Dosud jediná spojnice Tichého a Atlantského oceánu, známý Panamský průplav, bude mít konkurenci. Nikaragujská vláda oprášila starý projekt propojení obou oceánů přes své území a povolení k vlastní realizaci této obří stavby udělila Číně.
Stoletý projekt
Myšlenka propojení Pacifiku a Atlantiku pronásledovala lidstvo již krátce po dobytí střední Ameriky Španěly v 16. století. Během 19. století vykrystalizovaly z mnoha nápadů a idejí dvě možnosti propojení oceánů – Panamský a Nikaragujský průplav. Díky geopolitickým důvodům pak vláda Spojených států rozhodla o výstavbě průplavu v Panamě a varianta Nikaragua ustoupila do pozadí. I přesto v roce 1914 sepsaly Nikaragua a USA smlouvu Bryan-Chamarro, díky které získaly Spojené státy americké právo vystavět průplav na nikaragujském území. Logicky však USA neměly zájem na stavbě druhého průplavu, chránily si tak investici do původní říční cesty.
Oživení projektu v 21.století
Od začátku tohoto století vláda Nikaraguy opět koketuje s myšlenkou stavby kanálu. V roce 2006 to už bylo oficiální součástí vládního programu a v roce 2012 dokonce projekt stavby schválil místní parlament. Od tohoto roku také probíhájí projektové práce s vytyčením trasy kanálu a diskutuje se hlavně jeho dopad na životní prostředí.
Kanál by měl být dlouhý přes 200 kilometrů, tedy výrazně delší než Panamský (82 kilometrů) a také hlubší. Vybudován by měl být do deseti let. Existuje šest možností jeho umístění, jedna z nich zvažuje využití řeky San Juan, která tvoří hranici s Kostarikou. Tady ale projekt naráží na spory obou středoamerických republik, které dokonce skončily u mezinárodního tribunálu v Haagu. V nejnovějších projektech se proto od hraniční řeky ustupuje.
Čína na to má
Zájem o stavbu měly kromě Číňanů také Japonci, Rusové nebo Arabové. Volba středoamerické republiky padla na Čínu. Předseda nikaragujského parlamentu Rene Nuñez již hovořil o tom, že projekt posílí vliv Pekingu na světový obchod a oslabí americkou nadvládu nad hlavní přepravní cestou mezi Tichým a Atlantským oceánem.
Cena megastavby má dosáhnout až 40 miliard dolarů. Mnozí ale silně pochybují, že se se stavbou vůbec začne. Přeci jenom celosvětová krize dopadá i na Čínu, která výrazně zpomalila hospodářský růst. Další kroky nikaragujské vlády a jejích čínských partnerů zatím žádné zádrhele nepřipouští.
Odvrácení pozornosti?
Místní aktivisté mají obavy, že projekt kanálu má jen odvrátit pozornost od palčivých problémů této středoamerické země. Sama patří mezi nejchudší státy regionu a chudobou je v Nikaragui postiženo až 3 milióny lidí. Není si možné představit, že by se tato ekonomika nějakým způsobem podílela na tak velké stavbě. Nikaragua tak udělí koncesi na výstavbu a provoz kanálu Číně na sto let. To bude mít nedozírné geopolitické důsledky v regionu.
Lze připustit, že by provoz kanálu výrazně pomohl hospodářství chudé země, ale v současné době je to spíše pouze iluze, která má odlákat pozornost od faktu, že Nikaragua je druhá nejchudší země středoamerického regionu, hned po Haiti.