Bravo! Výborně! Sláva politikům, dokázali „přechytračit“ trh! Snaha o částečnou eliminaci negativních vlivů při výkyvu hospodářského cyklu na trhu práce dostává nejen v České republice nový rozměr. Hlavní myšlenkou tohoto opatření je doplácení části mzdy (v Německu nedávno až 2/3!) zaměstnance ze státního rozpočtu zaměstnavatelům při hospodářské recesi. Jistě šlechetná myšlenka, ale, dámy a pánové, jak rozlišíme strukturální problém od cyklického? A není onen cyklus taky možná tak trošku v ekonomice potřeba?
Princip a cíl
Princip tohoto hospodářsko-politického opatření tkví v tom, že stát bude doplácet určitou část mzdy zaměstnanců zaměstnavatelům, a to tehdy, když dojde k hospodářské recesi, která se dotkne právě jejich odvětví. Čili při snížení poptávky v určité oblasti národního hospodářství nebude nucen zaměstnavatel některé zaměstnance propouštět, jelikož část mzdových nákladů (i třeba ve formě sociálního pojištění) hradí stát, čímž nedojde ke zvyšování nezaměstnanosti. Nebude-li docházet ke zvyšování nezaměstnanosti, nebude také docházet ke zvyšování vyplacených dávek v nezaměstnanosti. Jak prosté, viďte?
Je potřeba si ale uvědomit, že zaměstnavatel má v oblasti snižování mezd (jakožto potenciální ekvivalence propouštění zaměstnanců) značně svázané ruce právě kvůli sterilitě trhu práce způsobené nejen národní legislativou, ale také stanovami ze strany odborů. Nasnadě je tedy myšlenka, proč raději nezpružnit trh práce? Proč nesnížit zdanění práce? (pro pořádek: zdanění práce = daň z příjmu + odvody na sociálním a zdravotním pojištění) Tím bychom ale výrazně snížili prostor pro potenciální lobbistické tlaky, což je přece nežádoucí! Čím nižší příjem do státního rozpočtu, tím nižší výdaje a také menší vliv politicko-ekonomických elit. Samozřejmě za situace, kdy si nehrajeme s deficitními miliardami ve státním rozpočtu a neoslavujeme schodek „pouze“ 100 mld. Kč – dnes již bohužel fiskální omezení příliš neplatí. Ba spíše naopak se tímto opatřením prostor pro lobbistické skupiny otevírá…
Krapet historie
V Německu toto opatření znají již přes 100 let. Modifikace, o níž se teď vedou debaty, byla u největšího zahraničního partnera České republiky použita ale hlavně při nedávné krizi. Státní dotace zde zachránila údajně až milion pracovních míst. Co si budeme nalhávat – každá sranda něco stojí. V Německu dělá účet v přepočtu okolo 140 mld. Kč pro zhruba 1,5 milionu žadatelů. Jistě, německá ekonomika v porovnání s kamarády z evropského bratrstva šlape jako hodinky, ovšem, přátelé, ne vše německé je automaticky také dobré!
Problémem je zde i určitá kontraproduktivita, kdy podniky nejsou nuceny zvyšovat svou efektivitu a snižovat náklady. Je hezké pomáhat podnikům v problémech. Jen si je potřeba uvědomit, že je tato pomoc hrazena ze státního rozpočtu. A hlavním zdrojem příjmů státního rozpočtu jsou samozřejmě daně – daně, které platí kdo? Třeba zrovna ty úspěšné podniky, na jejichž úkor mohou být dotace vypláceny konkurenčním podnikům. Celá řada ekonomů upozorňuje také na fakt, že je tento systém lehce zneužitelný. Jak rozlišíme cyklický charakter poklesu poptávky od strukturálních problémů? Otázka, na kterou nejde zrovna lehce odpovědět…
Český případ
V České republice bylo obdobné opatření zavedeno v tichosti již v roce 2012. Ovšem kvůli striktně stanoveným pravidlům na ně příliš zaměstnavatelů nedosahuje. Nynější návrh, jenž by mohl platit už od ledna příštího roku, by měl být shovívavější. Ze státního rozpočtu by mělo jít v roce 2015 okolo 200 milionů korun (cca 0,00017 % výdajů státního rozpočtu), což jistě není příliš velká částka v rámci státního aparátu. Oficiální vyjádření MPSV zní: „Náklady veřejných rozpočtů na nezaměstnaného činí 109 000 korun. Nezaměstnanost 5 000 zaměstnanců by veřejné rozpočty stála 545 milionů. V období šesti měsíců by úspora rozpočtu tedy činila 362,838 milionu.“ Narážíme zde spíše na principiální otázku. S návrhem přichází pracovní skupina zabývající se dopady ruských sankcí, které by mohly postihnout obchod českých firem ve výši přesahující 2 mld. Kč. Dalo by se spekulovat, zda dojde po uklidnění situace k navrácení legislativy zpět do pozice „bez dotací“ nebo určitá část tohoto opatření zůstane v národním hospodářství.
Zapřemýšlejme se nad efektem západky a efektem sněhové koule, se kterými přišel představitel rakouské školy ekonomie F. A. Hayek, a přidejme je do konfrontace s dynamikou růstu veřejného sektoru v posledních desetiletích. Odpověď se nám potom objeví velmi brzy…
Efekt sněhové koule - princip postupného nalepování, samovolné nebo úmyslné zvětšování věcí a dějů nabalováním. V článku myšleno jako na sebe se nabalující zákony a omezení a stále nové zásahy státu do ekonomiky.
Efekt západky - moc uplatňovaná státem nad ekonomikou a lidmi při hospodářské či politické krizi vzrůstá, aniž ovšem po skončení vyhroceného stavu klesne na původní úroveň.
Autor: Lukáš Sokol