Abychom nezanedbali také naší „ekon“ část, dáme si ekonomickou čtvrthodinku, skoro jako ze školní lavice na ekonomce vystřiženou. Ztotožníte se s názorem autora nebo oponenta?
Velmi rád diskutuji a je to o mně stejně známé jako moje otevřená podpora svobodného trhu. Ti, co mají chuť diskutovat, najdou u mě ve většině případů dveře otevřené. Právě jednu z mých nedávných diskuzí bych vám rád formou tohoto článku přiblížil.
Zprvu to vůbec nevypadalo jako diskuze. Po počasí jsme se dostali k cenám cibule, přičemž mě i mému protějšku se její cena zdála o dosti vyšší, nežli minulý rok. Můj protějšek následně otevřel pandořinu skříňku, když pronesl: „To, že je letos cena cibule dvojnásobná, oproti minulému roku, je jasný důkaz toho, že trh je nefunkční“. To bylo jako mávnout před býkem červeným praporem, jednoduše jsem musel uhájit půdu pod svýma nohama.
Já: „Naopak, výrazně vyšší cena je důkazem relativního nedostatku cibule. Vyšší cena bude motivovat zemědělce na příští rok osít větší plochu právě cibulí. To opět srazí ceny cibule dolů. Vysoká cena je tedy důkazem funkčnosti trhu, protože indikuje nedostatek.“
On: „Nechat takhle základní surovinu v rukou chamtivým podnikatelům akorát tak způsobí, že chudí lidé nebudou mít co na talíři! Je třeba, aby stát určil maximální cenu cibule a ochránil tak spotřebitele.“
Já: „Ano, můžete násilím podnikatelům zakázat prodávat za ceny vyšší, než maximální. K tomu aby ale nebyly regály prázdné, byste je musel násilím donutit tuto cibuli i vyrábět a prodávat za tabulkové ceny, podobně jako tomu bylo za komunistů.“
On: „To je ale opravdu třeba, nemůžeme se přeci stát závislí na libovůli podnikatelů. Mohli by se klidně příští rok rozhodnout prodávat cibuli opět za dvojnásobnou cenu a my bychom neměli na výběr.“
Já: „Pokud by se to opravdu stalo, dává to právě vám šanci, celou svoji zahrádku osázet cibulí a následně ji za oboustranně výhodnou cenu prodávat. Tím, že tak učiníte, pomůžete nejen sobě, ale i všem, kteří by si jinak museli koupit cibuli výrazně dražší. Mimo to, pokud jsem správně porozuměl, domníváte se, že ani obyčejná výroba cibule nepatří do rukou chamtivým podnikatelům. Když ne ani cibule, co pak? Měl by veškerou výrobu a veškeré služby zajišťovat stát? Osobně se domnívám, že právě obory, které jsou nejméně regulované státem, jako jsou informační technologie, výroba elektroniky, automobilů, holicích strojků, žvýkaček, a podobně, celkem slušně fungují. Naopak to, co dominantně dělá stát – zdravotnictví, školství, silnice, úřady, … , je velmi drahé, nekvalitní, nebo zbytečné.“
On: „Evidentně se v tomhle neshodneme – stát by měl činit kroky k nápravě trhu a dnes jich jednoduše není dostatek. Nemám chuť se o tom dál bavit.“
Měl sice poslední slovo, přesto si ale myslím, že odcházel s pocitem, že jsem mohl mít alespoň kousek pravdy. Já naprosto věřím tomu, že jakákoli regulace vesměs udělá více neplechy, nežli užitku, brání lidské tvořivosti a v konečném důsledku omezuje užitek prakticky všech zúčastněných.
Další články ekonoma Luboše Novotného si můžete přečíst na stránkách jeho blogu www.fakebug.cz