Za stínovým ministrem školství, Marcelem Chládkem, jsem dorazil do jeho kanceláře. Byl v dobré náladě a o školství dokáže vyprávět dlouho a s patřičným zaujetím. Mluvili jsme o současném stavu českého školství i směru, kterým by se mohlo a mělo vydat.
Jak byste porovnal současného a stávajícího ministra školství?
Já vůči panu Dobešovi nemám nic osobního, i když to tak možná vypadá. On na co sáhnul, to sesekal a nebyla oblast, kterou by nezkazil.
Asi to nemyslel špatně, byl takový hyperaktivní ať už v oblasti vysokého školství nebo v oblasti středního školství. Já si myslím, že jeho hlavním problémem bylo, že chtěl být hodně vidět a v důsledku toho přicházel každý den s nějakým návrhem.
Školství má ovšem dlouhodobou setrvačnost a není možné říct rozhodnutí a po týdnu ho změnit. Pan ministr přišel s myšlenkou a tu myšlenku neudržel déle než 24 hodin, to je zásadní rozdíl mezi ním a panem ministrem Fialou.
Jak tedy vidíte současného ministra školství?
Pan Fiala je určitě větší odborník na školství než Dobeš, je daleko respektovanější. Tím, že není politik, bude mít podle mne problém prosadit ropočet proti Kalouskovi, i když za ním stojí Nečas. Pak je tu ještě otázka, jestli se vláda bude zabývat školstvím i ve chvílích, kdy jsou tu jiné věci (církevní restituce apod.). Tato vláda si sice dala motto vzděláním za konkurenceschopnost, ale nechová se podle toho.
Jak by se tedy měla chovat vláda, která ukazuje, že jí na vzdělání záleží?
Teď jsme ztratili dva roky. Kdybych byl premiérem a řekl jsem, že vzdělání je priorita číslo jedna, tak si to ministerstvo nechám v sugesci své strany a nedám ho nejmenšímu koaličnímu partnerovi. To je jasný signál, že to se školstvím nemyslel vážně.
V Otázkách Václava Moravce jste mluvil o tom, že české školství je na rozcestí...
Není možné říct A, a B dělat bez opozice. To samé vysokoškolský zákon. Do dnes jsem nebyl jako stínový ministr, abychom dali svého zástupce do nějaké skupiny, která se bude dívat na ten zákon. Není možné, aby k tomu nebyla přizvána opozice. Kromě odborníků by tam měli být zástupci studentů, učitelé, odborníci z praxe (zástupci firem). Protože pokud chceme, aby ten zákon vydržel déle než jedno volební období, tak tam musí být opozice a musíme se shodnout na 5-ti stěžejních bodech, které budou neměnné. Protože problémem současného školství je, že nejdeme jedním směrem, je to cik cak. Jeden ministr něco nastaví, přijde druhý, ten to zruší.
Fiala vrací české školství nazpátek do doby před Dobšem. Ruší jeden jeho krok za druhým. Dobeš řekl: ,,Životní můj úspěch, státní maturity. Moje hlava stojí a padá se státními maturitami.“ Dalším problémem byla ztráta peněz z fondů EU. Fiala alespoň přiznal, že jsme přišli řádově o 15 mld. korun z fondů EU. Já bych to možná znásobil dvěma až třema.
Když už mluvíme o státních maturitách, jak vidíte celou situaci do budoucna?
Já osobně si myslím, že státní maturita jako taková měla zůstat. Myšlenka státní maturity není špatná, ale vadí mi to provedení. Co nevidět budu mít jednání se slovenským ministrem školství a chci se s ním na toto téma bavit. Oni mají státní maturitu za 10 mil. ročně, my za 250 až 300 mil.
Jak je možné, že potom systém nefunguje, jak má?
Já se domnívám, že systém je předražený proto, že se v něm krade, to jsem řekl v TV i veřejně. Pravděpodobně jsem blízko pravdy, protože se nikdo neohradil stylem, že by na mne podal trestní oznámení, já neříkám nic konkrétního, ale my si můžeme dohledat, kdo za čím konkrétně stojí. To je jeden důvod.
