Po pěti letech letu se nejrychlejší stroj v historii lidstva a zároveň první sonda poháněná slunečním svitem dostala k oběžné dráze Jupiteru. Na vstup na Jupiterovu oběžnou dráhu bude mít 35 minut. Zkoumat bude atmosféru, polární záře i vliv plynného obra na Zemi.
Stejně jako v Clarkově knize vyrazila loď Discovery v roce 2001 k Jupiteru, zamířila k ní v roce 2011 i sonda Juno. Jejím cílem je proniknout pomocí přístrojů pod oblaka planety a zjistit, zdali má skutečně pevné jádro, jak se předpokládá. Sonda bude také monitorovat vodu obsaženou v atmosféře Jupiteru, což by mohlo pomoci odpovědět i na otázku, jak vznikl na Zemi život.... Na oběžnou dráhu Jupiteru sestoupila krátce před šestou ranní našeho času.
Sonda Juno je unikátní hned v několika směrech. V současné chvíli se pohybuje nejvyšší rychlostí, které kdy člověkem vytvořený stroj dosáhl. Zároveň jde také o první sondu, která získává energii i k pohonu pouze ze slunečního záření. To přitom ve vzdálenosti Jupiteru dosahuje výkonu pouhých 4 procent ve srovnání se Zemí. V minulosti proto taková mise z důvodu nedostatečné efektivnosti článků nebyla ani myslitelná. Důvod, proč se ale NASA rozhodla pro solární panely je ještě jeden. Dochází jí plutonium a šetří ho na mise na větší vzdálenosti.
Juno odstartovala pátého srpna roku 2011 s pomocí rakety Atlas V. Jde také o nejrychlejší raketu sestrojenou člověkem. Dosahuje rychlosti až 58 350 kilometrů za hodinu. Samotná sonda Juno se pak pohybuje v blízkosti Jupitera rychlostí 257 tisíc kilometrů za hodinu, to je cca 71 kilometrů za sekundu.
Sonda nejdříve zamířila k Marsu, kde zažehla motory. Vrátila se v roce 2013 k Zemi a tu použila jako gravitační prak, jenž jí pomohl nabrat rychlost. 21. června letošního roku se dostala již do vzdálenosti 10,9 milionu kilometrů od Jupiteru a pořídila tento snímek, na němž jsou patrné i čtyři Galileovské měsíce.
Patří mezi ně (vlevo odshora) Europa a Ganymedes (vpravo odshora) Io a Callisto.
Jupiter disponuje silnou magnetosférou, která urychluje okolo se pohybující částice a vytváří tak silné radiační pásy. Těm se musí sonda Juno vyhýbat, pokud chce přežít do roku 2018, kdy se plánuje ukončení mise. Velkou roli zde hraje i měsíc Io, který chrlí plyny, které svou ionizací ještě více zesilují radiaci.
Sonda Juno bude zkoumat i původ polární záře, která se vyskytuje na obou pólech planety. Oku družice neunikne ani Velká rudá skvrna či bílé skvrny, které představují mohutné bouře na planetě. Velká rudá skvrna je bouří, která trvá již stovky let a v druhém díle Clarkovy Vesmírné odysey právě tato skvrna předznamenala vznik nového slunce. Nakonec Jupiteru se přezdívá nepovedené slunce. Kdyby byl několikrát hmotnější, zažehla by se i u něj jaderná fúze a nad Zemí by tak zářila hned dvě slunce. Vědci také doufají, že jim porozumění Jupiteru umožní určit jeho roli při formování sluneční soustavy a nakonec i vzniku samotného života.
Na palubě družice jsou i tři figurky ze stavebnice Lego. Představují boha Jupitera z římské mytologie, jeho manželku Juno a učence Galilea Galileiho, který planetu jako první zkoumal pomocí dalekohledu...
Fotografie: NASA