Ekonomická krize si začíná vybírat daň i v automobilovém průmyslu. Toto odvětví přitom drží mnoho evropských ekonomik: na výrobu aut je napojen dlouhý řetězec výrobců, dodavatelů a subdodavatelů a ti všichni zaměstnávají mnoho lidí, platí sociální poplatky a odvádějí daně. Při zhroucení koncového článku řetězu se pak jako pověstné domino položí i zbytek společností závislých na produkci aut.
Prodej aut padá...
Nedávno na světlo vyšly statistiky, které dokazují nejhorší prodeje aut za posledních deset let. Na tuto skutečnost již musí automobilky rychle zareagovat. Už dříve mnohé z nich přiznávaly potíže s odbytem a mluvily o přebytečných kapacitách. Ovšem čísla o prodeji nakonec byla horší než černé předpovědi. Automobilový průmysl tak čeká velké zemětřesení. Je na čase, některé továrny jsou již pod hranicí rentability: italský FIAT už dal svým zaměstnancům neplánované volno, o podobném kroku uvažují u Opelu, ale daleko nejhůř je na tom francouzské PSA. Jako hlavní viník krize je nejčastěji zmiňována krize eurozóny a ukazuje se, že právě automobilový průmysl bude největším postiženým mimo oblast finančnictví.
Prodej aut nezadržitelně klesá. Nejhůř na tom jsou slabé ekonomiky, které se potýkají s hospodářskými problémy. Je to logické - první věcí, kterou zchudlý Řek nebo Španěl vyškrtne ze seznamu nákupů na příští rok, bude auto. V Řecku a Portugalsku tak spadl prodej aut až o 40 procent, přičemž už původní porovnávané číslo bylo samo o sobě hodně nízké.
Na druhou stranu ekonomiky, které se drží stranou krize, nebo jí nebyly až tak zasaženy, si drží loňskou hranici nebo dokonce hlásí, že prodej aut vzrostl. To je případ Německa, kde automobilka Mercedes úspěšně nastoupila na trh s posledním modelem (kompaktní model třídy A), který teď nestíhá produkovat v dostatečném množství. Mercedes ohlásil za poslední rok zisk 1,4 miliard dolarů. BMW zase vsadila na svůj model „mini“ a zdá se, že úspěšně. V Čechách prodej aut v červnu oproti minulému roku klesl pouze o necelých deset procent.
Šrotovné stačit nebude
Jak z problému ven? Určitou pozitivní práci udělaly různé pobídky od jednotlivých národních vlád, například u nás tak populární „šrotovné“. Tyto „záplaty“ ale nepomáhají v dlouhodobém horizontu, například právě vzrůstající přebytky výroby se tím jen posouvají a situace se neřeší. Prodej aut se sice drží v jakési kondici, ale jde spíš o přežívání na přístrojích.
Ekonomické zákony velí tvrdší přístup a pravděpodobně k němu brzy dojde. Jediným způsobem, jak přežít, je uzavřít fabriky. Některé výrobní linky totiž produkují někde v oblasti 60 až 70 procent svých kapacit, což je velmi málo. Na mírný zisk je třeba zvýšit produkci alespoň na 75 % výrobní kapacity. První, kdo toto pochopil, je automobilka Opel (vlastní ji americké GM) a plánuje zavření fabriky v německé Bochumi, snaží se restrukturalizovat svůj finanční plán, mluví o propouštění přebytečných zaměstnanců. Opel, dřív tak úspěšná značka u zákazníků ze střední vrstvy, svému majiteli již deset let nevydělává. GM vůbec nemá v Evropě šťastná léta, připomeňme jen frašku s prodejem Saabu, který loni zkrachoval.
O pomoc se volá do Bruselu
Nejhorší situace je asi u francouzských vlajkových lodí ekonomiky Peugotu a Citroënu (koncern PSA). Toto konsorcium nedávno ohlásilo ztrátu astronomický 809 miliónů eur. Razantní kroky už tedy na sebe nemohou déle čekat. Všechno spěje k uzavření továrny v Alunay, tímto krokem chce PSA ušetřit až 1,5 miliardy eur. I tak PSA očekává, že provozní cash-flow zůstane nejméně do konce roku 2014 v červených číslech. Peugot v reakci na neuspokojivé hospodářské výsledky už prodal své honosné sídlo v Paříži a zcela utlumil investice do vývoje. Třetí francouzská automobilka Renault je navenek zatím v klidu, ale jen to, že výrobce na poslední chvíli zrušil představení svého modelu Clio na prestižním autosalonu v Ženevě, o něčem svědčí. A italský gigant Fiat hlásí o 17% nižší prodej.
Nakonec muselo přijít nevyhnutelné, jako mantra všech krachujících velkých společností se objevuje zásah Evropské unie. I automobilky o něj velmi hlasitě žádají. Situace v Evropě totiž v mnohém připomína situaci v USA v roce 2009, kdy tamější výrobci stáli před krachem a zásahem federální vlády se je podařilo vytáhnout z nejhoršího. Následná státem prosazovaná restrukturalizace automobilky ozdravila. Jak se zdá, zatím spějí k prosperitě.
Další problém rázné změny v hospodaření automobilek je nasnadě: uzavřít továrnu není v Evropě jednoduchá záležitost. Je třeba vyjednávat s obory, vládami a firmu pak ještě čeká placení dalších nákladů do sociálního systému. A tak když PSA oznámilo plán na uzavření fabriky, ozval se velmi výrazně francouzský prezident François Hollande. Peugeot pak ustoupil a místo boje s odbory raději změní náplň výroby ve fabrice. A bude pomáhat propouštěným dělníkům v hledání práce. Jenže to jsou další náklady navíc a ozdravení se ještě zpozdí, nebo k němu vůbec nedojde.
Asijští tygři dobývají Evropu
Hřebíčky do evropské automobilové rakve také tluče agresivní konkurence, hlavně v podobě asijských automobilek. Kia a Hyundai nedávno otevřely továrny v Česku a na Slovensku a agresivní prodejní politikou vytlačují tradiční evropské značky. A zdá se, že velmi úspěšně. Jen za první půlrok ohlásil Hyundai růst zisku o 19,5 procenta oproti loňsku, což v převedení na reálná čísla znamená zisk v hodnotě 90,7 miliard korun (!). Tady je potřeba upozornit, že se jedná o celosvětový součet a že data jen pro Evropu nejsou dostupná.
Ovšem i v korejské automobilce tuší problémy a v předstihu se na ně připravují. Podle managementu v druhém pololetí dojde k mírnému propadu prodeje. No, máme se na co těšit…