Když si člověk potřebuje zhmotnit svůj nápad, prostě si vyrobí prostorový objekt. Například model autíčka. Máme plno způsobů, jak toho dosáhnout. Stejně tak máme hodně materiálů, ze kterých můžeme daný objekt vytvářet. Jak tohle ale zvládne počítač?
Pokud se přesuneme do počítačového světa, určitě si vzpomenete na nějakou věc, kterou jste viděli na internetu nebo na nějaké fotce, a říkali jste si: „Tohle bych fakt chtěl mít. Škoda, že to ten počítač nedokáže vyrobit.“ Proč o tom ale mluvím? Chci vám představit technologii, díky které toto počítač částečně dokáže. Možná to zní neuvěřitelně, ale nic zas tak fantastického to není.
Co to je?
Jde o technologii, při které za pomoci speciálního zařízení – 3D tiskárny - vytváříme trojrozměrné objekty. Objekty jsou vytvářené po vrstvách, nikoli obráběním nebo odlévání. Z toho vyplývá, že ke 3D tisku nepotřebujeme, kromě 3D tiskárny a materiálu, žádné další pomůcky (formy, nástroje, …). Nicméně technologie je to poměrně drahá a málo rozšířená. Přesto v ní vidím jednu velikou výhodu, kterou jsem zmiňoval v předchozím odstavci – můžeme tímto způsobem vytvářet jakékoliv tvarově rozličné modely. Asi už každý pochopil, že s klasickou tiskárnou na potisk papíru to nemá nic společného. Vlastně něco ano. Pokud si představíte, jak funguje inkoustová tiskárna, tak jednodušeji pochopíte princip nejběžnějších 3D tiskáren.
Schválně jsem použil výraz "nejběžnější 3D tiskárny", jelikož existuje plná řada technologií 3D tisku, k čemuž také potřebujeme plnou řadu principiálně odlišných 3D tiskáren. Popíšu vám nejběžnější typ tiskárny, která se velice rozšířila. Pokud by vás zajímaly ostatní technologie, tak na konci článku přikládám odkaz na web, kde je můžete prostudovat dopodrobna.
Co takhle Z-Corp?
Popíšeme si tedy technologii 3D tisku zvané Z-Corp, vyvinutou společností Z-Corporation. Tiskárna má svůj pracovní prostor o určitě velikosti, samozřejmě v závislosti na typu tiskárny. Na dno tohoto prostoru nanese po celé ploše vrstvu speciálního prášku o tloušťce asi jedné desetiny milimetru a do této vrstvy následně tisková hlava nanáší lepidlo a inkoust. Tento cyklus je velmi podobný právě tomu u inkoustových tiskáren, ale místo papíru je zde použita vrstva prášku. Nyní je ale na řadě otázka, co do toho prášku tiskárna tiskne. Je to jednoduché. Tiskne totiž řez budoucího modelu v dané vrstvě. Pokud byste rozsekali model nebo součást, kterou chcete tisknout, na plátky tlusté jednu desetinu milimetru a postupně je na sebe skládali v přesném pořadí, uděláte stejný proces, jaký provádí 3D tiskárna při tisknutí budoucího modelu. Hezké na této technologii je použití inkoustu, který model obarví podle skutečných barev.
Postup
Abych shrnul celý proces, na počátku všeho musí vždy přijít člověk s cílem vytisknout nějakou součást/model. Tento model musí nejprve vymodelovat v jakémkoliv 3D programu. Počítačový model následně vloží do programu komunikujícího s tiskárnou a tam ho uspořádá tak, jak bude ve finále v pracovním prostoru 3D tiskárny. Zde už stačí jen zvolit „Tisk“ a počkat tak dlouho, dokud tiskárna nedokončí zadaný úkol. Musíme ale také počítat s určitou dobou schnutí a až pak můžeme model z tiskárny vyndat. Vyndávání je někdy náročné, jelikož z pracovního prostoru odsáváme přebytečný prášek a musíme dát pozor, abychom nepoškodili už hotový model. Úplně na závěr si můžeme ještě vyhrát s povrchem a celkovou pevností modelu. Existují různé roztoky, do kterých model namočíme, čímž se celý povrch zkvalitní a někalikanásobně se zvýší jeho pevnost.
Odkazy
Všechny technologie tisku – http://www.pkmodel.cz/3Dtisk.html
Oficiální video Z-Corporation – http://www.youtube.com/watch?v=7QP73uTJApw