První malý modulární reaktor (SMR) by v České republice mohl vzniknout už do deseti let. Hlavním tahounem jejich rozvoje u nás je energetická společnost ČEZ.
Proč se o SMR tolik mluví? Kde všude by mohly vzniknout? A jakou kvalifikaci budou muset mít ti, kteří je budou chtít obsluhovat? O tom všem s námi mluvila Silvana Jirotková, která má ve Skupině ČEZ program přípravy SMR na starost.
O SMR, se teď mluví opravdu hodně, a to nejen u nás, ale i ve světě. V čem jsou vlastně SMR zajímavé?
Malé moduláry jsou teď opravdu sexy téma, upírá se na ně velká pozornost. To nejzajímavější na nich není jejich velikost, ale především ona modularita. Modularita zjednodušeně řečeno znamená, že velkou část zařízení je možné vyrobit v továrně a pak smontovat na místě, kde má jaderný blok stát. Tím pádem se předpokládá, že výstavba bude výrazně jednodušší, rychlejší a také bude možné postavit více identických reaktorů najednou. Tím pádem by SMR mohly vyrůst i tam, kde se výstavba velkých jaderných zdrojů v současnosti nevyplatí.
Žádný malý modulární reaktor zatím ještě nikde nefunguje. Nemůže se stát, že to je jen nafouknutá bublina?
Zmenšování už se v jádru uplatňuje. Třeba mikroreaktorů fungují desítky – používají se v jaderných ponorkách, některých letadlových lodích nebo na ledoborcích. V provozu je rovněž plovoucí malý reaktor Akademik Lomonosov, který kotví v ruském Peveku. Je fakt, že v západních zemích, kam směřuje i naše pozornost, jsou SMR zatím ve fázi vývoje, nicméně v řadě projektů se jedná o ověřenou, bezpečnou, dobře zvládnutou technologii, která se „pouze“ zmenšuje. To dává velký prostor pro jejich rozvoj.
„SMR sehrají důležitou roli v přeměně energetiky na nízkoemisní.”
Znamená to, že SMR jsou budoucností jaderné energetiky? Nahradí velké zdroje, jako je Temelín nebo Dukovany?
Nenahradí. Věřím, že sehrají důležitou roli v přeměně energetiky na nízkoemisní. Mohou totiž zastoupit současné emisní zdroje při výrobě elektřiny, tepla, případně vodíku, ale stále tu bude – pokud mluvíme o České republice – prostor a potřeba pro velké jaderné zdroje, které se budou s malými moduláry vzájemně doplňovat.
S výstavbou SMR počítá i ČEZ. Kde všude by mohly vyrůst?
To právě zrovna důkladně zkoumáme. Není to jen tak. Nejdřív jsme prošli historické informace o všech lokalitách, kde máme uhelné elektrárny a teplárny – tektoniku, seismicitu, ochranná pásma apod. Z toho nám vyšel užší výběr zhruba pěti míst, která vypadají nadějně, a z nich jsme vybrali dvě: Tušimice v severních Čechách a Dětmarovi ce na severní Moravě. V nich teď musíme jít ještě do většího detailu, včetně průzkumných vrtů. Podmínky pro jadernou lokalitu jsou totiž mnohonásobně přísnější než pro uhelnou.
Na velkých jaderkách pracují stovky lidí. Jak to bude u SMR? Už víte, kolik zaměstnanců budete na jejich provoz potřebovat?
Zas o tolik méně lidí to nebude. Bude se to samozřejmě odvíjet i od toho, který typ SMR nakonec vybereme: projekty, které studujeme, mají výkon od 100 do 470 MWe, což je opravdu výrazné rozpětí. Určitě budeme chtít využít stávající zaměstnance, včetně těch ze současných uhelných lokalit, ale budeme nabírat i spoustu nových lidí.
Řekněme, že právě studuji v prvním ročníku technické vysoké školy. Jakou kvalifi kaci budu potřebovat, když budu chtít jít pracovat k SMR? A uplatní se také „netechnici“?
První malý jaderný reaktor plánujeme spustit v lokalitě Temelín už za pár let, kolem roku 2032. Takže pro současné prváky, kteří zvažují třeba pozici jaderného operátora či operátorky, je to načasování tak akorát: nejdřív musí absolvovat studium technického směru, pak projdou dva roky naším speciálním výcvikovým střediskem v Brně a následně se zaučí na stávajících jaderných elektrárnách. Z nich pak mohou přejít k řízení SMR. Budeme ale potřebovat i jiné pozice, kde není příprava tak komplexní. Už nyní třeba máme v týmu tři studenty z bakalářského programu, kteří se do přípravy projektu SMR intenzivně zapojují. Kromě vysokoškoláků chceme najímat i technicky zaměřené středoškoláky, třeba elektrotechniky nebo svářeče. A samozřejmě využijeme i absolventy netechnických univerzit.