Výsledky americké vesmírné agentury nejsou jen objevy tekoucí vody nebo mapování povrchu Pluta. NASA stojí i za velkou částí vynálezů, bez kterých si již lidstvo neumí svět představit.
„Podle mého názoru bychom si měli stanovit cíl, že do konce desetiletí pošleme člověka na Měsíc a v pořádku jej dostaneme zpátky na Zemi,“ prohlásil v květnu roku 1961 americký prezident John F. Kennedy. Po osmi letech se tak stalo. Dobývání vesmíru nepřináší jen prestiž, ale především i velké množství objevů, které najdou později využití v běžném životě. Například plenky pro děti, bez kterých si už neumí většina matek péči o nemluvně představit, vzešly z práce vědců NASA. Americká vesmírná agentura tímto vynálezem vybavila astronauty programu Apollo, neboť modul určený k přistání na Měsíci žádné sociální zařízení neměl. Podobný příběh se pojí i se solárními panely. Ty byly zase pro změnu vyvinuté pro pohon pojízdných vozítek, jako byl měsíční Lunochod nebo marsovský Opportunity. Vědci z NASA také přispěli k výrobě cyklistických helem, nehořlavých materiálů nebo rovnátek.
Kosmické srdce
Jedním z nejúžasnějších úspěchů medicíny je stvoření umělého srdce. A i za ním stáli z velké části vědci NASA. Může se sice zdát, že srdce v těle souží jen jako obyčejná pumpa a nahradit jej něčím umělým by nemuselo být dvakrát složité. Konstruktéři umělého srdce ale tvrdě narazili. Problém tkvěl především ve složení krve. Ta není homogenní látkou, ale skládá se z látek různé hustoty, hmotnosti i skupenství. První prototyp srdce tak měl podobný účinek, jako kdybyste nalili krev do mixéru. Znehodnotil ji. To dokázali vyřešit až konstruktéři raketových motorů pro NASA. Ti řešili podobný problém při vysokých otáčkách turbočerpadel. V palivu a okysličovadle se přitom začaly tvořit bublinky, což je jen o něco lepší, než když se do motoru dostane štěrk. Vědci tak vypracovali modely popisující chování kapalin, jejichž aplikací se jim podařilo zabránit vzniku bublin. A podobnou techniku využili i lékaři.
Požární hlásiče
Za zařízením, kterým disponuje téměř každá domácnost, stojí bohužel tragédie lodi Apollo 1, při níž uhořeli všichni členové posádky. Požární hlásiče se následně objevily vůbec poprvé v roce 1973 na palubě orbitální stanice Skylab. Za jejich vývojem stála opět NASA společně s firmou Honeywell. Druhý jmenovaný technologický gigant má své největší výzkumné středisko v Brně, kde zaměstnává 1500 špičkových vědců. Tento rok se navíc rozhodl do nových zařízení investovat přes miliardu korun. Vědci v současnosti pracují na vývoji zařízení k detekci plynů, umělém vidění nebo benzínových i dieselových turbodmychadlech.
Materiál, který se sám vyléčí
Poslední novinka z dílny vesmírné agentury si zaslouží jistě pozornost. Málokdo si nevzpomene na film Terminátor a model T-1000, který byl odolný i vůči střelám pořádné ráže. Těžil z toho, že se materiál, z nějž byl vyroben, okamžitě opravil. A právě takový materiál vyvíjí NASA. Agentura samozřejmě nemá v úmyslu stavět roboty, kteří k lidstvu zrovna moc sympatií nemají, ale chce nový materiál využít ke stavbě vesmírných sond nebo třeba modulů vesmírné stanice. Velké nebezpečí pro astronauty představuje vesmírný odpad, který kolem země obíhá až rychlostí 35 tisíc kilometrů za hodinu, což je dost, aby i malý úlomek dokázal napáchat velké škody při nárazu do některého z modulů stanice. Materiál se skládá ze dvou polymerových desek, mezi nimiž je speciální gel. Ten v případě, že je vystaven zvýšené teplotě a vzduchu, okamžitě ztuhne a zatáhne se. Následky dopadu vesmírného tělesa nebo i kulky tak odstraní do dvou sekund. V roce 2014 podobný nápad představila i společnost IBM. Jí vytvořený materiál má být schopný spojit se i poté, co jej někdo rozřízl.