Před pročtením tohoto článku zkuste vymyslet, jak byste definovali spravedlnost. Možná váš „Systém 2“ (nutnost zamyšlení) více zaměstná definování spravedlivé daně? Vyřčení slov „to je nespravedlivé“ je snazší než rozpoznání a definice toho, co opravdu „spravedlivé“ je. Možná proto se s pojmem spravedlnosti (zde ve významu též férovosti) setkáme napříč obory jako politologie, filozofie, sociologie a (samozřejmě) ekonomie, ale jeho podstata nám může uniknout. I spravedlnost je v představě Akerlofa a Shillera jedním z elementů Animal Spirits.
Kapitalismus a volný trh umožňují (ve většině případů) prodávat zboží s cenovkou téměř libovolnou – roste-li poptávka, poroste i cena. V tom se ale do otázky ospravedlnitelnosti vloudí právě ona spravedlnost a míříme k formulaci otázky – za jakých podmínek se bude na straně poptávky tato zvýšená cena zdát spravedlivá? Kahneman, Knetsch a Thaler významně přispěli k zodpovězení této otázky díky experimentům s „obhajobou“ zvýšené ceny sněžných lopat den po sněhové kalamitě – poptávka roste, ale zvýšit cenu prý fér není.
Zůstaňme v České republice a zeptejme se, zda média a televizní diváci cítili nespravedlnost, když informovala, resp. přijímali zprávy o „raketovém“ růstu cen roušek a potřebě zastropování. Vše probíhalo dle základní ekonomické teorie, ovšem do hry vstoupily také „živočišné pudy“ – nejen cit pro (ne)spravedlnost na straně poptávky, ale i nepoctivost a zlá vůle na straně nabídky.
Na takovou nespravedlnost má člověk vnitřní detektor. Oproti tomu definovat spravedlivé řešení těchto situací je už za hranou naší hospodské vše-znalosti. Nebojte, je to za hranou většiny z nás. Obecná maxima v představách Kanta je nemravně elegantní, leč pro dnešního čtenáře složitě popsaná myšlenka, v Teorii spravedlnosti pak Rawlsem dále rozvíjená. V ekonomii, kterou pro většinu z nás zprostředkovává spíše politika, je otázka spravedlnosti velmi citlivým tématem, přesto se četné akademické výzkumy a články nedostávají do ekonomické teorie v učebnici snadno, jelikož spravedlnost je spíše otázka filozofická či sociologická. Spravedlivé zdanění doplňte-čeho, spravedlivá alokace zdrojů, spravedlivá cena práce, je cena daného aktiva spravedlivá, je výkupní cena kávy spravedlivá?
Nežijeme život, který je fér. Nahodilost, nejistota i štěstí mají velký podíl na úspěchu (či neúspěchu) spousty z nás. K tomu by měl Taleb určitě co dodat. Otázka nerovnosti rovnosti byla, je a bude přítomna ruku v ruce s našimi Animal Spirits. Kapitalismus je cesta ke zdravé soutěživosti, i to nás žene v před. Nefér chování může být regulováno podmínkami hry. Jak Akerlof a Shiller konstatují, „lidi rozčiluje, když nabydou dojmu, že jiní se fér nechovají,“ a pokud je možná určitá seberegulace, jsou schopni vyvinout až překvapivé úsilí k potrestání nespravedlivého chování (tento princip „býti fér“ zkoumal kdysi Fehr).
Jak zmínil Sedláček – výrok o tom, že by ekonomie měla být pozitivní, je výrok normativní. Lidé jsou ovlivněni živočišnými pudy a možná i proto, že ekonomie byla vymyšlena lidmi, si zatím definitivně nerozmyslela, jakou má být. Cit pro (ne)spravedlnost však bude vždy ovlivňovat naše lidské chování.