Populace v ČR je “pro-jaderná“

Při té příležitosti jsem měla možnost zeptat se na otázky jak z oblasti energetiky obecně, tak i jaderné energetiky.

Pane Závodský, vyplatí se více distribuovat elektřinu do zahraničí nebo do České republiky? Kolik procent elektřiny míří do zahraničí?

Nyní je to zhruba 20 - 25% elektřiny. Co se týče výhodnosti, není v distribuci do zahraničí nebo do ČR rozdíl, protože cenu elektřiny určuje burza a v celém regionu střední Evropy je cena shodná. Region je dobře propojen. Také se dá těžko určit, která elektřina se spotřebuje u nás, která v Rakousku, která v Německu. Záleží na tom, jak jsou zrovna nastavena místa spotřeby a výroby.

Zajímavá je nyní distribuce do Rakouska, kam vedou dvě přenosové linky, jejichž kapacita přestává stačit. Plánujete postavit novou linku?

To není úkol pro ČEZ, ale pro ČEPS (Česká přenosová soustava, pozn. redakce). Přeshraniční profily jsou z evropského pohledu do budoucna velmi důležité. Pokud chceme stabilní soustavu, musíme se připravit na přetoky. Kdyby nyní došlo k poruše na jedné z linek, mohlo by to způsobit nestabilitu soustavy. Všechno je to o spolupráci národních provozovatelů sítí.

Plánujete odstavit několik uhelných elektráren. Můžete nám říci z jakého důvodu?

Plánujeme odstavit uhelné elektrárny  ze dvou základních důvodů. Ty starší elektrárny již nebudou splňovat emisní limity a zároveň bude uhelným elektrárnám docházet uhlí. Obecně se totiž vyplatí provozovat pouze ty elektrárny, které jsou v blízkosti uhelných pánví.

Který typ elektráren má podle Vás nejslibnější budoucnost?

Možná ode mě očekáváte odpověď: „nejúžasnější jsou jaderné elektrárny“, ale není to tak. Je třeba nastavit rozumný energetický mix. Ideální je využívat jaderné elektrárny na základní zatížení, což znamená 40 – 50%, a to doplnit o obnovitelné zdroje a další zdroje, které jsou schopny rychle reagovat na vývoj spotřeby. Mezi ty patří přečerpávací a plynové elektrárny.

Jak dlouho trvá výstavba nové jaderné elektrárny (JE)?

Od prvních studií až po uvedení do provozu je to zhruba 20 let. Nejdéle trvají povolovací řízení, kterých jsou desítky. Vlastní výstavba trvá 5 – 6 let, ale získat veškerá povolení je komplikované.

20 let je dlouhá doba. Musíte tedy nejspíš provádět dlouhodobé předpovědi spotřeby elektřiny, abyste věděli, jak se přizpůsobit, že ano?

Samozřejmě. Provádíme ekonomickou analýzu, zda se daná elektrárna vyplatí, jestli vyrobenou elektřinu uplatníme na trhu, za jakou cenu a za jak dlouho se investiční náklady vrátí. V případě chystané stavby dvou bloků v Temelíně jde o náhradu za uhelné elektrárny, pro které již do budoucna nebude v Česku uhlí. V tomto případě to není o pokrývání nárůstu spotřeby.

Jaký je postoj českých občanů k JE oproti občanům jiných zemí?

Zajímavá otázka. Populace v ČR je dle průzkumů veřejného mínění silně pro-jaderná. Lidé v ČR podporují provoz JE i výstavbu nových bloků. Takovou podporu má výstavba například i na Slovensku, ale na druhou stranu jsou země, kde je podpora velice malá, jako třeba Rakousko a Německo.

Co myslíte, že názor lidí ovlivňuje?

Názor ovlivňuje několik faktorů. Nejvíce asi zkušenost s provozem JE, kde si myslím, že má česká veřejnost kladné zkušenosti. Dle mého má veřejnost spoustu informací o technickém provozu a ví, že je provoz JE přínosem pro celou ekonomiku. Třeba odpor v Německu je dán i tím, že si tato země může přechod k obnovitelným zdrojům dovolit i za cenu vysokých nákladů. Český průmysl nikoli.

Jak ovlivnila názor lidí na JE nehoda ve Fukušimě?

Celosvětově podpora JE dočasně poklesla, nicméně nyní už je opět obdobná jako před Fukušimou. Ve zprávách jsme viděli nehodu ve Fukušimě, což byla druhá největší havárie JE v historii.  V Česku média o tragédii informovala poměrně objektivně, ale například v Německu byla havárie znatelně využita ve prospěch zelené kampaně. Bohužel se celá tragédie v Japonsku, spojená s úmrtím dvou desítek tisíc lidí a totální devastací stovky kilometrů pobřeží smrskla v novinových titulcích jen na havárii na JE Fukušima.

Myslíte si, že je strach občanů z nehod do určité míry oprávněný?

Pokoru k JE by měli mít zejména její pracovníci. Měli by být stále obezřetní a zlepšovat bezpečnost. Nikdy se nesmí dostat do stavu, kdy se uspokojí, že nehody, které se staly jinde, se u nás stát nemohou, a obecně, že se díky dokonalé technice nic stát nemůže. Když si ráno sedneme do auta (a absolutní většina z nás jezdí dle předpisů a opatrně), tak také doufáme, že se večer zase vrátíme v pořádku domů, i když víme, že riziko nehody na silnicích existuje.

Jaká je pravděpodobnost nehody JE? Co by se muselo stát?

Všechny systémy elektrárny jsou několikanásobně zálohovány, včetně několika bariér, aby nedošlo k ovlivnění životního prostředí. Dnes jsou elektrárny odolné již i proti teroristickým útokům nebo pádům velkých letadel. Kdyby byla všechna zařízení tak bezpečná a tak zálohovaná, jako JE, tak bychom mohli mít celkově méně obav. Nikdy bych si ovšem nedovolil říci, že se nemůže vůbec nic stát. Musíme jakýmkoliv nestandardním stavům elektrárny předcházet a zároveň musíme být dobře připraveni na situaci, kdyby k nějakým problémům došlo. K tomu slouží i havarijní plány a havarijní cvičení.

V souvislosti s výstavbou dvou nových bloků Temelína se určitě budou vytvářet nová pracovní místa. Kolik jich přibližně plánujete? Budete mít zájem i o čerstvé absolventy?

Začnu trochu ze široka. Útvar výstavby, který nyní budujeme, se skládá ze 145 lidí a dá se rozdělit na třetiny: jednu třetinu tvoří lidé, kteří již mají zkušenosti z výstavby Temelína, další třetinu lidé z externího trhu se zkušeností z výstaveb a třetí třetinou jsou absolventi. Začali jsme je nabírat už v roce 2008 a máme ty nejlepší zkušenosti. Finálně bude mít útvar výstavby cca 250 zaměstnanců, takže budeme ještě počty navyšovat. Pro vlastní provoz bude potřeba minimálně 600 převážně vysokoškolsky vzdělaných lidí. Elektrárnu budeme spouštět v roce 2025 a nabírat budeme absolventy, kteří projdou školeními, budou se účastnit výstavby, montáže, spouštění, získají cenné zkušenosti a ideálně potom svůj profesní život spojí s elektrárnou.