Rekordní schodek státního rozpočtu v roce 2020 kromě Česka plánuje i Německo či Spojené státy americké. Mezinárodní měnový fond se oproti období po finanční krizi v roce 2008 staví k zadlužování zatím poměrně vlažně.
Světový trend se zdá být jasný: po ekonomických restrikcích zapříčiněných pandemií COVID-19 je třeba ekonomiku masivně fiskálně podpořit. Oproti roku 2008, kdy se většina států snažila svůj dluh zvyšovat co nejméně a Mezinárodní měnový fond varoval před vysokým zadlužením zemí a následným pomalejším růstem hrubého domácího produktu (HDP), dnes svět primárně financuje dopady krize půjčkami – alespoň co se mediálních výstupů týče – bez větších skrupulí.
Mezinárodní instituce přidružená k Organizaci spojených národů přitom už na jaře varovala před největší poklesem světové ekonomiky od hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Stav veřejných financí jednotlivých států se přitom před krizí, která se po letech trvalého růstu dala dříve či později čekat, zlepšoval ve velké míře jen zanedbatelně či vůbec.
Není dluh jako dluh
Základní ukazatel při srovnávání ekonomik napříč světem představují dluhy jejich státních rozpočtů. Vládní dluh však není pouze to jediné, podle čeho lze jednotlivé aktéry světové ekonomiky srovnávat. Mnohem průkaznějším indikátorem stavu veřejných financí je vnitřní dluh – tedy dluh státu i všech místních samospráv, v případě Česka tedy krajů a obcí. Pro hodnocení míry zadlužení pak slouží podíl dluhu vzhledem k hrubému domácímu produktu.
Kondici ekonomiky daného státu může dobře vystihnout také dluh domácností nebo zadlužení bank. Vždyť jednou z příčin Velké hospodářské krize v roce 1929 byly právě půjčky na stále rostoucí akcie – a právě výrazný pokles jejich cen znamenal rozvrat celého bankovního systému. Pro ilustraci, české domácnosti v na konci 3. kvartálu roku 2020 dlužily 1,8 bilionu korun, což při zaokrouhlení na stovky miliard odpovídá také výši zadlužení všech státních institucí.
Česko jako premiant
Nehledě na politické proklamace, Česká republika si z hlediska výše dluhu stojí mezi ostatními zeměmi světa dobře. Nižším zadlužením veřejných financí se mohou pyšnit už jen další tři členské země Evropské unie. Velkou čáru přes rozpočet by však z hlediska fiskální odpovědnosti mohla přinést příští léta.
Před nekontrolovaným zvyšováním státních výdajů varuje Národní ekonomická rada vlády: „Podíl dluhu sektoru veřejných institucí na HDP by na konci 50letého horizontu projekce mohl dosáhnout až 202 % HDP, pokud by však úroková sazba reagovala na překročení dluhové brzdy, pak až 298 %.“ Dluhovou brzdu stanovuje zákon na 55 % HDP. V minulých letech se Česku zadlužovat vyplatilo, zájem totiž byl i o dluhopisy se záporným úrokem, díky kterým Česko na půjčování peněz na úhradu dluhu v konečném důsledku ještě vydělalo.
Historie, která se může opakovat
Česko se státnímu bankrotu zatím rozhodně neblíží, v minulosti však v rámci Československa nebo Rakouska-Uherska zažilo finanční nezdary víckrát. Například v roce 1623 musel pobělohorský habsburský panovník Ferdinand II. vyhlásit v důsledku cíleného znehodnocování státní měny bankrot královské kasy, tzv. kaládu. Viníci celé situace, kteří cíleně v jimi kontrolované mincovně do nové měny lili místo stříbra méně cenné kovy, však vyvázli bez trestu a díky svým machinacím přišli levně k pohádkovému majetku.
V důsledku nadměrného tisku bankocetlí, papírových bankovek zavedených reformou Marie Terezie, zkrachovalo celé Rakouské císařství krátce po Napoleonských válkách v roce 1811. Ostatně za podobně dramatických okolností provedla měnovou reformu po druhé světové válce také většina států Evropy a v roce 1953 také čeští komunisté. Eliminaci státního dluhu tehdy odnesli všichni občané devalvací jejich celoživotních úspor.
Odstrašující příklad Řecka
Evropou přitom dodnes rezonuje zadlužování Řecka, které navzdory falšování statistik od státního bankrotu zachránil zbytek eurozóny, Evropská centrální banka i Mezinárodní měnový fond. Výše jeho dluhu přitom vzhledem k růstu HDP klesá jen mírně. V roce 2009, kdy vyšly problémy řecké státní kasy na povrch, představoval veřejný dluh 126,7 % HDP, dnes po překročení mety 180 % HDP v roce 2018 mírně klesá. Ještě více než platební neschopnost malého Řecka by však Evropskou unii oslabil krach zadlužené Itálie nebo Francie.
Přebytkový státní rozpočet se stal nejen v Evropě raritou, i proto se veřejný dluh státům nesplácí lehce. Všeobecně nejběžnější cestou, jak zlepšit stav státních financí, je z dluhů „vyrůst“. Pokud totiž výše dluhu (včetně úroků) roste pomaleji než tempo růstu ekonomiky, stává se pro bohatší zemi čím dál zanedbatelnější. Podobným způsobem může výši zadlužení snižovat také růst inflace.
Japonsko, tikající bomba?
Evropská unie se z pohledu veřejného zadlužení pohybuje na pomyslném žebříčku mezi ostatními podobně velkými hráči světové ekonomiky někde ve středu. Celkové zadlužení USA přesahuje výši jejich HDP a nominálně je nejvyšší na světě. V září 2020 narostl dluh Japonska na astronomickou hodnotu 223 % vlastního HDP.
Finanční trhy se však z japonského vedení státních financí nehroutí. Zhruba 70 % dluhu drží centrální banka, na rozdíl od zadlužených evropských zemí tak má země odpovědnost fakticky jen vůči domácím věřitelům. Navíc od roku 2012 výše dluhu kopíruje chování domácího hospodářství, zadlužení se tak celkem stabilizovalo. Jednoduše řečeno, Japonci se s vidinou nesplatitelnosti vlastního dluhu naučili žít. Země tak v budoucnu neplánuje svolit ani k větší míře imigrace zahraničních zaměstnanců, kteří by v budoucnu pokryli zvyšující se výdaje sociálního systému.
