9.prosince 2012 začal platit nový jízdní řád na železnici a český cestující se dočkal jedné velké novinky. Na trať Praha-Ostrava vyrazil Leo Express a zvýšil tak konkurenci na naší nejvytíženější trase. Co na to cestující? Může získat, nebo je v pozadí něco špatně?
I jiná volba než ČD
České dráhy, jméno, které mnozí vysloví jen se skřípěním zubů. Těžko hledat u nás společnost, na kterou jsou ve společnosti tak rozporuplné názory. Doposud sice mohl člověk ČD nesnášet, ale pokud chtěl jet vlakem, nezbývalo než využít nabídku této společnosti. Ale časy se mění. Na trasu, kde se očekává největší "vývar", se po mnoha letech probojovala konkurence. Radim Jančura probořil tabu a jeho „žluté“ soupravy už několik let brázdí koleje mezi Prahou a Ostravou. Teď k němu přibyl ještě Leo Express, což konkurenci ještě zvýšilo. Na první pohled pro cestujícího jenom dobře.
Konkurence rozhýbala nabídku služeb
Konkurence je hybnou silou ekonomiky, o tom není sporu. Vstupem dalšího dopravce na trati, kde České dráhy provozují svoji vlajkovou loď Pendolino, došlo k pronikavému zlepšení služeb. Jen co Student Agency spustila internet ve vlacích, najednou i u našeho největšího dopravce najednou objevili možnosti wifi připojení ve svých vlacích. Jančura přišel se stewardy pro každý vagón soupravy, ČD ihned kontrovaly vlakuškami. A vstup dalšího dopravce určitě přinese další a další vylepšení, které bude jen plusem pro cestující.
Železniční doprava není jako prodej housek
Normální konkurenční prostředí, jásají liberální ekonomové. Dojde k boji o cestující a cena jízdenky se bude určovat nabídkou a poptávkou. Jenže je tu jedno velké ALE. Provozovat železniční dopravu není jako prodávat housky. Má svá skrytá i viditelná omezení, které sice se přímo cestujícího nedotknou, ale mohou mu znepříjemnit život z druhé vlny.
Kapacita kolejí není nafukovací
Tak nejdříve: železniční trať má určitou kapacitu, není nafukovací. A když se po ní bude prohánět několik vlaků několika dopravců, kteří ve své soupravě povezou menší počet lidí za cenu toho, aby jezdily co nejčastěji, pak nevystačí kapacita, třeba na příměstskou dopravu. Cestující se obtížněji budou dostávat do/ze zaměstnání, do/ze škol. A nesmíme také zapomenout na nákladní dopravu. Už v této chvíli „procpat“ nákladní vlak v přepravní špičce mezi Prahou a Kolínem je téměř nemožné. A pokud bude docházet ke zpožděním železničních dodávek, kudy příště pošle objednavatel svou dodávku? Kamionem po silnici? Asi ano.
Může konkurence přinést rušení spojů?
Dalším problémem železniční dopravy je ten fakt, že drtivá část spojů je dotována. Ať už státem, pokud jde o dálkovou dopravu, nebo kraji - v té regionální části. A když stát uvidí, že na trati Praha-Ostrava se prohání velké množství spojů, které nedotuje, bude předpokládat, že se uživí a nebude logicky vidět problém v tom, že tuto trať v dálkové dopravě přestane dotovat.
Jenže soukromník, který potřebuje vydělat, zastaví jen tam, kde očekává velký počet potenciálních cestujících. Víte, ono se to nezdá, ale takové zastavení a rozjezd vlakové soupravy není levnou záležitostí. Tím pádem měnší destinace na trati nemají šanci, že u nich soukromník zastaví a musí spoléhat na dotované „státní“ vlaky. Jenže ty stát přestane platit a dopravce (České dráhy) je zruší jako nerentabilní.
Příkladem budiž Ústí nad Orlicí, kde zastavovala Student Agency, ale od nového jízdního řádu již nezastavuje, prý se to nevyplatí. Takže spoléhat se na volný trh není zas tak dobré.
Co budoucnost?
Budoucnost je jasná, o tom není pochyb. Švýcarsko náš vzor. Jeden lístek pro autobusy, vlaky, lodě atd… Jízdní řád, který je tak vyladěn, že se prakticky několik let nezměnil, zaručené přípoje a návaznosti.
No, k tomu vede ještě dlouhá cesta, zatím si musíme projít obdobím, kdy budou dopravci proti sobě tvrdě bojovat, na čemž vydělá jedna skupina cestujících. Ale ta druhá bude trpět.