Budoucnost energetiky je v synergii jádra a obnovitelných zdrojů

Jak vypadala vaše cesta k jaderné energetice? Co vás přivedlo ke studiu na ČVUT a nakonec k práci pro Skupinu ČEZ v jaderné elektrárně Temelín?

Na konci gymnázia jsem si vysnila práci na letišti, a proto jsem si podala dvě přihlášky na vysokou školu – jednu na leteckou dopravu a druhou záložní na jaderné inženýrství. Osud však zasáhl nečekaným způsobem. Přihlášku na leteckou dopravu jsem vyplnila špatně, a tak jsem nastoupila na Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou.

I když byly začátky studia náročné, dnes jsem za to vděčná. Během studia jsem měla příležitost podílet se na vývoji jaderného paliva, což mě jen utvrdilo v tom, že jaderná energetika je správná volba. Zlomovým momentem pak byla moje účast na letní univerzitě – dvoutýdenní stáži v Temelíně. Na základě psychotestů mi nabídli pozici operátorky sekundárního okruhu, nad kterou jsem neváhala ani sekundu.

To, co začalo jako náhoda, se nakonec ukázalo jako nejlepší rozhodnutí. Dnes se do práce těším každý den a nemohu si představit, že bych dělala něco jiného.

Jaké dovednosti a znalosti považujete za klíčové pro práci v jaderném průmyslu? 

Podobně jako v letectví je to smysl pro zodpovědnost, pečlivost, ale hlavně vzájemnou spolupráci, protože tu není prostor na chyby. Jaderné elektrárny si nekonkurují. Naopak si sdílí své znalosti a zkušenosti. Na blokové dozorně fungujeme jako jeden tým s jedním cílem – provozovat elektrárnu spolehlivě a bezpečně.

Jste členkou iniciativy Ženy v jádře. Jak vnímáte postavení žen v jaderném a energetickém průmyslu?

V jaderné energetice by nemělo hrát roli, zda je člověk muž nebo žena. Ale je pravda, že se technické obory dlouho považovaly za „mužskou doménu". Časy se ale mění a stále více dívek fascinuje matematika, fyzika nebo technika. Klíčové je podporovat je už od mala.

Co vás nejvíce překvapilo po nástupu do jaderné elektrárny? Byl zde nějaký aspekt, který jste si představovala jinak?

Netušila jsem, jak náročný bude dvouletý výcvik na pozici operátorky. Připadala jsem si jako kdybych dva roky trávila ve zkouškovém období. Ale všechno to dávalo smysl a jsem ráda, že jsem si tím prošla. Teď z těch znalostí čerpám při práci, která mě naplňuje.

Jak vypadá váš běžný pracovní den v Temelíně? Jaké úkoly čekají operátorku sekundárního okruhu?

Pracujeme na tři směny, takže někdy začínám brzy ráno, jindy odpoledne nebo v noci. Každá směna začíná předáním – sednu si na půl hodiny ke kolegovi který měl směnu přede mnou a společně procházíme, co se změnilo od mé poslední směny a jaké jsou plány na daný den. Poté se domlouvám se strojníky, co mohou očekávat na strojovně neobvyklého a na čem budeme pracovat. Nakonec o všem informuji i naše vedoucí a ti potom mají s mistry telekonferenci, kde si vyjasňují detaily.

Moje hlavní odpovědnost spočívá ve sledování parametrů a zařízení sekundárního okruhu. Čas od času měníme výkon podle potřeb sítě. Dále mám každý den úkoly podle denního plánu.  Často jsou to například zkoušky bezpečnostních systémů, u nichž musíme pravidelně ověřovat správnou funkci. Během celé směny musíme být stále na svých místech, dokonce i oběd nám nosí přímo na pracoviště.

Na konci směny zase předám štafetu dalšímu kolegovi. Může to znít jako rutina, ale každý den přináší něco nového a zajímavého.

Snažíte se jadernou energetiku popularizovat i mezi mladými lidmi na sociálních sítích. Co vás k tomu vede?

K šíření informací o jaderné energetice jsem se dostala vlastně díky svým přátelům. Často se mě ptali na mou práci a zjistila jsem, že si většina lidí nedokáže představit, co vlastně na elektrárně dělám.

Když jsem začala sdílet své zkušenosti na sociálních sítích, překvapilo mě, kolik lidí to zaujalo. Největší radost mám, když se mi ozve někdo s tím, že ho moje příspěvky zaujaly nebo dokonce inspirovaly k vlastnímu studiu či práci v oboru. To je přesně důvod, proč v popularizaci pokračuji. Věřím, že když budou lidé lépe rozumět jaderné energetice, přestanou se jí bát a uvidí v ní to, co já.

Co byste řekla mladým lidem, kteří mají obavy z jaderné energie?

Mnoho lidí se obává, že by se mohla opakovat havárie podobná té v Černobylu. To je ale fyzikálně nemožné. Náš reaktor má takzvané záporné koeficienty reaktivity. V praxi to znamená, že pokud by se z jakéhokoli důvodu začal reaktor přehřívat nebo pokud by se v něm tvořila pára, samovolně bude snižovat svůj výkon. Reaktor má vždy tendenci se vrátit do stabilního stavu, to je zásadní rozdíl oproti tomu Černobylskému. A k tomu všemu máme řadu bezpečnostních systémů a postupů.

Další častou obavou je skladování použitého jaderného paliva. Málokdo ale ví, že množství tohoto odpadu je překvapivě malé - za rok vyprodukujeme pouze 2-3 obalové soubory. Tyto kontejnery jsou technologicky velmi vyspělé a jsou pod neustálým dohledem.

Jaderná energetika je ve skutečnosti jeden z nejbezpečnějších způsobů výroby energie. Věřím, že čím více toho o jaderné energii lidé budou vědět, tím méně důvodů k obavám budou nacházet.

Jak podle vás vypadá budoucnost jaderné energetiky v Česku a ve světě?

Jaderná energetika rozsvítila československá světla už před 50 lety, což z nás udělalo jednu z prvních zemí na světě s touto technologií. Za tu dobu jsme získali jedinečné know-how a vychovali řadu nenahraditelných odborníků. V nejbližší době chystáme dostavbu Dukovan a podle mě je to příležitost nejen zůstat energeticky nezávislí, ale také možnost naučit se něco nového. 

A velkými bloky to nekončí, řada odborníků se aktivně podílí na vývoji malých modulárních reaktorů i termojaderné fúze. Já se těším na to, co budoucnost přinese.

A co se světa týče - kromě USA, Ruska a Francie se poslední dobou stává světovým hráčem v oblasti jaderné energetiky i Čína. Každý nový jaderný blok, který nahradí uhelnou elektrárnu, významně přispívá ke snižování globálních emisí CO2.

Jaderná energetika čelí konkurenci ze strany obnovitelných zdrojů. Jak vnímáte vztah mezi jadernou a obnovitelnou energií?

Jaderná energetika a obnovitelné zdroje nejsou konkurenty, ale partnery při dekarbonizaci. Každý zdroj má samozřejmě výhody i nevýhody. Obnovitelné zdroje mají minimální provozní náklady, ale výroba elektřiny je zcela závislá na počasí. Nelze na nich naši energetiku postavit. 

Jaderné elektrárny mají oproti obnovitelným zdrojům velké počáteční investice, ale poskytují stabilní dodávku elektřiny 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, bez ohledu na počasí či roční období. Do budoucna budeme potřebovat jak obnovitelné zdroje, tak jádro.