Většina počítačově gramotných lidí zná pojem IP adresa. Je to adresa, pod kterou váš počítač vystupuje v internetu. Ale s nárůstem počtu zařízení, která se připojují k internetu, zde vzniknul problém. IP adresy došly.
Když se vytvářel protokol TCP/IP verze 4, který identifikuje počítače právě IP adresami, tak se nepočítalo se situací, že by jich byl někdy nedostatek. Tento protokol využívá k adresaci 32 bitové číslo oddělené tečkami. Třeba: 192.168.0.1. Čísla nabývají hodnot od nuly do 255. Celkem tedy něco přes 4 miliardy kombinací. Koho by kdy napadlo, že by to nestačilo? Nedá se ale zdaleka využít všechno. Adresy vyhrazené pro připojení běžných uživatelů došly. Tady nastává problém, co dál? Začne se kšeftovat s IP adresami. Někdo bude chtít prodat svojí IP, kterou již nevyužije, a bude se dražit za vysoké částky. Někdo sbírá mince, někdo zase IP adresy, třeba mu to teď vynese více.
Tento problém byl oznámen již dlouho dopředu, nedostatek IP adres se předpověděl už s boomem internetu a vývoj dalších a dalších zařízení jen urychlil spotřebu. Situace byla částečně zmírněna systémem NAT, překladem adres. Doma máte pravděpodobně někde na skříni router, do kterého teče internet kabelem zvenku. V routeru běží služba NAT. Máte připojený počítač, notebook, televizi a tablet. Router vám přiřadí IP adresu, třeba 10.0.0.1, notebook 10.0.0.2, tablet trojku atd. Máte svojí vnitřní, lokální síť. Za routerem ale NAT dělá svoje kouzla a přeloží vaší adresu z tabletu na vnější adresu. Takže všechny vaše domácí zařízení vystupují venku pod jednou IP adresou. To velmi ušetřilo spotřebu adres, ale nezabrzdilo vývoj.
Dobře, jsme tedy na nule. Ovšem řešení už dávno máme, jenom ho neumíme realizovat. IPv6 (Internet Protocol Version 6). Tento systém adres nabízí mnohem více. Adresy jsou 128 bitové, což v praxi znamená plus minus 340000000000000000000000000000000000000 adres. To na chvilku vystačí. Můžete pořídit tablet i pro křečka a taky dostane svojí unikátní adresu. Jak jsem již říkal, problém nastává v realizaci.
Nemůžete jen tak říct světu: „Hej hola, k prvnímu lednu všichni jdeme na ipv6, takže si nakupte nové krabičky a prvního to předrátujem.“ To by vás hnali vidlemi. Největší problém je motivace. Představte si klasického uživatele internetu, Pepíka. Pepík přijde domů z šichty a sedne si k počítači. Brouzdá chvíli na internetu, pustí si nějaké to video, pokecá s Frantou z vedlejší vesnice a jde spát. A teď mu někdo nabídne, ať se připojí na novou síť, kde ještě nic není, nikdo k ní není připojen a nic na ní nefunguje. Zaklepe si na čelo. Proč by měnil něco, co funguje a je s tím spokojený? A stejně jako Pepík vám odpoví většina.
Tou správnou cestou tedy bude koexistence, oba dva „internety“ poběží zároveň. Pokud budou slušně fungovat překladače, neměl by to být problém. Stále ale nemáme tu správnou motivaci pro Pepíka, aby začal používat IPv6. Ideální by bylo spustit řetězovou reakci. Něco jako móda, ale místo kšiltovek by frčely nové adresy. Pepík by se doslechnul od Franty, že má nový internet, tak to by přece neměl být pozadu a taky si ho pořídit, to dá rozum. Nebude používat starý internet, když už frčí nový.
Tady přichází šance pro každého z vás. Vymyslete způsob, jak donutit svět přejít na nové adresy. IPv6 se pomalu rozrůstá, ale tempo je opravdu minimální. V červnu 2012 proběhla akce World IPv6 Launch, kdy se připojily Google, Facebook, Yahoo a řada dalších serverů. Můžete si tedy už poslat mail, něco vyhledat, šmírovat na FB a koukat na videa z Youtube. Ale zatím ještě nemáte co vyhledávat, protože většina serverů stále zůstává na IPv4. Od této akce se za rok počet zařízení v síti IPv6 zdvojnásobil, stále je to ale minimum serverů. Internet je prostě obrovský a než se všechno předělá na nový systém, bude to trvat.
A na co se můžeme těšit? Rozhodně můžete počítat s privátní adresou, kterou nebudete muset s nikým sdílet. Odpadne potřeba překladačů NAT, bude se komunikovat napřímo a žádná krabička nebude brzdit provoz. A mínusy? Adresy šesté verze se nedají zapamatovat, je to šest čtveřic namíchaných písmenek a číslic. Těžko bude někdo nosit v hlavě svojí IP adresu. Takže servery DNS (překládají adresy na jména, př: www.seznam.cz = 77.75.76.3) si taky neodpočinou.
Můžeme se tedy těšit na nový internet, ale nevíme, kdy bude ani jak ho rozchodíme. Ale jestli se po večerech nudíte, můžete přemýšlet nad způsobem přechodu na IPv6. Třeba za to dostanete Nobelovku.