash University a Arne Traulsen z německého institutu Max-Planck-Institut für Evolutionsbiologie, je klíčové, když existují dobře viditelné instituce, které trestají jedince neochotné spolupracovat. Díky svému počítačovému modelu zjistili, že pro prevenci antisociálního chování je rozhodující všeobecné vnímání možnosti trestu, například ve formě pokut.
Garcia a Traulsen tvrdí, že tresty samy o sobě nejsou pro podporu sociálního chování dostačující. Zásadní podle nich je, aby instituce, které jsou za takové tresty zodpovědné, byly velmi viditelné a všeobecně známé.
Většina moderních společností vložila vynucování zákona do rukou institucí a nedovoluje občanům, aby trestali viníky vlastníma rukama. Podle modelování Garcii a Traulsena je lidský instinkt, který nás varuje před tím, abychom brali zákon do vlastních rukou, oprávněný. Z jejich výsledků vyplývá, že ohromný význam má signál, který lidem dává viditelnost institucí zodpovědných za tresty, a reálná možnost takového trestu. Takový signál významně podporuje spolupráci mezi lidmi ve společnosti, protože se nemusejí tolik obávat, že jejich důvěra, která je ke spolupráci nutná, bude zrazena.
Podle badatelů je velice důležité, aby šlo o prosociální postihy a nikoliv o antisociální tresty. V některých případech totiž dochází k tomu, že se lidé ve významných pozicích nebo někdy dokonce celé režimy chovají tak, že se prostřednictvím sociálních trestů mstí svým odpůrcům či konkurentům, ačkoliv se ve skutečnosti neprovinili. V takovém případě tresty k ochotě spolupracovat příliš nepřispívají.
Zdroj: Monash University