I letos se více než 10 400 studentů vysokých škol z celé ČR zúčastnilo studie TOP Zaměstnavatelé. Vysokoškoláci tak dali jasně najevo, u kterých společností by po ukončení studia pracovali nejraději. Zástupcům firem, které se umístily na předních příčkách průzkumu TOP Zaměstnavatelé 2017, jsme položili několik otázek. Jejich znění je podobné otázkám, na které jste ve studii odpovídali vy, studenti. Nyní máte jedinečnou možnost porovnat svůj názor s pohledem odborníků z praxe.
Jméno a příjmení respondenta: Iveta Vránová
Společnost: Heineken Česká republika, a.s.
Pozice: Controller
Vystudovaná vysoká škola a zaměření: VŠE – Podniková ekonomika a management
Doba od absolutoria: 2,5 roku
Jméno a příjmení respondenta: Ing. Jan Brabec, MBA
Společnost: Heineken Česká republika, a.s.
Pozice: Area Sales Manager pro On-trade
Vystudovaná vysoká škola a zaměření: Vysoká škola ekonomie a managementu – Marketing, Management firem
Doba od absolutoria: 2,5 roku
Jak byste zhodnotili své studijní výsledky během studia na vysoké škole?
Iveta Vránová: Ke studiu na VŠE jsem přistupovala zodpovědně, ale mezi premianty jsem rozhodně nepatřila. Během studia jsem získávala praxi pro budoucí povolání, zároveň jsem se věnovala i mimoškolním aktivitám, takže jsem se rozhodla jít spíše za modrým než červeným diplomem.
Jan Brabec: Během svého studia na VŠ jsem nikdy nepovažoval za důležité, zda zápočty nebo zkoušky z různých předmětů složím v co nejkratším možném čase a s co nejlepším výsledkem. Záleželo mi však na tom, abych svůj čas věnovaný studiu zaměřil zejména na ty oblasti, které jsem považoval za důležité s ohledem na můj budoucí profesní život.
Na jaké úrovni jste v posledním ročníku vysoké školy hovořili anglicky?
Iveta Vránová: Poslední ročník jsem si trochu zpestřila a před složením státní zkoušky jsem odjela na 8 měsíců do Austrálie. Tam se moje angličtina výrazně zlepšila jak po formální, tak neformální stránce. Mezi klokany jsem si rovnou udělala zkoušku FCE a studovala dál na CAE. Takže má angličtina se na konci studia blížila k úrovni C1.
Jan Brabec: Angličtinu jsem se učil samozřejmě na základní a střední škole, kde jsem se naučil angličtinu, která mi kromě slovíček do běžného života moc nedala. Podle mého názoru to, že člověk umí angličtinu na jisté úrovni, ať už B, B2 apod., ještě nutně neznamená, že se domluví nebo že se nebojí mluvit. K tomuto názoru jsem dospěl poté, co jsem složil státní jazykovou zkoušku z angličtiny. Nedlouho poté jsem odjel na 7 týdnů pracovat na Havaj a zjistil, že se dá mluvit i bez složité gramatiky. Nejdůležitější je rozumět, mluvit se člověk naučí po nějaké době přirozeně sám, pokud se pohybuje v prostředí, kde se nemluví jinak než anglicky. Stejně tak „mluvit“ zapomene, pokud cizí jazyk nepoužívá.
Chtěli jste po dostudování vysoké školy pracovat ve stejném oboru, který jste studovali?
Iveta Vránová: Ano, vždy mě bavila matematika, posléze finance, takže má volba byla jasná. Avšak finance jako takové jsou velmi široký pojem a vybrat ten správný obor už byl větší oříšek. Na pozici controllera jsem pak narazila spíše náhodou.
Jan Brabec: Vzhledem k tomu, že mým hlavním oborovým zaměřením byl marketing a management firem, věděl jsem, že chci po škole hledat práci právě tímto směrem. Více mě to táhlo k marketingu, ale přišla příležitost z Heinekenu začít pracovat v obchodním oddělení. Po nedlouhém zvažování jsem se rozhodl, že začátek své kariéry začnu právě zde. Důvod byl jednoduchý, základním pravidlem marketingu je orientace na konečného spotřebitele. A kde jinde bych se měl s konečných spotřebitelem setkat, než právě při komunikaci a obchodních jednáních s našimi zákazníky. Navíc cesta z obchodu do marketingu je jednodušší než cesta opačným směrem.
Věděli jste již na vysoké škole, jaký typ práce chcete vykonávat – zda budovat kariéru v zaměstnaneckém poměru, nebo samostatně podnikat? Proč jste se rozhodli pro zaměstnanecký poměr?
Iveta Vránová: Zaměstnanecký poměr pro mě znamená určitou jistotu, která mi vyhovuje. Díky této jistotě jsem pak klidnější a nebála bych se nyní začít i nějaké vlastní podnikání ve svém volném čase.
