Za letenku do Japonska nemusíte platit tisíce, abyste ochutnali to pravé japonské sushi. Marek Hora, v ČR jediný držitel hvězdičky World Sushi Skills Institute, vám vykouzlí před očima takové věci, že nebudete vědět, čí jste.
To jsem se zas jednou rozhodla, že si udělám gastro výlet, a tentokráte do Plzně. Můj oblíbený šéfkuchař Marek Hora, původně z pražské japonské restaurace Myiabi, se totiž přestěhoval právě tam a snaží se tamějším lidem ukázat, že japonská kuchyně není jen o syrových rybách a sushi.
Cesta autobusem netrvá o moc déle než z jednoho konce Prahy na ten druhý. Přibližně hodina cesty a jste tam. Od autobusového nádraží k japonské restauraci Zeke vás pak už nedělí více než 500 metrů. Při vstupu do restaurace se vám naskytne pohled přímo do „zákulisí“, neboť za barem přímo naproti dveřím kuchaři připravují čerstvé sushi. Restaurace má dvě patra, v tom spodním si místní chodí dát nejspíše rychlý oběd, v druhém, serióznějším patře se nachází i tatami, takže si k jídlu u nízkého stolečku můžete i pohodlně lehnout. Interiér je celkově decentní, přírodní a příjemný.
Sympatický, usměvavý číšník v černé košili mě v pravé poledne uvedl do mého malého koutku s tatami. Donesl mi denní nabídku, doplnil ji ještě dvěma neuvedenými menu a též mi dal klasický jídelní lístek Zeke. K pití jsme zvolila zelený čaj Bancha, který dostanete v malé skleněné konvičce na podnose společně s mističkou sloužící jako hrneček a termoskou, takže si svůj čaj můžete ještě několikrát zalít znovu. Společně s čajem pak nechybělo ani donesení malého ručníčku na ruce, hůlek a mističky na sójovou omáčku spojené s instruktáží. Na klasickém jídelním lístku je na výběr několik druhů miso polévky, pár salátů, sushi sety, anebo třeba krkovice vařená v černém čaji, kterou jsem musela hned ochutnat. V polední nabídce jsou klasické obentó boxy s rýží, rybou, masem, zeleninou a dezertem. Já vybrala malý sushi set, krkovici a pudink ze zeleného čaje.
Servis, chuť ani konzistence mě nezklamaly. Na banánovém listě bylo několik kousků nigiri sushi i maki sushi, obzvlášť chutné a delikátní bylo nigiri s nakládanou máslovou rybou. Měkká krkovice vařená v černém čaji byla servírována na talířku společně s kyselkavým salátkem z ředkve. Co mě ale obzvlášť překvapilo, byl denní dezert – pudink ze zeleného čaje. Už jsem jedla tiramisu ze zeleného čaje i sorbet. Ale pudink mi byl až do tohoto dne utajen. Až na příliš velkou koncentraci čaje, jenž po pár lžičkách hořkl na jazyku, mi pudink přišel nápaditý.
Na cestu si vezměte přibližně tisíc korun do kapsy a nebudete litovat. Navíc Plzeň je krásné a velké město, takže návštěvu Zeke můžete za hezkého počasí spojit i s příjemnou procházkou.
Rozhovor se šéfkuchařem
1.) Jaký byl důvod Vašeho odchodu z Prahy?
· Důvodem byl nezájem o mé služby.
2.) Jsou lidé na Plzeňsku zvyklí na konzumaci sushi, a jaké jsou reakce na jiná japonská jídla?
· Lidé na Plzeňsku si teprve zvykají a učí se jíst syrové ryby. S japonskými jídly je to obdobné, je to úplně jiná chuť, než na kterou jsou místní lidé zvyklí. Věřím však, že je naučím jíst i tato jídla.
3.) Je hvězdička od World Sushi Skills Institute něco jako v Evropě michelin? Jaká jsou kritéria pro získání této hvězdičky za výrobu sushi?
· Neřekl bych něco jako michelin. Ale je to ocenění, které určitě nejde získat během pár let. Musíte dodržovat standardy v přípravě sushi, ať už se jedná o hygienické normy (jsou mnohem náročnější než ty evropské), nebo o techniky přípravy ryb, které nejsou v Evropě až tak známé.
4.) Slyšela jsem, že jste se účastnil i soutěže v přípravě sushi v Japonsku, byli tam i jiní úspěšní Evropané, nebo jste byl sám mezi „žlutými“? Jak jste se umístil? Plánujete účast na dalších obdobných soutěžích?
· V Japonsku jsem se zúčastnil kreativní soutěže, které se Japonci neúčastnili, ale pozváni byli kuchaři z různých koutů světa. S tím souvisí i odpověď na druhou otázku, tyto kreativní soutěže jsou především za odměnu a většinou na pozvání, ale zúčastnit bych se ještě samozřejmě chtěl.