Odborná veřejnost i média neustále hovoří o upadající roli evropských států. V budoucnu pravděpodobně nebude Evropa vévodit žebříčkům největších výrobců, mohla by se ale stát největším myslitelem a vývojářem a způsobit další průmyslovou revoluci.
Technologické prostředí je nesmírně důležitou součástí profilu každé země. Investoři ze zahraničí vždy před vstupem na trh zkoumají mimo jiné, technické a technologické prostředí dané země. „Investice do vědy a výzkumu jsou pro konkurenceschopnost země zcela zásadní. V období globalizace se zostřila konkurence na mezinárodních trzích a země, které byly dříve pokládány za země, které mají svou konkurenceschopnost založenu pouze na levné pracovní síle (Čína, Indie), se s touto rolí nespokojily, ale naopak. Čína dnes investuje do výzkumu a vývoje více než jedno procento HDP a např. v roce 2010 byla podle WIPO (World Intelectual Property Organization) z hlediska počtu zaregistrovaných patentů na čtvrtém místě na světě. Vyspělé země mají vysoké náklady na udržení svých životních standardů (mzdy, sociální a zdravotní zabezpečení, ochranu životního prostředí atp.) a jejich hlavní konkurenční výhodou tudíž musí být inovace,“ říká profesorka Hana Machková z Katedry mezinárodního obchodu Vysoké školy ekonomické v Praze.
Investice do technologického prostředí země se vyplatí nejen z důvodu zvýšení konkurenceschopnosti země, ale také mohou být značným přispěvatelem do rozpočtu státu či firem. Patentované technologie či vynálezy mohou být poskytnuty ostatním v podobě licencí. Z velkých evropských firem získává finance z prodeje licencí například firma Phillips z Nizozemí, která má patenty na CD a DVD.
Je lepší, když do výzkumu investuje stát, který si může vytipovat perspektivní oblasti, nebo firma, která na to má větší finanční prostředky? „Vzhledem k tomu, že se jedná o společný zájem, měly by do výzkumu a vývoje investovat jak stát, a to zejména v oblasti základního výzkumu a formou podpory výzkumu na vysokých školách, tak firmy. Důležitá je výchova mladých vědců a možnost jejich uplatnění v praxi i to, aby velké mezinárodní společnosti využívaly vědecko-výzkumný potenciál České republiky tak, jak to dělá např. Škoda Auto,“ myslí si profesorka Machková a dodává, že česká věda dosahovala vynikajících výsledků v technickém a lékařském výzkumu. Dle jejího názoru je potřebné, aby stát dával finanční prostředky také do společenských vědních oborů (jako sociologie, psychologie či politologie), jinak by vyspělá společnost zaostala a její rozvoj by nebyl harmonický.
Že je výzkum a vývoj důležitý, vědí i úředníci v Bruselu. V agendě Strategie Evropa 2020 je výzkum společně s inovacemi umístěn na předních příčkách jako jeden z hlavních zdrojů růstu a zaměstnanosti v příštích letech. Brusel očekává, že právě oblast výzkumu vytvoří v budoucnu více jak 3, 7 milionu pracovních míst a navýší roční přírůstky HDP o téměř 800 mld. EUR. EU již nyní vyzvala členské státy, aby pro oblasti výzkumu a vývoje vyčlenily z rozpočtu 3 % HDP (1 % z veřejných zdrojů a 2 % v podobě investic soukromého sektoru). V reálu to ale ještě tak růžové není a máme dost co dohánět, protože v průměru investují země EU 2 % svého HDP. Nejvíce investují severské země jako Švédsko (3,62 % HDP v 2009) a Finsko (3,84 % HDP v roce 2010). Česká republika má investice do této oblasti ve výši 1,53 % HDP (2009), což je sice více než je průměr nových členských států EU, ale stejně se nachází pod světovým průměrem, který představoval 2,1 % v roce 2009.
Investice státu do vědy a výzkumu se v dlouhodobém hledisku vždy vyplatí, protože někdy můžou vzniknout věci úplnou náhodou, jako tomu bylo například při objevu viagry (původně to měl být lék na snížení tlaku).