Jan Brabec: Samozřejmě, že asi jako každý student ekonomie jsem přemýšlel, kde a v čem začít podnikat. Nicméně začít podnikat vyžaduje především dobrý nápad, finanční prostředky a ochotu nést riziko vedoucí z podnikání. Je pravda, že pár příležitostí jsem během studií měl, ale právě míra rizikovosti a nejistoty pro mě zatím vždy nebyly dostatečně akceptovatelné.
Získávali jste již při studiu nějaké pracovní zkušenosti? Jak náročné to bylo v kombinaci se studiem?
Iveta Vránová: Jako správný workoholik jsem měla při studiu práce rovnou dvě. První jsem si vybrala z důvodu získání praxe pro budoucí povolání, druhá naopak souvisela s mými volnočasovými aktivitami a vzdělávala mě v tak zvaných „měkkých dovednostech“. Skloubit obojí se studiem bylo chvílemi velmi náročné, ale s dobrým time managementem se dá zvládnout i nemožné. :-)
Jaká byla Vaše očekávaná hrubá nástupní měsíční mzda do absolventského zaměstnání během posledního ročníku vysoké školy? Od čeho jste částku odvodili?
Iveta Vránová: Má očekávaná hrubá mzda po studiu byla ve výši 25 000 Kč. Udělala jsem si menší průzkum trhu – kolik je průměrná mzda absolventů ve financích, v Praze, kolik nabízí jaké firmy atd. Z tohoto průzkumu mi výše zmíněná částka vyšla jako adekvátní pro absolventa.
Jan Brabec: Mé očekávání mzdy po absolvování VŠ se odvíjelo zejména s ohledem na to, že jsem studiu musel „obětovat“ své náklady ušlé příležitosti. Při zvažování toho, kolik bych si měl u pohovoru říci peněz, jsem vycházel přesvědčení, že místo 5 let studia jsem mohl normálně chodit do práce na HPP a vydělávat si např. 20 000 Kč hrubého, což za pět let dělá 1 mil 200 tisíc Kč. S tímto vědomím jsem věděl, že nenastoupím do práce, kde bych v začátcích nedosáhl alespoň na průměrnou mzdu, která se v té době pohybovala okolo 23 000 Kč, navíc s možností kariérního růstu.
Kontaktovali jste svého současného zaměstnavatele přes nějakou sociální síť? Pokud ne, chtěli byste v posledním ročníku vysoké školy tuto možnost mít?
Iveta Vránová: Svého zaměstnavatele jsem přes sociální síť nekontaktovala, ale tato možnost už tu myslím dávno je – LinkedIn.
Jan Brabec: Ne, Heineken jsem kontaktoval mailem v návaznosti na pracovní nabídky zveřejněné na webových stránkách. V dnešní době si však dokáži představit, že bych pomocí sociální sítě, případně aplikace v telefonu poslal životopis do různých společností. Vždyť dnes jsou už aplikace téměř na všechno.
Jakým způsobem jste získávali tipy na nabídky zaměstnání? Z jakého zdroje jste se dozvěděli o současném zaměstnavateli?
Iveta Vránová: Heineken zveřejňuje nabídky práce na portálu Jobs.cz, kde jsem ji objevila i já. Zajímavé nabídky zaměstnání jsem dostávala i od personálních agentur a prostřednictvím LinkedIn a samozřejmě od kamarádů, kteří za doporučení vhodného kandidáta mohou od své firmy získat i tzv. „refferal bonus“.
Jan Brabec: Při hledání práce jsem si vytipoval společnosti, které pro mne byly zajímavé, šel na jejich webové stránky za účelem zjistit, zda někoho zrovna nehledají, a rozeslal životopisy. Měl jsem štěstí, že Heineken byl mezi prvními a že odpověď z HR byla takřka okamžitá – dá se říci, že do druhého dne.
Jaké akce pořádané společnostmi pro studenty Vás na vysoké škole zajímaly? Myslíte si, že akce pořádané společnostmi jsou pro studenty přínosné?
Iveta Vránová: Několikrát jsem se zúčastnila různých odborných prezentací a workshopů na půdě naší školy (př. ČSOB, EY) a vždy byly velice zajímavé a přínosné. Navštěvovala jsem i různé přednášky zajímavých osobností či různé kluby (př. Club 307), kde jsme dostávali tipy, jak vylepšit svůj životopis a stát se pro společnosti zajímavějším kandidátem.
Jan Brabec: Rozhodně si myslím, že akce jednotlivých zaměstnavatelů pro studenty mohou být přínosné, nicméně by měly být zaměřené specificky a šité na míru danému oboru studia. Studenti by měli dostat možnost nahlédnout do běžného pracovního procesu, aby si dokázali představit, co je v reálném životě čeká. V opačném případě je to pro studenty ztráta jejich času, který by mohli využít užitečněji a vše podstatné si za mnohem kratší dobu najít na internetu.
