Nadpis tohoto článku dokáže vyděsit – avšak není třeba být filozofem ani erudovaným učencem (každý z nás má svůj praktický rozum po ruce), aby článek po přečtení mnohé čtenáře inspiroval. Důvěra je jedním ze základních elementů volného trhu a kapitalismu – od dob, kdy se společnost začala specializovat, jsme se postupně stali závislými na lidech, kteří vykonávají určité činnosti za nás. Důvěřujeme tedy svému okolí (více či méně) a očekáváme, že pokud budeme potřebovat opravit auto, najdeme člověka, který tomu rozumí a vše napraví. Důvěra – očekávání.
Animal Spirits („živočišné pudy“) je pojem, který mimoděk zmínil ekonom-velikán Keynes ve své Obecné teorii zaměstnanosti, úroku a peněz. Stejně asi jako v příběhu s neviditelnou rukou trhu od Smithe se jednalo o krátkou zmínku v rozsáhlém dílu. Ani Keynes ani Smith se podrobně těmito pojmy ve svých dílech nezabývali. Bylo tíhou, jako i štěstím, dalších následovatelů, aby těmto pojmům vystavili dlouhé akademické statě a podrobně analyzovali, co tím ten či onen autor myslel. V roce 2009 vyšla stejnojmenná kniha, Animal Spirits, od autorů Akerlof a Shiller. Podle nich je důvěra jedním z pěti elementů těchto živočišných pudů, které přímo ovlivňují ekonomiku, byť jejich motiv není ekonomický:
Inspirováno myšlenkou a neodmyslitelně spjato s behaviorální ekonomií, autoři se snažili vytvořit teoretický rámec pro behaviorální makroekonomii. Lidé nejsou dokonalí, naopak, a ani teorie by podle nich neměla očekávat racionálně a optimalizačně smýšlejícího člověka – homo economicus – a to ani v makro-měřítku. Důvěra – hybná síla ekonomiky.
Keynes si uvědomoval sílu zpětnovazební smyčky a do své ekonomické teorie zahrnul tzv. multiplikační efekt. Hicks jej matematizoval, ale na jeho jméno si vzpomene málokdo. Když se zaměříme na důvěru jako nástroj, lépe si pak představíme, jaké následky může mít její vybudování na falešných základech. O těchto následcích a jejich možném rozsahu se lidé přesvědčili při velkých krizích (dot-com krize nebo hypoteční krize) – krize dnešní naopak ukazuje, jak je pro ekonomiku důvěra potřebná, neboť kdo nemá důvěru v její uzdravení, nemůže ji nikdy uzdravit – i proto se vlády snaží, aby se lidé nebáli spotřebovávat.
Pokud se ale vrátíme k myšlence důvěry uměle vyvolané, dostáváme se k akciovým trhům, které často rostou díky slepé důvěře (bez fundamentální opory) a padají strmě s její ztrátou a se strachem v očích. Pro hodnocení dnes asi nejčastěji využíváme Index spotřebitelské důvěry (Consumer Confidence Index), ale jak sami Akerlof a Shiller uvádějí, „měření důvěry nemusí znamenat, že důvěru opravdu měříme“. Měření může být ovlivněno spíše heuristikou v podobě aktuálních příjmů a očekávaných budoucích příjmů. Vybudovat si důvěru může trvat dlouho, ale její ztráta může nastat na lusknutí prstů. Důvěra – domeček z karet.
„Věřím ti,“ jinými slovy „půjčím ti“. Věřím – credo, credit – úvěr. Být věřitelem si však v dnešní době jen málokdo dovolí bez řádné smlouvy, tedy určité záruky. Zkušenost ukazuje, že samotná důvěra totiž v otázce peněz nestačí.
Důvěřuj, ale prověřuj.