Dostavba jaderné elektrárny Temelín je velice diskutované téma. Otázek, na které se hledají odpovědi je hned několik, například: „Je další reaktor nutný, když Německo od jaderné energie upouští? Byl vyhlášený tendr čestný?“. Co ale vliv na zahraniční politiku České republiky?
Již od léta roku 2012 se v Česku vedou debaty na téma, jak a zda ovlivní výběr dodavatele dostavby dvou bloků jaderné elektrárny Temelín zahraničněpolitickou orientaci ČR. Po vyřazení francouzské Arevy zbývá v současné době v tendru století americký Westinghouse a česko-ruské konsorcium Škoda JS, Gidropress a Atomstrojexport, tedy východ a západ. „Jako za studené války,“ zaznívá v médiích. Doopravdy bude znamenat výběr toho či onoho dodavatele změnu v zahraničněpolitické orientaci ČR, i když se říká, že business je business a do něj city nepatří?
Podíváme-li se do nedávné historie, najdeme i v ní náznaky střetu zájmů těchto dvou mocností v naší malé zemi. Řeč je o protiraketovém štítu v Brdech, který tam chtěly vystavět Spojené státy. Moskva v návaznosti na zveřejnění plánu zareagovala testem mezikontinentálních raket Topol a dodávky plynu a ropy do ČR klesly až o polovinu bez jediného slova vysvětlení. Jednoznačný náznak toho, co je v sázce. Ovšem ve společnosti, kde se více jak 50 let neodehrál ozbrojený konflikt, a která je členem uskupení, které dostalo Nobelovu cenu míru, není výstavba obranného štítu natolik aktuální, jako teplo domova a nafta v autech. Výsledkem protestů bylo zrušení plánu na výstavbu a znovuotevření kohoutků z Ruska, tedy jakési přiznání preferencí české společnosti, byť ne úplně vědomé.
Tato událost s sebou přinesla i diskuze na téma energetické závislosti na Rusku. Česko-švédský jaderný fyzik František Janouch prohlásil: „Pokud se dnes zřekneme jádra, tak na to v budoucnu doplatíme závislostí na dovozu elektřiny z Ruska. Temelín by měl být proto dostavěn.“ Ironií osudu je, že možná energetickou závislost nahradí Česká republika závislostí ekonomickou a to (nejen) v případě vítězství česko – ruského konsorcia. Již dnes je Rusko před USA v obchodní výměně s ČR. Navíc s Ruskou federací má ČR kladnou obchodní bilanci. Odborná veřejnost se domnívá, že případná výhra česko – ruského konsorcia by měla jen velmi malý vliv na vzájemný obchod s USA, v této zemi fungují hluboko zakořeněné principy tržního hospodářství a platí výše zmíněné „business is business“. Zato opačný výsledek by se dotkl ruské cti a čeští exportéři by zaplakali stejně, jako tomu bylo při aféře metylalkoholu a zákazu dovozu českého alkoholu do Ruska.
Na druhou stranu, i kdyby takovýto výsledek tendru neovlivnil obchodní vztahy s USA, mohl by ovlivnit vztahy politické a USA by mohly nabýt dojmu, že ČR se stále nedokázala vymanit ze sféry ruského vlivu (negativní důsledky není třeba zmiňovat). Někteří odborníci říkají, že je škoda nuceného odstoupení Arevy, protože orientaci směrem k EU považují za nejméně problematickou.
Nabízí se bizardní řešení typu „vlk se nažral a koza zůstala celá“: nechat USA vystavět protiraketovou obranu a Rusku svěřit dostavbu Temelína. Pravděpodobně by to ale způsobilo více problémů než výhod. Jisté je, že vyhlášení vítězů tendru bude Kreml sledovat s větším napětím něž Bílý dům.