Třicáté narozeniny bývají pro člověka mezníkem jeho nejlepších let. Pro určitou technologii může být třicet let naopak už věk dědečkovský, neboť za tak dlouhou dobu by se měly objevit nové postupy a objevy, které technického „třicátníka“ zaženou do oblasti historie. Neplatí to vždy, důkazem je fenomém cédéček.
A narodilo se CD...
Kompaktní disk, jak ho dneska známe, vyvinuly společně firmy Sony a Philips. Původně mělo mít CD velikost logických 60 minut, jak prosazovala firma Philips. Hodina byla totiž standardní velikost dlouhohrající gramofonové desky, známého „LPíčka“. Firma Sony však přišla se zajímavým požadavkem: Chtěla na jedno CD nahrát celou Devátou symfonii skladatele Ludwiga van Beethovena, která má 74 minut, a tak tato světoznámá skladba udala normu velikosti CD. Dnes tedy již známe i více minutové disky, nejčastěji osmdesátiminutové. Nikdo netušil, že rok 1979, kdy bylo první CD vylisováno, bude začátkem jedné velké éry záznamu hudby.
Málo se ví, že obě novátorské firmy stvořily cédéčku jakýsi rodný list, tzv. Červenou knihu, někdy také nazývanou jako „Bibli kompaktního disku“. Tento dokument specifikuje základní parametry disků, včetně jejich fyzických rozměrů, použité vzorkovací frekvence či maximální hrací doby. A jaké jsou základní technické parametry nejstaršího CD pro audio záznam?
- 44,1 Hz vzorkovací frekvence - Při digitalizaci spojitého analogového signálu dochází k vytvoření velkého množství vzorků (desítek tisíc) sledovaného signálu za každou vteřinu. Čím větší počet vzorků získáme, tím podobnější bude digitální signál analogovému spojitému signálu, tedy tím kvalitnější zvuk dostaneme.
- 16 bitový stereofonní záznam bez komprese (PCM) je modulační metoda převodu analogového zvukového signálu na signál digitální. Princip PCM spočívá v pravidelném odečítání hodnoty signálu pomocí A/D převodníku a jejím záznamu v binární podobě.
- Jedna minuta záznamu zabere 10 584 000 bajtů (cca 10,5 MB) – dáno rovnicí 44100 * 16 * 2 * 60 / 8.
- Průměr 12 centimetrů – existují menší CD o průměru 8 cm, nebo dokonce až „vizitkové“ formáty.
- Šířka 1,2 milimetrů.
Cédéčko je vlastně optický disk pro ukládání digitálních dat. Data jsou uložená ve stopách na jedné dlouhé spirále, která začíná ve středu disku a rozvíjí se k okraji. Liší se tak od ostatních záznamových médií (pevných disků, ZIP disků apod.), které ukládají data do soustředných kružnic. Ukládání dat na spirálu má inspiraci v předchůdkyni kompaktního disku, v gramofonové desce. Avšak na CD se data ukládají digitálně, kdežto na LP desku analogicky. Délka spirály na klasickém CD je 6 km a hustota ukládání dat je konstantní. Spirála je pouze na jedné straně CD. Každá stopa může obsahovat digitální zvukovou nahrávku (tzv. audio CD) nebo (počítačem čitelná) data (CD-ROM). Příčný odstup stop je 1,6 μm. Pro čtení kompaktních disků se používá laserové světlo s vlnovou délkou 785 nm.
Legenda The Visitors
Sériová výroba kompaktních disků začala v létě v roce 1982. Legendární albem se stalo dílo skupiny ABBA z názvem The Visitors, které začalo sjíždět z lisovací linky firmy Polygram v německém Langenhagenu. Zahájení prodeje kompaktních disků začalo o čtvrtroku později, kdy na „jídelním lístku“ už bylo 150 položek, převážně z oblasti klasické hudby. Prvním trhem, na který kompaktní disk nesměle vstoupil, bylo Japonsko. Bylo to logické, Japonci byli vždy nakloněni novým technologickým výstřelkům, teprve později se CD objevilo na trzích v Evropě a Severní Americe. Počáteční reakce na novinku nenasvědčovaly revoluční průnik této technologie, dokonce lze mluvit o naprostém nezájmu spotřebitelů. Hlavním důvodem byla cena přehrávačů.
K novince se zády obracely i nahrávací společnosti, které se obávaly nabourání rozvinutého a prosperujícího trhu s vinylovými deskami. Jako kuriozitu můžeme uvést i další důvod pro „nepřijetí“ cédéček, tedy že by se v obchodě lépe kradla než klasické LPdesky. Zajímavý byl i sociologický průzkum, který ukázal, že zákazníci vnímají kompaktní disky jako něco méně cenného než gramofonové desky.
Cédéčko dobývá svět ...
Přes počáteční rozpačitý start se prodej CD v polovině osmdesátých let přeci jenom rozběhl. Rychlým tempem klesala cena přehrávačů a rostl počet titulů vydaných i na CD. Slavná americká kapela Dire Straits pak prorazila první hranici v prodeji CD, jejího alba Brothers in Arms se prodalo více než milión kusů. Vrchol prodeje pak přišel v devadesátých letech. Po politických změnách v Evropě se médium masivě šířilo na nové trhy -například jedna lisovna, která v počátcích produkovala 400 000 kusů ročně, v roce 1990 vyráběla už přes 30 miliónů cédéček. Masová výroba nejrůznějších přehrávačů pak jejich cenu srazila na přijatelnou úroveň, která se stala dostupnou prakticky pro každého.
Cédéčko tak ve druhé polovině 80. let porazilo jak vylepšenou verzi klasických desek, označovanou jako CX, tak konkurenční systém Mini Disk německé firmy Telefunken. (Šlo o zmenšenou vinylovou desku s digitálním záznamem, k jehož snímání sloužila jehla jako u gramofonů.) Na rozdíl od magnetofonových kazet byla velkou nevýhodou kompaktních disků nemožnost pořídit si jejich kopii. Situace se změnila v roce 1991, kdy se na trhu objevila první zapisovatelná cédéčka (CD-R). O šest let později si zákazníci mohli koupit vylepšenou verzi CD-RW, která umožňovala uložený záznam opakovaně mazat a nahrazovat novým. Levná zapisovatelná cédéčka zasadila smrtící úder systému magnetooptických médií MiniDisc firmy Sony, který je měl nahradit.
Zajímavostí je, že Audio CD vytlačilo z masového prodeje magnetofonické kazety, ale předpokládaný zánik vinylových desek nenastal, ba naopak v posledních letech zažívá nečekaný boom, který souvisí s módou Retro.
... a blíží se jeho konec
Další životní cyklus audio cédéček dnes ovlivňuje prodej hudby přes internet, také na něj mají vliv polovodičová záznamová zařízení (flash disky), která jsou poměrně dostupná a jejich cena klesá, zatímco kapacita vzrůstá. Na rozměrově malé médium pak lze nahrávat hodiny a hodiny hudby, třeba i v kvalitnějším formátu, než je klasická zvuková stopa CD. Myslím, že technologický pokrok, nesoucí se ve znamení oddělení obsahu od fyzického nosiče, časem učiní z kompaktních disků muzeální záležitost, stejně jako se to v minulosti stalo fonografickým válečkům nebo šelakovým deskám.