Na světovém ropném trhu se v posledních letech formují noví a silní hráči. Státy Latinské Ameriky.
Latinskoamerická média již nějakou dobu nazývají státy svého kontinentu novými ropnými mocnostmi a zdůrazňují jejich význam před tradičními mocnostmi černého zlata z Blízkého východu. Možná ale nejsou jejich chvástavé řeči úplně nereálné vzhledem k nedávno zveřejněným statistikám.
Zatímco jinde ve světě se předpokládalo, že ropné zásoby jsou již objevené (tyto nálezy rostly mezi léty 2009 – 2011 tempem 20 %), Latinská Amerika překvapila velkými nalezišti a čtyřicetiprocentním tempem jejich nálezů. V roce 2007 zaplnila přední stránky světových deníků zpráva o dvou nových bohatých nalezištích v Brazílii. Prvním bylo El Tupí se zásobou 33 milionů barelů a druhým El Júpiter se zásobou o něco menší (12 milionů barelů). V následujících letech přišli Brazilci s dalšími nalezišti. Ještě větší naleziště objevil španělský Repsol na jihovýchodě Argentiny, kde se zásoby odhadují až na 927 milionů barelů. Nicméně po letošním dubnovém znárodnění většinového podílu španělského Repsolu v argentinské ropné společnosti YPF není jisté, zda bude Argentina schopna této kapacity využít. Na druhou stranu nikde není zaručeno, že zprávy o zásobách jsou pravdivé a nejedná se jen o způsob, jakým mohou ropné společnosti zvyšovat hodnotu svých akcií.
Mluvíme-li o Latinské Americe, nelze vynechat Venezuelu s největší ropnou zásobou kontinentu. Nedávné nálezy v povodí řeky Orinoco jsou takového rozsahu, že staví, podle tamějších médií, Venezuelu na první místo v držení ropných zásob na světě. Podle nich má Venezuela v zásobě 279 milionů barelů, což je o 9 milionů více, než jsou známé zásoby Saúdské Arábie. Venezuelské zásoby představují 85% jihoamerických zásob, brazilské 5%, mexické 4%, ekvádorské 2% a argentinské shodně s kolumbijskými 1%.
Bezpochyby mohou nová naleziště změnit během příštích desetiletí pohled světa na jihoamerický kontinent, ačkoliv v dnešní době se pozornost upírá spíše k asijským ekonomickým mocnostem. Hlavním důvodem nebudou ani tak velké zásoby ropy jako spíše rostoucí příjmy z jejího prodeje. Cena barelu se dnes pohybuje kolem 108 dolarů a budeme-li předpokládat rostoucí cenovou tendenci a pravost uvedených údajů, může si jenom Venezuela přijít na více jak 3 069 miliard USD. Již v minulých letech byl exponenciální růst nerostných surovin a zemědělských komodit důvodem ekonomického růstu v zemích LA a to i během světové krize. Obavou ekonomů ale zůstává fakt, že země LA jsou na exportu ropy a základních surovin závislé z více jak 40 %. Země LA zažívají euforii z nově vznikajících partnerských a ekonomických dohod s Čínou a slibují si od nich zlepšení struktury exportu. Zájmy Číny na tomto kontinentu jsou ale čistě surovinové a nesnaží se ve větší míře investovat do sekundární průmyslové výroby. Problémem Latinské Ameriky v oblasti investic jsou také politické systémy. Extrémním případem je Venezuela, kde znovuzvolený prezident Hugo Chávez znárodňuje zahraniční investice a majetek mezinárodních firem téměř každý měsíc. Vláda nicméně není schopna tyto možnosti využívat a tak vznikají mrtvé podniky a vysoká nezaměstnanost. Tento fakt sice pro zahraniční investory působí, spolu s ropnou zásobou jako obrovské lákadlo, riziko je ale příliš vysoké.
Latinská Amerika má všechny přírodní předpoklady překonat Blízký východ a stát se „Blízkým západem“, musí ale změnit zaběhlé praktiky vyvlastňování či konfiskace majetku.