„V dnešní situaci neexistuje pro žádného inteligentního člověka nic důležitějšího než ekonomie. Osud jeho samotného a jeho potomků je totiž v sázce.“ Citát Ludwiga von Mises může působit poněkud přehnaně – ekonomické vzdělání má pouze malá část obyvatel, a přesto zatím žijeme poměrně příjemným životem. Co vedlo jednoho z nejvýznamnějších myslitelů 20. století k tak razantnímu výroku?
Většina zemí z okruhu, který nazýváme západní civilizací, se usídlila v modelu liberálních demokracií. To s sebou přináší specifické výzvy pro nás, občany. Pokud přijmeme teze, že demokracie je skutečně vláda lidu a že počínání parlamentu je odrazem přání většiny, pak narážíme na problém: Rozhodující většina občanů by měla vědět, co chce, a také mít představu, jak toho dosáhnout.
Pro jednoduchost předpokládejme, že přáním každého občana je mít se dobře a žít ve společnosti, která se jako celek má také dobře. Zde už se přibližujeme úzkým místům demokratického uspořádání. Všeobecný nárůst bohatství není nic, čím by nás příroda automaticky obdarovala. Ani zachování dnešní úrovně blahobytu není samozřejmé, pokud zvolíme nevhodné uspořádání našich ekonomických vztahů. Jestliže mají skutečně bohatnout všichni, pokud se má celkový koláč zvětšovat, musíme pro to umět vytvořit podmínky. Jaké společenské instituce nejlépe podporují rozvoj bohatství, je jedním z klíčových témat ekonomické vědy. Žádná jiná vědní disciplína nám na to odpovědět nedokáže.
Když jdeme jednou za čtyři roky k volbám, není potřeba být expertem na makroekonomické modelování. Každý by však měl vědět, zda chce dát hlas straně prosazující stát jako ochránce svobodného života svých občanů, nebo stát jako detailního plánovače života každého z nás. Většina stran samozřejmě nebude striktně vyhraněná, často o sobě tvrdí, že jsou tzv. středové. Vždy lze ale rozpoznat, k jakému pólu směřují. Abychom si ujasnili, kam směřovat chceme, musíme rozumět výhodám a nevýhodám jednotlivých uspořádání a k tomu je zkrátka potřeba ekonomie.
Bojíte se komunismu?
Známý český komentátor, Tomio Okamura, nedávno prohlásil, že se komunismu nebojí. Dnešní poselství komunismu je prý o solidaritě a myšlence, že stát nemá být příživníkem, ale ochráncem slabých. Pod takové myšlenky by se zřejmě podepsala většina lidí napříč parlamentními stranami. Pokud však můžeme vyvodit z názvu komunistické strany něco specifického, pak je to způsob řízení společnosti. Konkrétně se jedná o socializaci výrobních prostředků, odstranění soukromého podnikání a všeobjímající centrální plánování. Jestli ekonomie světu dala něco užitečného, pak je to důkaz, že tyto metody k našim cílům (co nejvíce bohatství pro co největší množství lidí) nevedou. Občas se objeví názor, že historické neúspěchy socialismu byly způsobené špatným vedením a že tentokrát by to mohlo být lepší. Ekonomicky vzdělaný člověk ví, že nemohlo.
Jak na boj s chudobou a korupcí
Na stránkách amerického CATO institutu byla uveřejněna zajímavá statistika. Míra chudoby ve Spojených státech vytrvale klesala až do chvíle, kdy prezident Johnson v 60. letech vyhlásil chudobě „válku“. Od té doby se pozitivní vývoj zastavil a míra chudoby si i přes obrovské vládní výdaje drží zhruba stejnou úroveň. Byla tato válka vedena špatně? Dá se vést lépe? Máme chtít po vládě, aby v krizi utrácela, nebo šetřila? Proč je Afrika stále chudá – chybí jí nerostné bohatství nebo něco jiného? Koho tedy máte volit a jak se zbavit korupce? Pokud chcete znát odpovědi na tyto otázky, studujte ekonomii. Není nutné kvůli tomu navštěvovat vysokou školu, internet je plný dostupných zdrojů pro každého (některé uvádíme pod článkem).
Přehled stránek s volně dostupnou ekonomickou literaturou:
Zahraniční:
České: