Skupina ČEZ plánuje do roku 2030 vybudovat nové obnovitelné zdroje s výkonem několika tisíc megawattů. To v praxi znamená prověřit desítky tisíc hektarů půdy a vybrat z nich ty lokality, které mají potenciál umožnit výstavbu projektů zelených elektráren. S Kateřinou Bičákovou, generální ředitelkou společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje, jsme si povídali o tom, co nejvíc výstavbu obnovitelných zdrojů komplikuje nebo jak nové výrobny energie vnímá veřejnost.
Je v silách Skupiny ČEZ splnit ambiciózní cíl výstavby obnovitelných zdrojů?
Určitě. Máme know-how, tým zkušených lidí a také spoustu nových kolegů, kteří jsou nadšení do své práce a nepolevují, ani když se stoprocentně nedaří. Ploch je sice v republice dost, ale zároveň je třeba počítat s nějakou „úmrtností“. Nefunguje to tak, že každý projekt, který si nadefinujeme, se podaří dotáhnout do realizační fáze. Vážím si proto zapálení všech, kteří se na developmentu u nás podílejí. Nezdá se to, ale za každým prověřeným pozemkem se skrývá zdlouhavá práce. Máme desítky hodnoticích kritérií, jednáme se zastupiteli a starosty, diskutujeme s občany.
Přesto v oblasti rozvoje obnovitelných zdrojů za Evropou zaostáváme. Co vám tedy nejvíce komplikuje práci?
Každý projekt musí být v souladu s územním plánem obce, potažmo se zásadami územního rozvoje krajů. Projednání jakékoliv změny trvá dlouho. V této souvislosti je ale třeba zmínit, že rozvoji obnovitelných zdrojů pomáhá i nová legislativa. Díky tzv. Lex OZE I už není nutné měnit územní plány na některých územích. Samozřejmě to obnáší řadu dalších podmínek, které musejí být splněny, ale v několika případech jsme novou normu úspěšně aplikovali. Překážkou může být také kapacita distribuční a přenosové sítě. Jakkoliv bychom si tedy přáli někde stavět, a i když se z hlediska výroby může jednat o ideální plochu, nemusí tam být k dispozici vedení nebo je naopak zatížené natolik, že už nic dalšího připojit nelze. Samostatnou kapitolou je pak v některých případech negativní postoj obcí a veřejnosti. To se znatelněji projevuje u výstavby větrných elektráren, které jsou z povahy věci více na očích, a tak vzbuzují i mnohem více emocí. Abych ale pouze nekritizovala, setkáváme se i s nemálo pozitivními ohlasy. V souvislosti s energetickou krizí a doslova vyšponovanými cenami energií si obce začaly uvědomovat, že lokální zdroj energie, který není závislý na dovozu surovin, je budoucností české energetiky. Tyto zdroje se navíc stávají základem komunitní energetiky, která za výhodnějších podmínek dodává spotřebitelům energii přímo v místě vzniku.
Zmínila jste větrné elektrárny. Těch u nás ale moc není. Změní se i to do budoucna?
Pracujeme na tom. Stavba větrné elektrárny – oproti té sluneční – je však běh na dlouhou trať. Abych byla přesná, tak samotná stavba zabere v podstatě jen pár měsíců, přípravy a povolovací procesy oproti tomu několik let, obvykle 5–7 roků. Co se vnímání tohoto zdroje týče, i zde se ale situace mění. Kolegové objeli desítky obcí, které vytipovali jako vhodné větrné lokality, naše záměry prezentují jak zastupitelstvům, tak veřejnosti a snaží se bořit často i mýty spojené s jejich provozem. Například neplatí, že větrná elektrárna je hlučná. V těsné blízkosti elektrárny je slyšet pouze svist lopatek. Větrné elektrárny plánujeme stavět také v dostatečné vzdálenosti od obydlí. Navíc nechceme jít takříkajíc na sílu. Přijetí místními je nezbytnou součástí. A s radostí mohu říct, že jsme úspěšní. Dohodu o spolupráci máme už s více než deseti obcemi v republice.
Každé zařízení také někdy doslouží. Jak jsme na tom s recyklací solárních, potažmo větrných elektráren?
Recyklací solárních panelů se zabýváme už od roku 2014, kdy ČEZ inicioval založení společnosti ČEZ Recyklace. Jedná se o kolektivní systém, který od výrobců a dovozců solárních panelů vybírá recyklační příspěvky a následně organizuje sběr a recyklaci solárních panelů. Je to vlastně obdobný model, jaký funguje u jakéhokoliv jiného elektrozařízení. Důležitost recyklace se ukázala mimo jiné po řádění tornáda na jižní Moravě v červnu 2021. To totiž zničilo i velkou část naší solární elektrárny Pánov, k recyklaci bylo předáno více než 130 tun panelů. Zhruba 2/3 hmotnosti panelu tvoří sklo a 1/5 snadno recyklovatelný hliník. Nejvyšší hodnotu ovšem mají některé barevné či drahé kovy jako měď nebo stříbro. Co se týče větrných elektráren, i ty je možné po dosloužení ekologicky zlikvidovat. ČEZ si toto vyzkoušel na větrném parku Nový Hrádek, kde proběhla ekologická likvidace turbín z 90. let.
To vše zní jako spousta práce a tím pádem i nových pracovních příležitostí. Najdou u vás své uplatnění i čerství absolventi technických či jiných oborů?
Rozhodně. Zrovna nedávno jsem se setkala se studenty našich partnerských středních škol v rámci třídenního programu Green Energy Tour. Je skvělé vidět tolik mladých lidí nadšených do „zelených“ zdrojů a musím říct, že jsem byla mile překvapená, kolik toho vědí, jak jsou informovaní. Pracovních příležitostí je u nás dost. Na své si přijdou samozřejmě absolventi všech oborů spjatých s energetikou, ale i ti, kteří mají projektové myšlení a jsou schopni pečlivě vést záměry od začátku do konce, milovníci čísel a tabulek se zase uplatní v týmu, který posuzuje hodnotu a rentabilitu projektů obnovitelných zdrojů a tím pomáhá v rozhodování o budoucích investicích. Vítáme ale i kolegyně či kolegy s perfektní jazykovou výbavou, protože naše portfolio větrných elektráren máme aktuálně převážně v zahraničí, kde neustále rozvíjíme další projekty.
Kateřina Bičáková
Vystudovala ekonomiku a management na České zemědělské univerzitě. Rozvoji obnovitelných zdrojů se ve Skupině ČEZ věnuje 13 let, podílela se zejména na rozvoji větrných projektů v zahraničí, vedla celou řadu týmů a projektů. V minulosti pracovala i v několika úspěšných start-upech. Ve funkci generální ředitelky společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje je dva roky.