Uplatnění absolventů univerzit bez potřebné praxe je těžší a těžší a vinu na tom nenese jen ekonomická krize. Čerstvě vystudovaný mladý člověk nese pro potenciálního zaměstnavatele určitá rizika. Proto při výběru zohledňuje celou řadu kritérií. A ukázalo se, že kromě renomé vystudované školy nebo zájmu o danou problematiku, je velkou výhodou uchazeče ochota dál se vzdělávat. Jenže praxe je až na prvním místě…
Praxe a jazyk, mantra trhu práce
Praxe, praxe, praxe. Je to pořád dokola, ale nedá se nic dělat. Stále častější jsou situace, kdy jsou pro zaměstnavatele daleko důležitější znalosti nabyté praxí a tím i přínos pro firmu, než dosažené vzdělání. Tento trend se projevuje hlavně v zahraničních firmách, kde jsou zaměstnavatelé ochotni raději přijmout středoškoláka s víceletou praxí, než čerstvého akademika bez praktických zkušeností. Právě v těchto případech se objevuje druhý důležitý bod při přijímání nových zaměstnanců, jazyková vybavenost. Zvláště u zahraničních společností je schopnost nejen se domluvit, ale i vyjádřit své myšlenky na prvním místě žebříčku kvalit uchazeče.
Humanitní obory – nezájem zaměstnavatelů
Podle studie Střediska vzdělávací politiky univerzity Karlovy jsou nejžádanější absolventi strojních a elektrotechnických fakult a oborů informačních technologií. Nejhůře jsou na tom absolventi přírodovědeckých a zemědělských oborů, kde nezaměstnanost dosahuje až deseti procent. A nejen to, každý pátý absolvent humanitního oboru je nucen se spokojit prací zcela mimo svůj obor! To je varující číslo, například čtvrtina studentů přírodovědecké fakulty studuje pět let obor, který v praxi nevyužije.
Humanista? Jak prorazit?
Zajímavé je, že zájem o humanitní obory neklesá, spíš naopak. Co však razantně klesá, je počet volných míst pro absolventy tohoto zaměření. Souvisí to i s úbytkem volných pozic ve státní správě, kam se velká část takto vzdělaných studentů uchylovala. Dnes se na nabídku netechnické práce tlačí v průměru 50 uchazečů. V této chvíli je pro zájemce maximálně důležitá praxe a vynikající znalost cizího jazyka. Pomáhá také účast na dobrovolnických stážích, angažovanost v oborových spolcích, chuť na sobě neustále pracovat a vzdělávat se v oboru, zkušenost ze zahraničních dobrovolnických projektů, ale třeba i brigády v neziskovém sektoru.
Zatnout zuby a makat…
Co z toho plyne? Očekávat těžké začátky, pracovat a získávat zkušenosti v segmentu, kde se nevydělává (dobrovolnictví) může být pro někoho hodně těžké a finančně složité, ale nabyté zkušenosti se později prodají. Absolvent, který se může pochlubit pracovními zkušenostmi získanými během studia nebo prokazatelnou další vzdělávací aktivitou, si také může říct o více peněz než student, který měl sice výborný prospěch, ale jinak je praxí naprosto nedotčený.
Uchazeč by také neměl podcenit přípravu na přijímací pohovor. Je naprosto jasné, že první dojem uchazeče dělá až devadesát procent úspěchu u přijímacího řízení. Pokud tedy získám praxi, zkušenosti v nejrůznějších oblastech, je nutno je při přijímacím pohovoru dobře prodat. Důležité je hlavně projevit svou komunikativnost a samostatnost v řešení problémů.
Diplom není zárukou vysokého platu
Základním omylem řady lidí je přesvědčení, že vysokoškolský diplom zaručuje vyšší nástupní plat. To opravdu platí, ale pouze uvnitř jednotlivého oboru. Když se rozhlédneme napříč trhem práce a začneme srovnávat, zjistíme, že středoškolák s praxí v informatice má nástupní mzdu úplně někde jinde, než čerstvý magistr začínající jako učitel na základní škole. Kdo z nich je na tom lépe, asi nemá cenu ani uvádět.
Důležité je další vzdělávání
Celoživotní vzdělávání je pro mnohé v dnešní době nezbytností. Bohužel celoživotní vzdělávání je v Čechách dosud v plenkách. Nově se rozvíjející projekty Národní soustava povolání a Národní soustava kvalifikací, podporované Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem, jsou dosud málo známé. Většinová populace, ale i řada šéfů firem a personalistů je tímto konceptem nedotčena. Mnohdy mladým absolventům chybí k dalšímu vzdělávání motivace, ochota a vůle.
Dnešní generace absolventů se více zaměřuje na rovnováhu mezi prací a osobním životem. Má jiné priority a jiný životní styl. Rizikem je však nebezpečí, že v budoucnu nenajdou adekvátní uplatnění na trhu práce. Trochu škoda, ne?