V nedávném článku s výsledky studie TOP Zaměstnavatelé 2021 byla popsána očekávání vysokoškolských studentů při nástupu do první práce. Očekávaná nástupní mzda byla jednou ze zkoumaných veličin ve studii. Pokud bychom však udělali další rychlý průzkum – kolik z nastupujících studentů se zeptá na možnost indexace své výplaty podle průměrné roční míry inflace?
Podle Shillera a Akerlofa je malý zájem o indexaci jedním z důkazů, že lidé alespoň částečně podléhají peněžní iluzi. Stejně tak ale není obvyklé indexovat hodnoty dluhopisů či hypoték (přestože úroky indexovány bývají). Peněžní iluze říká, že lidé vnímají hodnotu nominální, nikoliv reálnou. Obvykle víme, že inflace existuje, ale nebráníme se.
Při rostoucí cenové hladině a neměnné nominální mzdě naše reálná mzda klesá. Inflace mimo jiné ovlivňuje to, jakou reálnou částku splatíme jako dlužníci v dlouhém období. Má vliv také na to, jak prezentovat historické ceny v účetnictví nebo jaký úrok bychom alespoň rádi viděli na svém běžném či spořícím účtu.
V makroekonomii se kolem efektu peněžní iluze vedou spory běžně. Irving Fisher byl jedním z nejvýznamnějších a také nejznámějších ekonomů, kteří se zasadili o to, aby lidé inflaci věnovali větší pozornost. Milton Friedman poté naopak přišel s teorií, ve které nebylo pro peněžní iluzi místo. Tvrdil, že lidé jsou racionální a jejich inflační očekávání je samozřejmostí. V této teorii nezbylo místo pro „animal spirits“, spontánní chování, které z lidí dělá lidi.
Pouhý nezájem o indexaci nevyvrací racionalitu lidí a jejich inflační očekávání. V dnešní době se píše mimo jiné o tom, že právě kvůli inflačním očekáváním se i drobní investoři často odhodlávají k investicím do kryptoměn nebo jiných rizikových variant aktiv. Náš spotřební koš se u každého liší a inflace také není rovnoměrná napříč všemi kategoriemi a všemi položkami. Nikdo by ale asi nechtěl nechat peníze na účtu s vědomím, že každý rok banka odepíše 3 % hodnoty jeho průměrného ročního vkladu.
Inflace není vždy zlá. Udržovat stabilní nízkou míru inflace např. dle Tobinova efektu vede k větším snahám jednotlivců i podniků zefektivnit práci a hledat výhodnější investice. Obecně ji doporučuje a cílí většina centrálních bank. Určité inflační očekávání rozhodně existuje, ale i z důvodů zkoumaných v behaviorální ekonomii snášíme stagnaci našich mezd v prostředí rostoucích cen daleko lépe, než bychom snášeli klesající mzdy v prostředí nulového růstu cen.
Foto: Rūdolfs Klintsons