Druhým důvodem podle mne je, že si z toho řada lidí udělala byznys, ne vinou ministerstva, ale každý do toho mluvil. V tu chvíli musí ministr říct dost, vzít riziko na sebe a spustit to. Dobeš na sebe chtěl vzít riziko, ale spustil tu nejhorší variantu, jakou mohl.
Já říkám, didaktické testy ano, ať máme nějaké srovnání škol, ale ať je to proboha v el. podobě. Nejhorší a nejdražší je to zabezpečení, tak proč není databáze 2500 testů veřejná, ze které si vy vygenerujete test a každý je jiný. Eliminujete tím zbytečnou ochranu, přece když se najde student, který se naučí 2500 otázek, budiž mu přáno, o tom to je. My to neděláme kvůli zkoušce, my to děláme proto, aby ta zkouška dala nějaký signál, že se na to musí někdo připravovat.
Největší ocenění školy je přeci uplatnění absolventů v praxi. U nás se to dělá málo, sem tam to dělají nějaké vysoké školy, které mají třeba tabuli cti. Ale ve světě je to zcela běžné.
Vraťme se k samotnému systému českého školství, jak je vlastně nastaven?
Ať chceme nebo ne, nikdy nebudeme moct srovnávat gymnázium a učiliště. Ale když se na to podíváme, tak systém je nastaven tak, aby každý učeň musel mít maturitu. Pokud chcete dělat mistra, chtějí po vás maturitu, pokud chcete dělat kominíka a podnikat, potřebujete koncesní listinu a jednou z podmínek je maturita. Oni nemají jinou možnost. Proto se navrhovalo udělat maturitu pro gymnázia, pro odborné školy a pro učiliště. Anebo, jak jsem s tím přišel, teď se mluví hodně o podpoře technického vzdělávání v senátu s Rakouskou hospodářskou komorou, protože ta přišla a řekla pro nás je český systém nevyhovující, je drahé pro nás rekvalifikování lidí a do deseti let se sebereme a odejdeme jinam, kde pro nás ta pracovní síla bude připravena.
Zaveďme tedy učňovské zkoušky a následně mistrovské zkoušky, které by měly váhu maturity. Poté se můžeme bavit o tom, že řemeslo dostane opět svou prestiž.
Jak to vidíte se stavem financí v českém školství?
České školství je dlouhodobě podfinancováno, podle zprávy OECD. OECD některé věci zamlčuje, což mi vadí. Jsou tam dva momenty, které mi přijdou stejné jako za pana Dobeše. Lehká manipulace s fakty, oni neřeknou, jaké jsou hlavní problémy českého školství, ačkoliv to ta zpráva zcela jasně popisuje (jaké máme problémy, co bychom měli udělat atd.). Dále ukazuje nějaké srovnání, ale nedotkli se toho podstatného. Například soukromých prostředků a zamlčují, že máme vůbec nejméně soukromých prostředků zapojených do školství. Já říkám, dejme nejprve veřejné prostředky na standardní úroveň v Evropě a pak teprve hovořme o tom, jak zapojit soukromé prostředky, ale soukromý prostředek já nechápu jako školné, ale já ho chápu jako soukromé subjekty, které chtějí pomoci našemu školství, jako jsou například nadnárodní společnosti. Dnes máme řadu podnikatelů, kteří zakládají soukromé školy, dávají do toho své investice a většinou se jedná o střední školy. Ale mělo by to mít své mantinely, když do školství vstoupí, neměli by jej deformovat nebo posouvat, kam si oni uznají za vhodné. Vzdělání není jen příprava na zaměstnání, i když by měla být, ale je to určitá kvalita, a to je rozdíl mezi námi a ODS. My vzdělání chápeme jako hodnotu samu o sobě.
ODS to podle vás chápe jak?
Čistě pragmaticky. Připravte ho do oboru a jako příklad si vezměte sklářské školy. Co budeme dělat se člověkem, který je úzce specializovaný na nějaký obor a ta nadnárodní společnost odejde?
