Na spravedlnost jako předešlý element našich Animal Spirits lze plynule navázat článkem o lidské nepoctivosti a zlé vůli. Série výzkumů Dana Arielyho popsaná v jeho knize The (honest) Truth About Dishonesty opakovaně empiricky prokazuje, že my lidé, si ospravedlňujeme vlastní nepoctivost. Ta je také součástí našich „živočišných pudů“, chcete-li spontánního jednání, jak uvádí Sedláček. Osobní neřesti a zlo, téma opakovaně vyplouvající na povrch. Bylo by pochybením se pouze odkazovat na neviditelnou ruku trhu a nebrat v úvahu morálku a etiku jako celek.
Míra, do jaké jsme si schopni ospravedlnit svou nepoctivost a podvod, je v Arielyho výzkumu označena jako „fudge factor“ – řekněme, že v kontrolní skupině bez možnosti podvodu splní účastníci v průměru 4 z 10 úloh. Oproti tomu ve skupině s možností nepoctivého jednání se dosáhne průměru 6 splněných úloh z 10. Z Arielyho výzkumů plyne, že lidé často považují drobné podvádění za sociálně přijatelné a běžné, tedy omluvitelné.
Ať už se zaměříme na nepoctivé jednání v podobě prodeje hadího oleje, šarlatánství nebo přenesení finančního rizika na klienty (a následných krachů na burze) – toto je zásadní myšlenka v knize Animal Spirits od Akerlofa a Shillera – nalezneme jej v mnoha sférách. Velké krize posledních několika dekád byly založené na zlé vůli, tedy využívání kliček v regulatorním rámci, a touze obohatit se na úkor ostatních (hra s nulovým součtem).
V ekonomii hlavního proudu existuje také mnoho prací na téma zločinu a nepoctivosti. Podle Garyho Beckera by byl sklon k podvádění největší právě u ekona, tzv. homo economicus, emocí zbaveného člověka. Ve své teorii SMORC – Simple Model of Rational Crime – poukazoval na důvody, které by nás (zbavených emocí) vedly k neustálému podvádění. Proč totiž nepodvádět, vyjde-li analýza nákladů a užitku kladná?
Ariely tuto myšlenku podrobil dalšímu výzkumu a zjistil (poukázal), že morálka, emoce, ale i kreativita jsou faktory, které ovlivňují míru nepoctivosti i její ospravedlnitelnost. Podvádíme, nikoliv však stejným způsobem, jakým by tak činil ekon – na tržišti spíš prodají nezralé ovoce vám než slepci.
V „lovu na hlupáky“ podle Akerlofa a Shillera hraje významnou roli asymetrie informace, která jako by všechny lidi vybízela k podvodu či nepoctivému jednání – oproti ekonům ovšem jednáme více proměnlivě (do hry vstupuje ona morálka, emoce či kreativita). Není náhoda, že právě jeden z dvojice autorů, Akerlof, na počátku 70. let publikoval článek pojmenovaný jako „Market for Lemons“ a zabýval se převážně informační asymetrií. S rostoucí složitostí produktů je ochrana spotřebitele je stále více potřebná.
Od hříšných veršů Mandevillových v bajce o včelkách a myšlenky neviditelné ruky trhu Adama Smithe, přes éru racionálně smýšlejícího ekona až po dnešní behaviorální ekonomii, nepoctivost a zlá vůle jsou mezi námi. Pokud opustíme ideu vytoužené obecné maximy a ohodnotíme společnost na základě empirie, nezbývá než konstatovat, že lidé (se) podvádí. Ekonomie je jen střípek z celého zrcadla, ve kterém se naše nepoctivost a zlá vůle odráží.
