Ještě v červnu loňského roku se cena ropy Brent pohybovala okolo 115 dolarů za barel. O sedm měsíců později prolomila cena této komodity hranici 50 dolarů a nadále klesá. Tuto zprávu s radostí kvitují zejména motoristé, kteří u tuzemských čerpacích stanic pořídí pohonné hmoty za méně než 30 korun - k 29. lednu stál Natural 95 průměrně 29,58 a nafta 29,66 korun.
OPEC
Největší vliv na současný stav ceny černého zlata má ropný kartel OPEC. Na svém listopadovém setkání ve Vídni totiž zástupci 12 členských států odsouhlasili, že nadále budou produkovat 30 milionů barelů denně a nedojde tak ke snižování produkce (a tím i ke zvyšování ceny). Rozhodnutí však zdaleka nebylo jednotné a mnoho států v čele s Íránem a Venezuelou neslo rozhodnutí nelibě. Opět se však ukázalo, že hlavní slovo má v této organizaci Saudská Arábie, která si i přes protesty obhájila své rozhodnutí. Hlavním důvodem negativních reakcí je fakt, že tyto země mají svůj státní rozpočet silně navázaný na příjmy z exportu ropy. Pro ilustraci, Libye by k vyváženému a stabilnímu rozpočtu potřebovala podle BBC cenu ropy 184 USD/barel a vyrovnaný íránský rozpočet pak počítá s cenou 131 USD/barel. Do zřejmě největších problémů se z členských zemí OPECu dostala Venezuela. Ropa zde tvoří 95% veškerých příjmů z vývozu. Kvůli dramatickému propadu devizových rezerv tamní vláda osekává dovoz a to s sebou přináší nedostatek potravin, léků, nebo základních předmětů lidské potřeby jako je např. toaletní papír. V souvislosti s Venezuelou se navíc začíná čím dál hlasitěji mluvit o státním bankrotu, což má dopad i na růst výnosů z vládních dluhopisů, které zvyšují dluhovou službu a přidělávají tak venezuelské ekonomice další problémy.
Tvrdá konkurence
Otázkou tedy je, proč OPEC i nadále trvá na neomezené těžbě a tím i na nízkých cenách ropy. Vždyť i rozpočet Saudské Arábie by ke své vyrovnanosti potřeboval, aby ropa stála přes sto dolarů za barel. Teorií, které vysvětlují toto na první pohled nelogické počínání kartelu, je více. Nejpravděpodobnější vysvětlení je však to, které tvrdí, že OPEC se snaží cenovou válkou ještě více upevnit své výsadní postavení na trhu s ropou. Kartelu, který představuje 60% celosvětové produkce ropy, narostla v posledních letech konkurence především v podobě amerických těžařů ropy a plynu z břidlic. Tato technologie je však finančně náročnější a je rentabilní pouze za ceny, které na komoditních trzích panovaly ještě v létě loňského roku. Náklady na těžbu ropy z břidlic jsou zhruba o třicet dolarů za barel vyšší než náklady těžařů ze Saudské Arábie. Jde tedy o to udržet cenu ropy dostatečně nízko po patřičně dlouhou dobu a způsobit tak co největší újmu americkým konkurentům. Poté, co američtí těžaři nebudou již ochotni nést ztrátu a opustí trh, dá se očekávat, že se OPEC vrátí k nižší produkci za podstatně vyšší ceny. Nyní se však nabízí otázka, kdo důsledky této cenové války vydrží nést déle. Těžaři zemí OPECu mohou být sice v zisku až do cen pohybujících se kolem 20 USD/barel, ovšem vlády těchto zemí počítají s cenami až pětinásobně vyššími. Vysoké příjmy z ropy totiž v zemích, jako je právě Venezuela nebo Nigérie, často maskují slabou výkonnost ekonomiky, která kromě ropy nic jiného neprodukuje. Výpadek příjmů by potom takové problémy odhalil v plné nahotě a vnesl by do země sociální i politickou nestabilitu.
„OPEC se snaží cenovou válkou ještě více upevnit své výsadní postavení na trhu s ropou.“
Protiruská teorie
Další teorie, jejíž snahou je vysvětlit aktuální počínání kartelu OPEC, říká, že jsme svědky spiknutí USA a Saudské Arábie proti Rusku. Tento komplot má způsobit rozsáhlé finanční ztráty ruskému hospodářství, již nyní těžce zkoušenému uvalenými sankcemi a propadem rublu. Něco podobného se skutečně stalo v 80. letech minulého století v době studené války za vlády Ronalda Reagana. Ten přesvědčil Saudskou Arábii ke zvýšení těžby ropy a v důsledku poklesu světových cen této komodity výrazně tratil Sovětský svaz. Ten nutně potřeboval prostředky pro financování závodů ve zbrojení, které v té době s USA podstupoval. Ač tento názor zastává řada vlivných ruských podnikatelů, nezdá se být příliš pravděpodobný. Pro západní diplomacii se jedná spíše o příjemný vedlejší účinek, který oslabí mocenské ambice ať již Ruska nebo Íránu.„Spiknutí USA a Saudské Arábie proti Rusku? Pokles cen ropy je spíše příjemný vedlejší účinek, který oslabí mocenské ambice ať již Ruska nebo Íránu.“Dopad na Evropu
Evropský kontinent zatím snížení cen energií vnímá jen s mírným optimismem. Vzhledem ke slabému kurzu eura vůči dolaru není v dolarech obchodovaná ropa na starém kontinentu tak levná jako ve Spojených státech. A i přes příznivé zprávy, které tvrdí, že nízká cena pohonných hmot díky důchodovému efektu povede k růstu spotřeby domácností a tím i nastartování stagnujících ekonomik Evropy, je zde velký strašák v podobě deflace. S nízkým inflačním růstem bojují téměř všichni centrální bankéři v Evropě a i po vyčerpání všech nástrojů se zdá, že byl tento boj marný. V prosinci 2014 se eurozóna poprvé po 5 letech ocitla v deflaci. Spotřebitelské ceny se snížily o 0,2% a největší podíl na tom měl právě pokles cen energií o 6,3%.
Budoucí vývoj ceny ropy lze velmi těžko predikovat. Je to hlavně z důvodu, že trh této komodity není trhem v pravém smyslu slova. O množství a ceně zde nerozhodují spotřebitelé svými preferencemi, nýbrž členové kartelu. Nezbývá tedy, než si počkat, jak tato cenová válka nakonec dopadne a která strana ustoupí dříve. Do té doby se můžeme těšit z toho, že natankování plné nádrže nás stojí o poznání méně než před rokem touto dobou.
Autor: Jan Prokeš