Jak se stavíte k otázce školného?
Nikde jsem neviděl analýzu, že školné zvýší motivaci studentů, já si dokonce myslím, že to může být demotivující. Student, který sotva vystačí s penězi, se ve finále může zkoušky obávat více než student, který má peněz dostatek, a tím se psychicky zablokovat. To je podle mého názoru kontraproduktivní.
Dále mi nikdo neukázal analýzu, kde by bylo napsáno, že školné zvýší úroveň školství. Malá částka nám nepomůže. Já si myslím, že školné by pouze zatěžovalo mladé rodiny s dětmi. Představte si situaci: Chcete si pořídit vlastní byt, založit si rodinu, začínáte platit hypotéku a teď byste museli začít platit školné.
Školné by navíc znamenalo zatížení státu, protože studenti určitých oborů by nikdy nedosáhli takové platové skupiny, aby si školné byli schopni zaplatit sami.
Předpokládám, že budete budoucím ministrem školství, pokud by k tomu došlo, snažil byste se urvat větší množství peněz ze státního rozpočtu pro školství?
Každý z nás, dokonce každá politická strana říká, že školství je jednoznačná priorita, ale my se tak musíme začít chovat. Pokud nejsilnější strana vyhraje volby, musí si školství nechat v gesci a musí do čela ministerstva školství dosadit takového člověka, který bude mít silnou vyjednávací pozici například proti ministrovi financí. Finance však nejsou vše, my musíme nastavit také jejich efektivní využívání.
Co podle vás české školství potřebuje?
Školství musíme řešit jako celek. V současnosti řešíme státní maturity, následně základní školství a nakonec nám dojde, že potřebujeme vysokoškolský zákon. A to se musí změnit, my musíme vzít všechny tyhle věci a začít na ně nahlížet jako na jeden celek.
Když se bavím s vysokoškolskými profesory, řeknou mi, že děti nejsou dobře připravené ze střední školy, když to samé udělám na střední škole, dozvím se, že děti jsou špatně připravené ze základní školy, a na základní škole řeknou, že to ty děti měli naučit v mateřské škole. Je to tedy začarovaný kruh, který je potřeba řešit komplexně. Systémem prochází jeden člověk a my celý ten systém musíme sjednotit.
Jak se stavíte k fakultám, které produkují absolventy a ví, že nemohou najít uplatnění?
Naše vysoké školy mají mnoho oborů, ve srovnání se zahraničím, a jednoznačně si myslím, že by měly mít přednost obory, které my potřebujeme.
Česká republika v současnosti potřebuje hlavně absolventy technických oborů. Měli bychom klást větší důraz na dnes tolik neoblíbenou matematiku?
Cílem podle mého názoru není zavedení povinné matematiky u maturity a ještě k tomu říct: Tak a teď choďte na technické obory. Cestou může být například popularizace matematiky. Učení by nemělo být o známkách, ale o tom, že mne ten předmět baví.
A když se teď podíváme na řemeslníky...
Tam je blok jiný. Lidé vidí špinavé ruce, špinavé montérky, ale podívejte se na současného kominíka. Dnes je to spíše revizní technik. A když jsem toto řekl v Otázkách Václava Moravce, tak se Moravec smál, že kominíka nazývám technikem.
Čili máte pocit, že je to i ve vznešenosti názvů?
Určitě. Podívejte se do Francie, tam je každý druhý ředitel. Lidé musí změnit pohled na samotný obor, oni v něm musejí vidět tu prestiž, ne jenom to, že je obor dobře finančně ohodnocen.
Co třeba učitelé?
Školství ztratilo prestiž. V žebříčcích prestižnosti povolání se učitelé tradičně umisťují kolem třetího místa. Ale já mám pocit, že ti lidé si to myslí jenom z toho důvodu, že by si to myslet měli, ve skutečnosti se tak ale nechovají. Musíme změnit přístup nejenom k učitelům, ale i systém jejich výuky, aby byli lépe připraveni na tu situaci, která je v reálu čeká.