Barvičky jsme se učili už ve školce. Nebe je modré, jahoda je červená, slunce je žluté a bagr na pískovišti je zelený. Náš mozek zpracoval odražené světlo z daného objektu do našeho oka a my jsme se naučili této barvě přiradit jméno. Ovšem moje vnímání červené může být jiné než to vaše.
Vezmeme to trochu vědecky a oprášíme znalosti středoškolské fyziky. Světlo je elektromagnetické záření, které dosahuje ve vakuu rychlosti 299 792 458 m/s. Také známo jako c, rychlostní limit ve vesmíru. Pro člověka je viditelná pouze část tohoto spektra, od vlnové délky 390 nm do 790 nm. Když toto světlo dopadne na náš bagr, většina spektra je absorbována naším nakladačem písku, až na zelenou. Tato barva se odrazí, není absorbována povrchem bagru. Odražené světlo pak doputuje do sítnice našeho oka a následně do mozku, kde se složí finální obraz.
A tady přichází ta záludná část. Když se já podívám na bagr, vidím zelenou barvu. Ovšem vy tuto samou barvu můžete ve své hlavě vidět úplně jinak. Moje zelená může být pro vás jako moje červená. Naučili jste se této barvě říkat zelená, oba se shodneme, že bagr je zelený, a přesto vidíme v našich hlavách úplně jiný obraz.
Není žádný způsob, jak zjistit, co vidíme ve skutečnosti. Můžeme se bavit hodiny o tom, jak vypadá zelená barva, každý vymyslíme stovky zelených předmětů, popíšeme, jak ji cítíme, a budeme si celou dobu přitakávat. Na konci se rozloučíme s rozdílnými barvami v našem vnímání.
Tato překážka v komunikaci má název, říká se jí „explanatory gap“. Do této mezery spadají i pocity jako bolest, sluch, čich… Těmto nepopsatelným pocitům říkáme „qualia“. Pokud vám to nedává moc smysl, zkuste vymyslet, jak popsat slepci barvu. Popište hudbu hluchému, který nikdy nic neslyšel. Je to nemožné, ať se budete snažit sebevíc, pro slepého bude vždy celý koncept barevného vidění nepředstavitelný.
Sice nedokážeme popsat barvu, ale můžeme rozeznat, kdo ji jak kvalitně vidí. Barvoslepost. Možná se budete divit, ale není to zas tak vzácné a neobvyklé. Zhruba každý dvanáctý muž na světě má problém s barevným viděním. U žen je to lepší, zhruba jedna z dvou set. Pojem barvoslepost je velmi přísný, úplná ztráta barevného vidění je velmi vzácná, nejčastější projev (99% případů) barvosleposti je snížený barvocit. Co to v reálu znamená? Pouze drobné odchylky. Nevychutnáte si svět v plné své kráse. Máte horší rozpoznávací schopnosti podobných odstínů. Neseřadíte velkou sadu pastelek od modré až po červenou, spolužačky ve škole vás občas seřvou, že jste si nevšimli nové barvy vlasů. Prostě to nevidíte. Tato porucha se dědí geneticky. Proč postihuje častěji muže? Muži mají pouze jeden chromozom X, kdežto ženy mají dva. V případě poruchy jednoho chromozomu mohou kompenzovat poruchu druhým, muži mají smůlu.