„Knihu obličejů“ známe z obrazovek všichni stejně. Málokdo si ovšem uvědomí, jaké technické zázemí je potřeba pro funkčnost stránky s miliardou uživatelů.
Každá fotka, kterou nahrajete na svoji zeď, cestuje tisíce kilometrů do datových center Facebooku, kde se ukládá na hard disky. Jedno takové datové centrum je v městečku Prineville v Oregonu. Každé video a fotka, nebo jen krátký status, se ukládá na disky v tomto centru. Rovnou se dělá i kopie, pro případ chyby disku. Kapacita tohoto zařízení je neznámá. Údajně to neví nikdo, protože pořád roste. Zhruba před rokem měli uloženo 100 PB (petabajt) dat. 1 PB = 1 000 TB = 1 000 000 GB. Jeden serverový rack má kapacitu 500 TB. To je tak tisíckrát víc, než máte v počítači. A teď si představte, že každý den jim přijede kamion plný těchto serverů…
Už jistě chápete, že toto centrum nebude zrovna bouda pro psa. Zabírá přes 30 000 metrů čtverečních prostoru, do hlavního jističe teče 30 MW elektrické energie. Pro jistotu mají záložní diesel generátory o výkonu 3 MW, čtrnáct kusů. A servery, kam oko dohlédne. Přenos dat uvnitř řeší optické kabely, kterých padlo 6500 km. A chlazení? To je kapitola sama pro sebe.
Pro chlazení takového počtu serverů nepřipadá voda v úvahu, natož kapalný dusík. Chladí se klasicky vzduchem. Ale je to věda. Na střeše haly po celé délce je obří klimatizace. Nejdříve se vzduch přefiltruje, ochladí, pak se smíchá s venkovním na správnou teplotu, rozpráší se voda pro tu ideální vlhkost a potrubím se nažene do haly. Horký vzduch se pak zase nasává a tlačí ven, v zimě se s ním vyhřívají kanceláře. Teplota i vlhkost uvnitř je tedy pořád konstantní.
Datové centrum v Oregonu je rozděleno na dvě budovy. První je klasické centrum, kde se skladují aktuální využívaná data. V druhé se skladují tzv. „cold data“. To jsou videa a fotky, na které se už dlouho nikdo nedíval. Kdy jste naposledy zhlédli svoje video z maturitního plesu? Že už ani nevíte? Facebook to ví moc dobře, proto už možná bydlí ve vedlejší budově.
Nedávno začal Facebook experimentovat s novým způsobem ukládání dat. Provoz hard disků na skladování dat je dost nešikovný. Disky musí být pořád pod proudem a nejsou zrovna levné. Proto začali vypalovat data na Blu-ray disky. Toto médium nemělo bůhví jaký úspěch, rozhodně ne takový, jako DVD. Ale nemá žádnou spotřebu, stačí jen data vypálit a schovat. Facebook proto vybudoval zařízení, kde uchovává 10 000 Blu-ray disků s celkovou kapacitou 1 PB. Robotizovaná bedna si dokáže najít prázdné médium, strčit ho do vypalovačky, zapsat data a následně uskladnit. Vypalují se hlavně cold data, přesněji jejich zálohy. Každé médium se zapsanými 100 GB dat tak bude ležet někde v krabičce a pravděpodobně už nikdy nebude použito. Ale uvolní tak dalších 100 GB na hard discích, které můžou opět přijímat další fotky a videa. Je to takové recyklování datové kapacity.
Tento systém je o 80% energeticky úspornější, než provoz na hard discích. Navíc je i levnější. Jeden Blu-ray disk stojí několik set korun, hard disk přes tisíc. Jsou to malé částky, ale v těch počtech kusů se finální ceny šplhají velmi vysoko. Skutečná čísla nám nikdo nepoví, ale Krakonošova sojka nám zjistila, že do infrastruktury celé sociální sítě už FB investoval miliardy dolarů.
Tady je krásně vidět, jak velikou moc má reklama. Miliarda lidí, kterým se servíruje reklama, vyhodnocená jako ideální pro daného uživatele. Díky tomuto se zaplatilo datové centrum v Oregonu, stejné v North Caroline, další ve Švédsku… Technické zázemí Facebooku je obdivuhodné. Sice stálo spousty peněz, ale funguje to. Během vteřiny od klepnutí v obýváku se dotaz na danou fotku pošle do datového centra tisíce kilometrů daleko, zpracuje, pošle zpátky s daty a zobrazí na obrazovce. Je to paráda, když to všechno funguje.