Sérií průletů mezi Saturnem a jeho prstenci v těchto týdnech vrcholí úspěšná mise kosmické sondy Cassini. Vědci doufají, že jim pomůže odhalit tajemství vzniku slavných prstenců.
První průlet sonda absolvovala už koncem dubna a každý týden následuje další, celkem jich má v plánu dvaadvacet. Během nich Cassini pořizuje unikátní snímky a zkoumá chemické složení prstenců i oblačnosti na Saturnu. V září se stroj rozloučí střemhlavým letem do samotného Saturnu a shoří v jeho atmosféře.
Americká sonda, pojmenovaná po italském astronomovi, má za sebou velmi úspěšnou kariéru. Během ní pořídila přes 400 tisíc fotografií Saturnu a jeho okolí a dodala podklady pro téměř 4000 vědeckých studií. Kromě jiného objevila deset nových měsíců a prozkoumala zvláštní šestiúhelníkový vír na severním pólu Saturnu. Díky Cassini dnes víme, že povrch měsíce Titanu omývají metanová jezera, zatímco měsíc Enceladus chrlí do okolního kosmu gejzíry ledové tříště. Pod jeho zmrzlým povrchem se pravděpodobně nachází slaná voda. Oba měsíce tudíž patří mezi kandidáty na hledání života ve vesmíru.
Průlety Velkým prázdnem
Sonda se vydala do vesmíru v roce 1997 a k Saturnu dorazila o sedm let později. Nejvíc pozornosti přitáhla v lednu 2005, kdy vysadila na povrch Titanu evropský přistávací modul Huygens, pojmenovaný pro změnu po nizozemském astronomovi. Modul dvě hodiny vysílal fotografie a meteorologické údaje, než mu v extrémních podmínkách došla energie. Lidstvu se tak podařilo „přistát“na dosud nejvzdálenějším vesmírném tělese.
Samotná Cassini měla původně pracovat jen do roku 2008, díky skvělým výsledkům se ale americká kosmická agentura NASA dvakrát rozhodla její misi prodloužit. Nyní už se ale zásoby paliva ztenčily natolik, že jsou její dny sečteny. V dubnu proto začalo „Velké finále“, během něhož se sonda poprvé přiblížila k Saturnu na necelé 3000 kilometrů a prolétla mezi planetou a vnitřním prstencem.
„V souladu se svou skvělou objevitelskou tradicí sonda Cassini opět prošlapává cestu, ukazuje nám nové divy a předvádí nám, kam až nás může dovést zvědavost, když si na to troufneme,“ uvedl v tiskovém prohlášení Jim Green, ředitel planetárního oddělení NASA.
A nejde jen o prázdnou frázi – už první průlet přinesl vědcům překvapení. Očekávali totiž, že sonda bude prolétat hustým prachem. „Oblast mezi prstenci a Saturnem je ve skutečnosti Velkým prázdnem,“ říká projektový manažer mise Earl Maize. Vědci si nyní lámou hlavu hledáním vysvětlení, proč tomu tak je. Pro inženýry z NASA je to ovšem dobrá zpráva, protože čím méně prachu sonda potká, tím větší je šance, že všechny zbývající průlety přečká bez potíží.
Jak vznikly prstence?
Stále však chybí odpověď na zásadní otázku, jak Saturnovy prstence vznikly. O jejich existenci sice víme – i díky zmíněným pánům Cassinimu a Huygensovi – už od 17. století, ale o jejich původu zatím jasno nemáme. Podle jedné teorie jsou výsledkem srážky neznámého kosmického tělesa se Saturnovým měsícem.
Vše nasvědčuje tomu, že jsou prstence mnohem mladší než samotná planeta. „Kdyby to byly jen zbytky ze vzniku Saturnu, dávno by zmizely. Pomalu by se k němu přibližovaly a shořely v jeho atmosféře,“ vysvětluje astronom Mike Brown v Kalifornského technologického institutu pro server Universe Today.
Buď tedy musejí být mnohem mladší, nebo se musejí průběžně obnovovat. Dá se dokonce předpokládat, že každý z několika prstenců má jiný původ. Dnes víme, že přinejmenším prstenec označovaný písmenem E se skutečně obnovuje. „Tvoří ho mikronové ledové částice, které by se v kosmu snadno vypařily,“ podotýká astronom Kevin Grazier, který se 15 let podílel na misi Cassini. Sonda před několika lety odhalila, že materiál prstence průběžně doplňují ledové gejzíry na Enceladu. Vědci doufají, že v nejbližších týdnech získají dostatek indicií o původu ostatních prstenců.
Sebevražedný úklid
Po splnění zbývajících úkolů sonda v polovině září zamíří střemhlav do Saturnu a svůj let bude do poslední chvíle dokumentovat. Sebevražedný pád do planety umožní získat další informace o Saturnově atmosféře. Kromě toho po sobě astronomové tímto způsobem „uklidí“ – kdyby sondu ponechali osudu, mohla by se někdy v budoucnu srazit s některým ze Saturnových měsíců a kontaminovat ho pozemskými mikroorganismy. A to by u vesmírných těles, na nichž může teoreticky existovat život, byla nedozírná škoda.
Foto: ILUSTRACE NASA JPL