Čemu dáváte ve svém zaměstnání přednost? (Vybraná možnost označena tučně, *komentář dotazovaného)
Iveta Vránová:
1) Jistota, stabilita vs. Změna
2) Tvůrčí přístup vs. 2) Používání známých, předem daných postupů
3) Soutěživé vs. Přátelské prostředí
4) Práce na jednom místě vs. Časté cestování
*práce na jednom místě s občasným cestováním
5) Teoretické vzdělávání vs. Získávání zkušeností z praxe
6) Stálé, za všech okolností garantované platové ohodnocení vs. Nižší fixní složka platu + neomezená výše pohyblivé složky závislá na osobním výkonu
7) Náročná pracovní pozice vs. Rovnováha mezi prací a volným časem
8) Strategické, dlouhodobé úkoly vs. Operativní, krátkodobé úkoly
*vyváženost úkolů :-)
9) Úzká specializace vs. Získávání obecných dovedností
10) Sdílení odpovědnosti v týmu vs. Přijetí vedoucí role
11) Samostatná práce vs. Spolupráce v týmu
*v menším týmu
Jan Brabec:
1) Jistota, stabilita vs. Změna
2) Tvůrčí přístup vs. Používání známých, předem daných postupů
3) Soutěživé vs. Přátelské prostředí
4) Práce na jednom místě vs. Časté cestování
5) Teoretické vzdělávání vs. Získávání zkušeností z praxe
6) Stálé, za všech okolností garantované platové ohodnocení vs. Nižší fixní složka platu + neomezená výše pohyblivé složky závislá na osobním výkonu
7) Náročná pracovní pozice vs. Rovnováha mezi prací a volným časem
8) Strategické, dlouhodobé úkoly vs. Operativní, krátkodobé úkoly
9) Úzká specializace vs. Získávání obecných dovedností
10) Sdílení odpovědnosti v týmu vs. Přijetí vedoucí role
11) Samostatná práce vs. Spolupráce v týmu
Museli jste se přestěhovat za prací pro současného zaměstnavatele ze svého rodného města? Pokud ano, proč jste se rozhodli přestěhovat?
Iveta Vránová: Mám to štěstí, že jsem se stěhovat nemusela a můj současný zaměstnavatel sídlí v dojezdové vzdálenosti do 30 minut.
Jan Brabec: Ne, nemusel jsem se stěhovat a raději bych dojížděl každý den 100 km do Prahy za prací, než abych se musel vzdát svého domova. Důvod je prostý, potřebuji ke svému životu naše Jizerské hory, kam si člověk může v zimě zajet na běžkách nebo v létě na kole „dobít baterky“. Výhodou bylo, že i moje přítelkyně našla po VŠ práci v Jablonci, o to bylo naše rozhodování jednodušší.
Kolik času denně dojíždíte do práce v jednom směru? Kolik času by pro Vás představovalo snesitelné maximum?
Iveta Vránová: Denně dojíždím cca 20 minut do práce, což je pro mne ideální stav. Snažím se mít vše v dojezdové vzdálenosti do 30 minut.
Jan Brabec: Vzhledem k mé práci je to různé, ale nedělá mi problém jezdit párkrát za týden přes 200 km do práce, ať už za našimi zákazníky, nebo do kanceláře v Krušovicích. Čas potřebný na cestování pro mě v současné době není až tak podstatný, a to s ohledem na to, že prozatím nemáme děti. Důležitější jsou pro mne náklady, které by byly spojené s dojížděním.
Chtěli byste strávit část své budoucí kariéry v zahraničí?
Iveta Vránová: Ano, láká mne to. Je to skvělý způsob, jak získat praxi v zahraničí, zlepšit si znalosti daného jazyka, jak získat nové znalosti v oboru a dost často je praxe v zahraničí podmínkou pro získání vyšší pozice ve firmě.
Jan Brabec: To je velmi těžká otázka, na kterou se obtížně odpovídá ve chvíli, kdy přede mnou není konkrétní nabídka. Samozřejmě, že by mě to lákalo, nicméně existuje mnoho důvodů pro a proti, které bych musel vzít při rozhodování v úvahu (přítelkyně a její zaměstnání, rodina, přátelé apod.).
Rozdělte, prosím, 100 procent mezi následující oblasti podle toho, jak jsou pro Vás důležité.
Iveta Vránová: Dávám všem rovnoměrný poddíl, jelikož jsou to 4 nejdůležitější oblasti ve firmě, a jakmile s jednou z nich není člověk dlouhodobě spokojen nebo nejsou naplněna jeho očekávání, tak to může být důvod k ochodu ze společnosti. Nikdo nechce dělat práci, která ho nebaví, s lidmi, se kterými si nerozumí, za podprůměrných platových podmínek pro společnost, která má špatnou pověst. :-)
a) Odměňování a možnost růstu ve firmě
25 %
b) Pověst a image firmy
25 %
c) Pracovní náplň
25 %
d) Lidé a kultura ve firmě
25 %
Jan Brabec:
a) Odměňování a možnost růstu ve firmě
20 %
b) Pověst a image firmy
15 %
c) Pracovní náplň
25 %
d) Lidé a kultura ve firmě
40 %