V neděli 12.srpna těsně před půlnocí oficiálně skončily třicáté novodobé olympijské hry, a jak tiše hasnul jeden ze symbolů sportovního zápolení, olympijský oheň, mnozí ekonomové a analytici v duchu počítali jakže, ta vysněná olympiáda Británii a evropské ekonomice vůbec, pomůže. Zdá se, že nijak moc.
Olympijské hry. Dnes monstrózní akce, vyžadující obří investici. Když náklady na pořádání olympijských her v Pekingu před čtyřmi roky vyšplhaly na astronomických 630 miliard korun, mnozí se báli, kam až toto šílenství v obřích nákladech dospěje. Naštěstí Londýn zařadil zpátečku a dokázal, že i s třetinovým rozpočtem oproti čínským pořadatelům se dají uspořádat kvalitní a moderní olympijské hry.
Pořádání takové sportovní akce, vždy vyvolá určitý dopad na ekonomiku dané země. Je na pořadatelích jak se vypořádají s problémy, které olympiáda přináší. Je jasné, že například investice do infrastruktury mají další přidanou hodnotu. Novou trasu metra budou cestující využívat i po skončení her, po nové dálnici se bude i nadále jezdit. Horší je to se sportovišti. Je hezké, že pořadatel miliardovou investicí postaví pěkný stadion pro lukostřelce, kam se vejde 15000 lidí. Naskýtá se nám tak otázka, co s takovým stationem po skončení her. Takový stadion těžko bude hledat uplatnění a fixní náklady na jeho udržování ničí ekonomický příjem her i dlouho po jejich ukončení. Londýn se poučil. Nechme stranou čínské hry, v říši Středu platí úplně jiná ekonomická pravidla než v našich končinách, ale odstrašujícím příkladem ekonomického propadáku byly, nebo vlastně ještě jsou hry v roce 2004 v Aténách. Dodnes v je v Řecku mnoho sportovišť, která byla nákladně postavena nebo zrekonstruována, a teď se pozvolna rozpadají bez rozumného užitku. Rozšířený je i názor, že pořádání her zasadilo Řecku tu příslovečnou poslední ránu, která ho postrčila na spirále pádivého zadlužení. Pro Řecko bylo pořádání olympijských her ekonomickou sebevraždou.
O čtyři roky později to vypadalo úplně jinak. Čínská ekonomika jela na plné obrátky, roční růst HDP převyšoval ostatní světové vyspělé ekonomiky a nebylo tedy divu, že se Číňané vypořádali s organizací her opravdu velkolepě. Asi nikdo nezapomene na slavnostní zahájení, které svou monstrózností a obřími náklady zůstane na dlouho nepřekonáno. Jen stavba olympijského stadionu, známého „Ptačího hnízda“ přišla na 7 miliard korun. Hodnotit ekonomický dopad na čínské hospodářství lze velmi těžko, Čína spíše využila olympiádu k obří reklamě své země, snažila se ji více otevřít a změnit negativní cítětí své zěmě, hlavně u obyvatel demokratické části světa. Zdá se, že v tomto ohledu to byla dobrá investice, neboť po roce 2008 slýcháme o problémech lidských práv v Číně méně a méně a o problematickém Tibetu jakbysmet.
Londýn připravoval olympiádu uprostřed vrcholící ekonomické krize, která Velkou Británii také postihla. Mnozí ekonomové se chytali her jako stébla, viděli v nich možnost nastartování britské ekonomiky. Že to nebude tak růžové, dokázala pár měsíců před tím jiná větší sportovní akce. V červnu pořádaly společně Polsko a Ukrajina fotbalové Euro. Po sportovní stránce to byl velmi vydařený šampionát, ale po stránce ekonomické už to tak slavné nebylo. Ekonomický přínos mistrovství je odhadován na velmi malý až mizivý, ba je obava, aby celá akce neskočila ekonomickou ztrátou.
Je pravda, že na zhodnocení celkového ekonomického přínosy olympiády budeme muset ještě čekat, ale z makroekonomického pohledu je už dnes víceméně jasné, že londýnská olympiáda s hospodářskou recesí v Evropě příliš nepohnula. Podle předběžných počtů se třicáté hry nezařadí mezi ekonomicky nejúspěšnější, ale nebude se též jednat o propadák. Bude také záležet jaké všechny faktory budou do bilance započteny. Již před olympiádou pozitivně ovlivnily HDP investice do infrastruktury, během her pak vyšší obsazenost hotelů. Zatímco teď bude následovat klasický poolympijský útlum. Oblast, kterou olypiáda zasáhla je ale daleko větší. Například během her došlo k naprostému útlumu kongresové turistiky, kdo by také v této době přecpaných hotelů a problémů s dopravou pořádal v Londýně kongres?
Pokud přijmeme fakt, že po ekonomické stránce olympijské hry nezahnaly přízrak hospodářské recese, musíme hledat jiné pozitivní faktory přínosu her. A když selže ekonomika, musíme zpátky k lidem. Bezesporu velký přínos měly hry v oblasti sociologie. Už jen to, že obyvatelé Spojeného království mohli na 17 dnů zapomenout na hospodářské problémy a přivítat sportovce celého světa, je velmi pozitivní přínos. V globálním pohledu se Londýn velmi úspěšně zhostil pořádání her, připomenutí toho, že i uprostřed krize je země jako Velká Británie upořádat tak velkou akci a v neposlední řadě dokázala, že disponuje velkou zásobou kvalitního lidského kapitálu, a to může mít velmi pozitivní efekt na další ekonomický vývoj. Je jen otázka, zda tento „rozesmátý“ start Británie využije a jak z něj může čerpat „unavená“ Evropa.