Za jeden z klíčových bodů, které jsou uváděny při diskuzích o regulaci či neregulaci sdílené a digitální ekonomiky, je považována ochrana spotřebitelů. Na kolik jsou však regulace opravdu v zájmu spotřebitelů? Nad tím se pod záštitou Spotřebitelského fóra u kulatého stolu v Praze zamýšleli zástupci mnoha organizací samosprávy, státní správy a podnikatelského prostředí.
Cílem kulatého stolu bylo podpořit hlas českých spotřebitelů. Jedním z klíčových bodů bylo také přispět v diskuzi k vymezení role státu a jeho vměšování se do odvětví digitální a sdílené ekonomiky. Celé setkání proběhlo pod záštitou státního tajemníka pro evropské záležitosti a koordinátora digitální agendy Tomáše Prouzy.
Je vůbec třeba spotřebitele chránit?
První blok akce začal sérií přednášek, které zahájil prezident italského spotřebitelského fóra Antonio Longo. Ten v krátkosti nastínil důvody, které vedly k založení fóra na apeninském poloostrově. Za ty nejdůležitější lze považovat snahu o otevřený dialog a zejména potřeba rychlejšího řešení sporů, kdy Longo považuje soudní cesty za příliš zdlouhavé.
Celým prvním blokem přednášek se nesla klíčová otázka, zda je třeba vůbec spotřebitele před něčím chránit. Zástupkyně státního tajemníka pro evropské záležitosti ČR Lucie Šestáková zastává názor, že koncept klasického spotřebitele, jak ho vnímáme v offline světě, je již překonaný. „Role spotřebitele v dnešním světě je mnohem méně jednoznačná, než jak tomu bylo ještě před několika lety,“ tvrdí Šestáková.
Podle poslankyně Evropského parlamentu Dity Charanzové spotřebitelé nepotřebují ochranu. I ona souhlasí s tím, že role spotřebitelů se radikálně proměnila a je to právě spotřebitel, který je hnací silou dnešních procesů. Charanzová dokonce celé téma otáčí, když říká: „Otázkou není, zda spotřebitele chránit, ale naopak jak ho vtáhnout ještě více do centra dění.“
Otevírací blok poté zakončil svojí řečí ředitel pro výzkum Centra ekonomických a tržních analýz Aleš Rod. Ten představoval ryze liberální pohled na celou problematiku sdílené a digitální ekonomiky. Podle něho je třeba dávat velký pozor na to, aby se nám ochrana spotřebitele nevymkla z rukou. Rod také apeloval na snahu o vytvoření většího tlaku na samostatnost a odpovědnost každého spotřebitele. Připustil však, že nelze rezignovat na jakoukoli snahu o ochranu spotřebitele, která je potřebná zejména v okamžicích, kdy je třeba odstraňovat informační asymetrii, tedy informační výhodu na straně nabídky.
Jak srovnat podmínky?
Výraznější diskuze se rozvinula až v třetím panelu nazvaném „finanční služby v digitální ekonomice“. Svojí krátkou řečí celý blok odstartovala náměstkyně ministra financí ČR Lenka Dupáková. Na její řeč reagovaly zejména zástupce bankovního sektoru, Pavel Kolář z Československé obchodní banky a kolegové z České spořitelny Gálík a Bartoš. Posledně zmiňovaný připomínal, že přílišná regulace finančního sektoru a zejména velkých bank nakonec může vést ke ztrátě konkurenceschopnosti domácích bank ve vztahu k zahraničním.
Ondřej Gálík připomínal, že není možné mít silně regulované obchodní banky a nové finanční společnosti ponechat bez výraznějšího dozoru. „Silná regulace bankovního sektoru vytváří problém pro banky, kterým se poté těžko konkuruje některým nově vznikajícím společnostem, jejichž náklady jsou díky slabší regulaci o mnoho nižší“ vysvětloval svoji myšlenku šéf mobilního bankovnictví České spořitelny.
Pavel Kolář jeho slova doplnil, když řekl, že podvodné a špatné společnosti mohou ohrozit pověst celého finančního sektoru. A jak je známo, je to právě důvěra, na které celý finanční byznys stojí. Veskrze se však diskutující z tradičního bankovního byznysu shodli, že konkurenci v podobě fintech společností vítají, jelikož přináší mnohé inovace.
Regulovat či deregulovat?
Celou diskuzi svým závěrečným slovem zakončila prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu Marta Nováková. Ta vyzvala všechny zainteresované strany k tomu, aby podobné diskuze probíhaly stále častěji. Výzvy, příležitosti a problémy, které s sebou sdílená ekonomika v budoucnu přinese, si již dnes zasluhují výraznou pozornost. Zejména je však třeba, aby k situaci přistoupili zodpovědně lidé, kteří mají pravomoci věci správným rozhodnutím podpořit, avšak také celou inovační vlnu zbytečnými regulatorními překážkami zadusit.
Jak tvrdí Aleš Rod, na sdílenou a digitální ekonomiku lze nahlížet v kontextu narovnání regulatorních podmínek s již zažitými společnostmi ze dvou úhlů pohledu. Buď vyvineme snahu o našroubování sdílené ekonomiky a digitálního byznysu do starých regulatorních opatření, čímž hrozí, že potenciál těchto inovací ve velkém zadusíme. Nebo lze jít cestou určité deregulace, tedy uvolnění některých regulatorních opatření, které klasickým podnikům brání být společnostem fungujícím na principu digitalizace či sdílené ekonomiky konkurenceschopnými. Tím se srovnají podmínky nově vznikajících společností s těmi tradičními. Ani toto řešení však není bezchybné a pro někoho nemusí být řešením ideálním.